Letos jsem se do Německa vypravil s odlišnou předzávodní přípravou než bylo obvyklé v minulých letech. Mé předchozí účasti byly spíše o tom, že jsem se primárně zaměřoval na ultramaratony a v Salzkottenu chtěl jen kvalitně potrénovat. Tentokrát jsem se na závod připravoval důkladněji a trénink mu přizpůsobil. Proto jsem očekával o něco lepší výsledek, který by se vměstnal pod 2:50, což by znamenalo můj nejlepší výkon na maratonu v Salzkottenu.
Do Salzkottenu jsem vyrážel s Barčou a taťkou, kteří se také závodu zúčastnili, taťka na 10 km a Barča pro svůj svůj první závod ve své běžecké kariéře zvolila 5 km trasu. Poprvé jsme tentokrát vyráželi již den před závodem a já jsem se trochu bál, jestli mi den odpočinku mezi cestou a závodem nebude chybět, ale nepociťoval jsem žádný negativní dopad.
Start závodu byl ráno v 8:30, jenže v 8 jsme měli společné focení našeho Bystřicko Salzkottenského týmu. Příliš času proto na rozběhání a záchod před startem nebylo, ale nějak jsem se s tím popral. Start byl opět společný s půlmaratonci, kteří absolvovali kola dvě, zatímco my maratonci čtyři. Díky společnému startu jsem od samého začátku neměl ponětí, na kolikátém místě vůbec běžím. V prvním kole jsem měl možnost se držet skupinky, která obsahovala i první ženu na půlmaratonu. I díky tomu jsem první kolo jsem prosvištěl vcelku na pohodu, i když jsem běžel přeci jen o pár vteřinek na kilometr rychleji než bych si představoval.
Ve druhém kole již většina skupinky odpadla a já běžel převážně sám. Menší zaváhání přišlo na občerstvovačce na zhruba 15 km, kde jsem měl naplánovaný svůj první gel, na což jsem zapomněl. Uvědomil jsem si to na poslední chvíli a zvládl do sebe vytlačit jen půlku. Zbytek jsem si musel nechat až na další občerstvovačku. Poprvé jsem měl při závodě domluvené podání svého vlastního ionťáku, což bylo jistě výhodnější než pít bublinkové slazené nápoje divné chuti od pořadatelů. Sice na její lahvi byla informace o tom, že se jedná o sportovní nápoj, ale mě to tak nepřipadalo.
Další kolo odsýpalo také bez potíží, nedělo se nic zásadního, povzbuzení přišlo 10:30 po startu závodu na 10 km, kterého se účastnilo hodně běžců z našeho týmu a tak jsme se mohli navzájem povzbuzovat a fandit si. To už jsem probíhal posledním kolem, kdy už mi nohy začínaly pořádně tuhnout. Pociťoval jsem lehce přepálený začátek. Zároveň jsem si podle kilometrovníků počítal, že bych měl mít časovou rezervu na čas pod 2:50, což bylo motivující a hnalo mě kupředu. Ačkoliv se mi zdálo, že zpomalení v závěru je značné, z oficiální časomíry se dá vyčíst první pětka za 20:12, od 21 do 26 km mi to trvalo 20:26 a mezi 31,5 a 36,5 km jsem běžel za 20:30. Na rozdíl od mého vnímání se tedy nedá říct, že bych nějak výrazně odpadl.
Poslední kilometr jsem již sotva plantal nohama, zvlášť když obsahuje nejméně oblíbený úsek po trávě a šotolině, který vyčerpává nejen v posledním kole. Do cíle jsem ale doběhl s časem 2:48:35 a tak jsem splnil svůj plán pro tento závod. V cíli mě čekala Barča a rychle po vypití několika kelímků Coly a vody jsme společně vyrazili na start jejího závodu, který byl v 11:30. Následně jsem vyrazil do našeho zázemí na nealko pivo a při té příležitosti se dozvěděl dosti potěšující zprávu, že jsem byl celkově třetí. Vzhledem k tomu, že jsem neměl žádný přehled ani informace v průběhu závodu, moc jsem v dobré umístění nedoufal. Po chvíli již začali z pódia vyhlašovat moje jméno a já spěchal na vyhlášení. Krásně to vyšlo, protože Barča dobíhala krátce po ceremonii a tak jsem ji mohl v cíli jejího prvního závodu předat kytku z mého vyhlášení.
Následující den jsme odpočinuli a v úterý jsme společně Češi i Němci vyběhli na štafetový běh do Bystřice. Přiběhli jsme v pátek okolo 16 hodin na náměstí, kde nás čekalo milé přivítání.
Výsledky závodu
https://xplorace.com/de/events/klingenthal-salzkotten-marathon/2023/results
Komentáře