Night Trail Run Holešov 2018

Týden po Spartathlonu běžet další závod? Možná trochu šílenost, ale dokázal jsem vcelku rychle zregenerovat a chtěl jsem otestovat rychlost, protože za další 3 týdny běžím stovku v Číně. Takže návrat do tréninku musel proběhnout velmi rychle a na rozdíl od přípravy na Spartathlon teď bylo potřeba zapracovat malinko také na rychlosti. Závod navíc organizuje kamarád, takže jsem ho chtěl přijet podpořit.

Do Holešova jsem přijel myslím relativně včas, ale zaparkoval jsem u hlavního vstupu do zámku a pak trochu zmateně hledal zázemí závodu, které bylo na druhé straně zámecké zahrady. U prezentace byla vcelku dlouhá fronta a já se dostal na řadu asi 10 minut před startem. Pak jsem musel zaběhnout odložit věci do auta, napít se, vzít čelovku a přišpendlit číslo. Přeparkoval jsem blíž a vyrazil na start. Malinko jsem doufal, že mám ještě hodně času, že se musí díky frontě u prezentace start odložit. Ale když jsem se vrátil do zázemí, všichni už byli seřazení ve startovním koridoru a mě nezbylo nic jiného než se rychle protáhnout mezi diváky a zařadit do první linie. Trochu v šoku jsem v rychlosti nastartoval čelovku, zapnul hodinky a během 10 vteřin zazněl startovní výstřel. Můj příchod na start byl tedy perfektně načasovaný a ani v tu chvíli nebyl čas na nějakou nervozitu.

Start závodu.

Start závodu. (foto Lidka Polišenská)

Časový tlak měl negativní vliv na můj tradiční předstartovní rituál. Ten se bohužel nekonal a rozklusání jsem nahradil maximálně krátkým klusem k autu. Rozcvičení a krátké rovinky jsem musel oželet úplně. Po startu jsem to dost cítil a nebo to pravděpodobně byly ještě pozůstatky po Spartathlonu. V každém případě jsem měl tuhé nohy a navíc byla první polovina převážně do kopce. Naštěstí v noci nebylo pořádně vidět, jak moc je kopec prudký, ale dle mých hodinek a ukázaného tempa to bylo hodně. S čelovkou jsem zvyklý ze Spartathlonu běžet maximálně na prostřední stupeň, ale tady jsem musel chvíli po startu přepnout na nejsilnější režim. Navíc terén byl pro mě jako kluka ze silnice také dost náročný a to se ještě více projevilo ve druhé polovině v seběhu. Ale dařilo se mi a po úvodním stoupání zhruba v polovině jsem se dostal na celkové třetí místo. To mi oznámil jeden organizátor na trati a velmi mě to potěšilo. Ale stále se mi běželo dost ztuha, před sebou jsem nikoho neviděl a spíše jsem se soustředil na Jirku Novotného za mnou. Když jsem se otáčel, viděl jsem jen světlo čelovky a připadalo mi, jako by byl za mnou jen pár metrů. Proto jsem se hodně snažil a makal, ale vůbec jsem ho nemohl setřást. Až v zámecké zahradě, asi půl kilometru před cílem, jsem se v zatáčce otočil a viděl, že mám dostatečný náskok a v klidu třetí pozici uhájím. Dovolil jsem si malinko zvolnit a do cíle jsem dobíhal v pohodě a nezadýchaný. Tam mě čekalo pivo, které je asi tím nejlepším, co v cíli můžu dostat. Příliš jsem se zde nezdržoval a raději se šel do auta převléknout do suchého.

Dobíhám do cíle.

Dobíhám do cíle. (foto Dana Podhajská)

Vyhlášení závodu.

Vyhlášení závodu. (foto Michal Zicháček)

Můj cílový čas byl 37:11, ale Garmin mi naměřil pouze 9,5 km. Vzhledem k terénu a převýšení bych spíše věřil Garminu než že to byl závod na 10 km. Celkově jsem obsadil třetí pozici, porazit mě dokázal pouze olympionik Michal Krčmář a Radoslav Šíbl. Ale Michal se při vyhlašování vzdal výhry, takže jsem nakonec dostal krásnou dřevěnou trofej za druhé místo. I přes ztuhlé nohy v průběhu závodu jsem měl z výkonu dobrý pocit a na první pohled to vypadá, že jsem na Spartathlonu příliš rychlosti neztratil. Tak uvidíme, jak bude příprava na stovku v Číně pokračovat.

Trofeje ze závodu.

Trofeje ze závodu.

Výsledky

https://www.nocnibeh.cz/wp-content/uploads/2017/06/Vysledky-absolutne-2018.pdf

Záznam závodu v Garmin Connect

https://connect.garmin.com/modern/activity/3069571790

Přidat komentář: