Letos jsem se vydal do Salzkottenu již po třetí, ale tentokrát to byla malinko slavnostnější návštěva. Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a letos se slaví 10 let od podpisu partnerské smlouvy. Možná i proto letos padl účastnický rekord a startovalo nejvíce Českých účastníků v historii našeho spolku. Do Německa jsme dorazili v pátek v podvečer a opět nás přivítala milá hostitelská rodina, u které jsme bydleli i v minulých letech. V sobotu jsme navštívili bosou stezku okolo rybníka a pořádně na ní před závodem promasírovali chodidla. Večer již následovala oslava desátého výročí partnerství, kde jsem to již nepřeháněl s alkoholem a raději preferoval brzké ulehnutí do postele.
Již dlouho před závodem jsem zkoumal předpověď počasí, která slibovala parný den bez mráčku. Marně jsem doufal, že se předpověď zmýlí. Na nějaký osobák jsem mohl rovnou zapomenout, on vlastně ani nebyl při tomto závodu v plánu, jelikož překonat pražský maraton by byl asi zázrak. Nicméně jsem se chtěl pokusit o čas pod 2:50, což by znamenalo skvělý výsledek. Proto jsem vyrazil podobně jako v Praze v tempu okolo 4 min/km a čekal, co to udělá. A sluníčko se začalo projevovat v plné síle a něco mi říkalo, že toto tempo nebudu schopný dlouho vydržet. A přesně tak to dopadlo. Od poloviny závodu se mi již běželo výrazně hůře, bylo to rozhodně dáno i zvyšující se teplotou.
Celou dobu jsem nevěděl, na jaké pozici běžím, jelikož start závodu byl společný pro maratonce, půlmaratonce a štafetáře. Takže jsem běžel pouze svůj závod, neřešil okolí a spíše se snažil neztratit své startovní číslo, jelikož nebylo z příliš pevného materiálu, trhalo se a musel jsem ho 2x za běhu připínat. Závod se běžel na 4 okruhy a relativně brzo jsem začal předbíhat o kolo půlmaratonce, což bylo motivující. Zvláštní ale bylo poslední kolo závodu, kdy odstartoval závod na 10 km. V tu chvíli se na trati objevil chumel závodníků a já mnohdy neměl kudy předbíhat. Ale na druhou stranu mi předbíhání dodávalo síly. Ale i tak tempo postupně klesalo až mezi 4:10-4:20 min/km a nebyla to žádná sláva. Ještě že na trati bylo tolik zahradních zavlažovačů, které v každém kole vydatně osvěžovaly.
Do cíle jsem doběhl za 2:53:54, což pro mě bylo co se času týče zklamání. Ale jakmile jsem se asi po 15 minutách po doběhu dozvěděl, že jsem skončil třetí, převládly pozitivní pocity. Při vyhlášení jsem dostal dvě lahve šampáňa, velkou plážovou osušku, diplom, poukázku na nákup ve sportovním obchodě, kytku a krásnou skleněnou trofej. Na účastnickou medaili jsem si na památku nechal vygravírovat za 5 EUR své jméno s časem.
Po vyhlášení jsem šel na pozávodní občerstvovací stanici a něco podobného člověk v ČR jen tak nezažije. Tolik jahod, ananasu, melounů, 3 druhy nealko piv, džusů, tyčinek a co já vím čeho ještě u nás prostě ani na závodě s nejdražším startovným člověk nenajde. Po chvilkovém odpoledním spánku večer následovala grilovačka, na které jsem poctivě doplnil všechny spálené kalorie v průběhu závodu a ještě si jich pár schoval do zásoby na další tréninky.
Zkrátka víkend v Salzkottenu jsem si opět skvěle užil a pokud bude možnost příště opět reprezentovat Bystřici, zkusím o něco málo vylepšit svůj výsledek. Přece jen stereotypní tři třetí místa po sobě už někoho mohou nudit.
