Závod na 12 hodin ve Stromovce 2014

Na tento závod jsem zahájil přípravu po pražském maratonu, takže jsem měl zhruba měsíc na trénink. Běhal jsem jenom objemové tréninky nejčastěji kolem 20-25 km, na delší výběhy nebyl příliš čas. Bohužel jsem vůbec nevěděl, jak mám takový závod běžet. Měl jsem jen tajné přání uběhnout 126,6 km, což jsou přesně 3 maratony.

Hlavou se mi honilo spoustu možných variant od odstartování rychlým tempem s postupným zpomalováním až po rovnoměrné tempo. Ještě na startu jsem nevěděl, jak poběžím, ale nakonec jsem začal svižně okolo 4:50 min/km. Toto tempo jsem udržel celý první maraton, který jsem měl v čase okolo 3:26. Jenže první maraton se mi neběžel příliš dobře. Žaludek mi nefungoval tak, jak bych si představoval a na 19 km jsem musel zamířit na neplánovanou zastávku do Toiky. Další burácení žaludku se dostavilo na zhruba 30km, ale to byl naštěstí jen planý poplach. Nakonec jsem na Toiku zavítal ještě na 47 km, ale naštěstí už naposledy. Od zhruba 50 km jsem zvolnil, běžel v pohodě, nikam nespěchal a i přes zpomalení jsem si stále zvyšoval náskok a upevňoval svou vedoucí pozici. Po 6 hodinách jsem měl uběhnuto necelých 71 km, což pro mě bylo příjemné překvapení. Až do stovky se mi běželo parádně, vybudoval jsem si náskok kolem 6 km, ale to nejhorší mě teprve čekalo. Do 110 km jsem dokázal ještě běžet, ale pak už to začalo jít velmi ztuha. Musel jsem občas přejít do chůze a největší krize se dostavila na 120 km, kdy mi při chůzi začaly brnět ruce, když zafoukal vítr, klepal jsem se zimou a bylo mi zle od žaludku. Ale ať jsem počítal jak jsem počítal, stále mi vycházelo, že pokud se mi nepodaří rozeběhnout, ztratím první místo a s tím jsem se nechtěl smířit. I přes všechny problémy jsem se zkusil rozeběhnout a ono to kupodivu šlo! Najednou zmizely všechny obtíže a dokázal jsem posledních 6 km běžet ve velmi slušném tempu. Svoje první místo jsem tak nakonec uhájil s náskokem okolo 3 km. Celkově jsem uběhl 129,714 km.

Musím pochválit trať ve Stromovce, krásná příroda, sem tam proběhne nějaká veverka, trať je z velké části ve stínu a díky okruhu o délce 1,9 km má člověk každou chvíli k dispozici občerstvovačku. Zároveň jsem každou chvíli potkával spoustu povzbuzujících a celkově měl závod naprosto úžasnou atmosféru.

Velký dík patří organizátorům, kteří odvedli skvělou práci, vše perfektně připravili, dokonce zametli celou trať od nánosů písku, listí a dalšího nepořádku, občerstvovačka byla bohatě zásobená, perfektně povzbuzovali běžce a vytvořili skvělou atmosféru. Za rok se chci do Stromovky vrátit a překonal hranici 130 km.