Letos jsem bohužel musel celý MUM nezvládal kvůli pracovnímu vytížení. Když jsem se ale dozvěděl o valné hromadě České asociace ultramaratonců, která se konala právě první den MUMu přímo v Lomnici v zázemí závodu, řekl jsem si, že bych si mohl zaběhnout alespoň úvodní Lomnickou etapu. Z domova jsem vyrážel s Barčou brzy ráno, abych ještě stihl rychlý nákup v Ikea v Brně a následně valnou hromadu v jedenáct v Lomnici. Přijeli jsme relativně brzy a překvapilo mě, že na místě již bylo vcelku rušno. Pozdravil jsem se s kamarády, které jsem dlouho neviděl a vystál frontu na registraci do závodu.
Po valné hromadě jsme chtěli s Barčou zajít na rychlý oběd, ale nejbližší restaurace od startu byla téměř plně obsazená běžci a příprava oběda by trvala hodinu. Proto jsme se spokojili alespoň s polévkou s pečivem a následně jsem se již začal připravovat na start závodu, který byl ve 2 odpoledne. Trochu jsem se rozklusal, připravil batoh a přesunul na start závodu.
Před startem i po startu závodu jsem se cítil v dobré formě. Pocitově jsem první kopec vyběhl velmi lehce. I díky tomu jsem tentokrát zvolil strategii rychlého začátku, abych se všem vzdálil a ideálně si běžel svůj vlastní závod. Taky aby ne, když mě čekala pouze jedna etapa a ostatní museli myslet na to, že v následujících dnech musí zdolat dalších 6 maratonů. Proto jsem si věřil a chtěl si hned od začátku vybudovat nějaký náskok. Na první občerstvovačce zhruba na sedmém kilometru jsem byl těsně před Petrem Hénkem, ale na další na zhruba 14 km jsem měl již okolo 2 minut náskoku. V polovině závodu jsem měl k dobru již téměř 4 minuty a stejný náskok byl i na 30 km. Zde jsem již ale cítil, že se mi neběží tak lehce jako na začátku a začal jsem zpomalovat. A abych si závod pořádně zdramatizoval, 8 km před cílem jsem zabloudil. Jakmile jsem se vrátil na trať, vůbec jsem netušil, jestli mě někdo nepředběhl. Následně jsem se v jednom stoupání ohlédl a viděl 2 závodníky těsně za mnou, což mě dost rozladilo. Jakmile jsem dorazil na poslední občerstvovačku, ptal jsem se, jak na tom jsem. K mému potěšení jsem se dozvěděl, že jsem stále první a trochu jsem si oddechl. Byl jsem rozhodnutý, že prvenství už si jen tak vzít nenechám. Jenže náskok jsem měl jen pár vteřin a skvěle běžící Martin Kopecký, loňský vítěz, mi nedal nic zadarmo. Musel jsem se neustále ohlížet a kontrolovat rozestup a přiznávám, že to byl dost velký boj až do cíle.
Do cíle jsem nakonec opravdu přiběhl první, s náskokem pouhých 15 vteřin před Martinem. Martin mě v závěru pořádně potrápil a neumím si představit, že bych další den běžel další maraton. Zkrátka kopce nejsou mým šálkem kávy a zbytky únavy v nohách jsem cítil ještě při čtvrtečním intervalovém tréninku.
Když jsem viděl tolik spokojených kamarádů v cíli, vůbec se mi nechtělo odjíždět. Atmosféra závodu byla opět fantastická, připomnělo mi to loňský rok a nejraději bych zůstal na další závody. Ale bohužel to nešlo, musel jsem brzy odjet, protože mě čekala cesta do Prahy, kde jsem musel vyřešit nějaké resty. Věřím, že se mi ale podaří na celý MUM brzy vrátit.
Výsledky závodu
http://ultracau.ron.cz/?menuid=event&record=177&action=results