Rohálovská padesátka je běžně cyklistický závod, ale kvůli pandemii nebylo možné ho uspořádat stejně jako v předchozích ročnících. Organizátoři se ale nenechali odradit a uspořádali skvělý virtuální závod, který nazvali Rohálovský Samozávod. A pořadatelé tentokrát mysleli také na běžce a kromě standardních cyklistických kategorií vypsali také kategorii běžeckou a z recese vzhledem k čerstvě napadlému sněhu také kategorii běžkařskou. Již kdysi mi proběhla hlavou myšlenka, že bych si trasu nějakého okolního cyklistického závodu zaběhl, ale nikdy jsem se neodhodlal. Ale tentokrát to bylo jiné, závody žádné nejsou a když mi tatínek jednoho dne oznámil, že se Rohálovská padesátka také běží, dlouho jsem neváhal. Napsal jsem trenérovi a účast jsme naplánovali hned na další neděli.
Pořadatelé to měli skvěle vymyšlené, za 150 Kč startovného každý získal unikátní šestimístný kód, který na startu na jedné klávesnici fungoval pro vstup do skvěle vybaveného Samobufetu. Obdivuji důvěru pořadatelů v účastníky, kteří si vše brali sami a házeli peníze za odebrané dobroty do pokladničky. Na druhé klávesnici fungoval kód k měření času závodu. Každý závodník při vystartování naťukal kód, zazněla siréna a mohl vyrazit. Po doběhu jsem opět zadal stejný kód a během chvíle se čas automaticky objevil v online výsledcích.
A teď krátce k mému absolvování trati. Na trať jsem vyrazil v neděli 11. dubna v 10:53. Bál jsem se úvodního okruhu, jak bude značený, jelikož se zde trať kříží se závěrečným doběhem do cíle, jednalo se asi o 5 km okruh, po kterém se opět probíhalo cílem a pokračovalo dále. Díky nahrané trase v hodinkách jsem ale neměl s orientací žádný problém. Skvělé bylo, že se mnou jel tatínek a dělal mi podporu. Domluvili jsme se, že mi podá pití na zhruba 23 a 35 km, což byla v obou případech místa, kde se vybíhalo kousek od Prusinovic na hlavní silnici a tak to neměl daleko. Vše klaplo tak, jak jsme se domluvili a velmi mi to pomohlo, jinak bych určitě nebyl schopný podat kvalitní výkon.
Celou dobu se mi běželo velmi dobře a šlo to vcelku lehce. Převýšení závodu krásně zaokrouhlených 1111 metrů, které mi naměřily hodinky, jsou pro mě přijatelné a všechny úseky byly běhatelné a nemusel jsem přeházet do chůze. Hodně mě ale ovlivnil velmi silný vítr, na začátku, když jsem byl ještě plný sil, mi to příliš nevadilo. Ale v závěru to byl doslova masivní boj s protivětrem a překvapivě foukalo i v lese. V průběhu závodu jsem měl pouhé 2 gely, které jediné jsem měl ještě doma. Příště by to chtělo minimálně 3, lépe 4 kusy. V průběhu závodu bylo příjemné předběhnout i nějaké cyklisty, nejvíce jich bylo v polovině trati v rokli, kde byla další občerstvovačka, na které jsem se ovšem nezastavoval.
Závod jsem si velmi užil. Překvapilo mě, že mě závod ani příliš neunavil, ale zkrátka u virtuálních závodů, když nejsem v kontaktu s ostatními závodníky, se nedokážu kousnout a podat maximální výkon. Zároveň jsem měl cíl běžet pod 4 hodiny a to se mi zdálo reálné hodně dlouho před cílem a neměl jsem tak motivaci honit každou vteřinu jako u normálních závodů. V cíli mě přivítali pořadatelé a časomíra mi naměřila čas 3:50:03. Popravdě mě ty 3 vteřiny dost naštvaly, ale tímto časem jsem se dostal do vedení. Jsem zvědavý, jestli mi prvenství vydrží až do konce závodu nebo budu muset běžet ještě jednou a čas vylepšovat. V cíli jsme chvíli pokecali, vyfotili se, dal jsem 2 nealko piva ze Samobufetu a jel odpočívat domů.
Komentáře