Velmi jsem váhal, jestli maraton v Praze vůbec poběžím. Nakonec jsem se rozhodl přihlásit a pojmout ho jako trénink s tím, že rozhodně nebudu chtít zdolávat nějaké rekordy. Hlavně proto, že závod je 6 dnů před Borákem a tam chci být dobře připravený a podat kvalitní výkon. Stále mám v živé paměti rok 2016, kdy jsem tuto kombinaci pražského maratonu a Boráku běžel a dopadlo to špatně. Nejen, že mi příliš nevyšel maraton, ale aby toho nebylo dost, Borákem jsem se protrápil jako snad ještě nikdy na takto krátkém ultra. Dokonce jsem kilometr před cílem nepochopitelně na rovině spadl a do cíle dopajdal s rozbitým kolenem. Od té doby mám z těchto dvou po sobě jdoucích závodů veliký respekt a například vloni jsem maraton raději vůbec neběžel.
Jako divákovi mi ale na maratonu přišlo líto, že neběžím a musím vše jen nezúčastněně pozorovat. Tak jsem se letos přihlásil, když už jsem měl možnost v rámci mistrovství ČR startovat zadarmo. A byl jsem jasně rozhodnutý, že poběžím jen na pohodu. Jenže trenérovi se můj plán tak úplně nelíbil a prý by bylo dobré maraton „přitempit“ v tempu 4-4:05 min/km. Tak jsem si nakonec řekl proč ne, přitempíme. 4 dny před závodem jsem si dal přípravný čtvrtmaratonský závod v Hulíně, který jsem zaběhl v tempu 3:42 min/km a cítil se ve velké pohodě, dokázal bych tak uběhnout určitě i celý půlmaraton. Tak jsem si říkal, že mám asi formu.
Nastala první květnová neděle a s tím i očekávaný maraton. Před závodem jsme měli s Pavlem a jeho dalšími svěřenci sraz na předzávodním společném focení. Cvakli jsme fotku a já jsem Pavlovi říkal, že se cítím na osobák, ale že nevím, jestli ho mám zaběhnout. Bál jsem se, abych dokázal do Boráku zregenerovat. A Pavel řekl něco ve stylu, že se toho nemám bát. Trochu mi tím zkazil plány na pohodový kochací tempový běh Prahou. Tak jsem to opět přehodnotil, takové změny na poslední chvíli opravdu miluji. Ale podmínky byly super a já se tedy nakonec rozhodl vyběhnout s tím, že tempo nebudu nijak brzdit.
Do startovního koridoru A jsem se dostal výjimečně s dostatečnou časovou rezervou a ještě se stihl po modrém koberci proběhnout s elitními Keňany. Byl to zajímavý pocit. Po výstřelu za tónů Vltavy jsem vyrazil vpřed a bohužel malinko přepálil. Snažil jsem se krotit a cílem bylo první kilometry běžet na pohodu v tempu 4:05 a po zahřátí malinko zrychlit. To se tak úplně nepovedlo a první pětkou jsem proběhl za 20:02, ale běželo se mi velmi dobře. Teď nastal čas malinko zrychlit a to šlo bez problémů, přišlápl jsem plyn a čekal, jak dlouho vydržím. Vlastně si ze závodu ani moc nepamatuju, protože to byl opravdu velký fičák a vše ubíhalo neskutečně rychle. Na 15,9 km jsem do sebe lupl první gel Agave a myslím, že jsem to parádně načasoval. Jen předpokládám, že jsem asi jediný běžec z těch asi 8 tisíc běžících, kterému do kelímku s pitím za běhu spadl okvětní lístek. Zvláštní bylo, že široko daleko byly vzrostlé maximálně paneláky, strom jsem neviděl žádný.
Těsně před metou půlmaratonu jsem zahlédl Terez Ďurdiakovou z naší tréninkové skupiny a říkal jsem si, že bych se jí mohl chvíli držet. Před závodem jsem věděl, že cílí na čas 2:46, ale při předbíhání mi její vodič řekl, že běží na čas 2:45. Tak buď mi kecal nebo neuměl počítat, protože takto to rozběhlé rozhodně neměl. Chvíli jsem se držel, ale pak jsem se odpoutal a vyrazil vpřed. Na 26,2 km jsem měl trochu problémy na občerstvovačce, protože jsem si zapomněl připravit další gel a tak jsem musel zpomalit a než jsem ho do sebe vytlačil a zapil, celá skupina mě opět předběhla. Tak jsem opět chvíli běžel za Terez, ale opět jsem jim po chvíli utekl. Stále jsem dokázal držet tempo, cítil se velmi dobře a nohy vůbec nebolely.
Na 35,5 km jsem dal třetí a poslední gel a již věřil, že tempo vydržím až do cíle. Zde musím vyzdvihnout známé, kteří v závěrečných kilometrech perfektně fandili a dodali mi hromadu sil. Nejprve Petr Válek, který na mě křičel asi 5 km před cílem, pak Jarda Urban, který mě v průběhu povzbudil víckrát, ale 3 km před cílem mi to pomohlo nejvíc. A nakonec v tunelu asi 1,5 km před cílem trenér Pavel s Markétkou a tak jsem se v závěrečném výběhu z tunelu nemohl šetřit a už jsem šel opravdu na plný plyn. V poslední zatáčce při vbíhání do Pařížské byla cedule posledních 500 metrů a při pohledu na hodinky jsem si říkal, že bych mohl zvládnout čas pod 2:46 a navíc kousek přede mnou byl jeden běžec, kterého jsem chtěl předběhnout. Předběhnout se mi ho podařilo, ale čas 2:46 tentokrát odolal.
Cílem jsem proběhl v reálném čase 2:46:11, což znamená zlepšení lednového osobáku o 3 minuty a 6 vteřin. Celkově jsem letos běžel 2 maratony a dohromady jsem v obou vylepšil osobák bez vteřiny o 6 minut. Nikdy bych si nemyslel, že je něco takového vůbec možné. Ale nutno dodat, že v Praze letos panovaly opravdu dokonalé běžecké podmínky a osobáků padla hromada. Také musím říct, že jsem dokonale rozložil síly a běžel celou dobu velmi vyrovnaně. Začal jsem opatrně, první pětka byla nejpomalejší, první půlka za 1:23:18 a druhá za 1:22:53. Celkově jsem obsadil 87. místo, 73. chlap, 54. v kategorii, 43. Čech a 28. na mistrovství ČR. Jsem si vědom toho, že jsem malinko zariskoval a běžel rychleji, než bych měl. Jestli se risk vyplatil a já budu v sobotu na Boráku použitelný se již brzo dozvíme.
| Vzdálenost | Umístění | Reálný čas | Celkový průměr min/km | Čas úseku | Úsek min/km |
| 5 Km | 173 | 00:20:02 | 4:00 | 20:02 | 4:00 |
| 10 Km | 165 | 00:39:40 | 3:58 | 19:38 | 3:56 |
| 15 Km | 152 | 00:59:20 | 3:57 | 19:39 | 3:56 |
| 20 Km | 148 | 01:19:06 | 3:57 | 19:46 | 3:57 |
| 25 Km | 134 | 01:38:34 | 3:57 | 19:27 | 3:54 |
| 30 Km | 124 | 01:58:15 | 3:57 | 19:41 | 3:56 |
| 35 Km | 105 | 02:17:46 | 3:56 | 19:31 | 3:54 |
| 40 Km | 95 | 02:37:35 | 3:56 | 19:48 | 3:58 |
| Cíl | 87 | 02:46:11 | 3:56 | 08:35 | 3:55 |
