Po pražském maratonu jsem měl pouhých šest dnů na to, abych se pokusil dostatečně zregenerovat a připravil se na ještě náročnější závod, kterým byl Borák – běh za Loštickým tvarůžkem. Slovo pokusil je namístě, protože pokus se příliš nezdařil a celý týden po maratonu jsem měl hodně ztuhlé nohy a regenerace zdaleka neprobíhala ideálně. Maraton mi dal zabrat víc, než jsem si připouštěl a podle toho také vypadal průběh Boráku.
Závod se opět běžel na 6 okruhů po 14 km po stejné trase jako loni. Celkem tedy 2 maratony v lehce zvlněném terénu, v každém okruhu se nastoupá okolo 200 výškových metrů. Stejně jako minulý rok se závod běžel jako mistrovství ČR v ultratrailu, na kterém jsem skončil druhý. I letos jsem si přál být na bedně, i když jsem věděl, že jde o kvalifikační závod na MS v ultratrailu a dala se tedy čekat mnohem větší konkurence.
Již od začátku závodu jsem cítil, že mi to neběží tak, jak bych si představoval, nohy byly ztuhlé a unavené, ale chvíli to vypadalo, jako kdyby si daly říct a podařilo se mi je rozhýbat. Hned od začátku se potvrdil předpoklad, že na čele poběží Dan Orálek a následovali další závodníci. Dalo by se říct, že jsme s odstupem za Danem vytvořili trojici já, Zbyněk Vondrák a Ondra Sikora. Neběželi jsme přímo spolu, ale rozestupy byly minimální. Ve druhém kole jsem chvíli běžel se Zbyňkem a prohodili jsme i pár slov, rozebrali pražský maraton, který jsme oba minulou neděli běželi, ale řeč přišla i na jiné závody.
První 3 kola to šlo ještě docela dobře, běžel jsem v pohodovém tempu okolo 4:45 min/km a vše se zdálo být dobré. Trochu mě znervózňovalo jen to, že jsem byl čtvrtý a dvojice Zbyněk s Ondrou se mi pomalinku vzdalovali. Ale byla to teprve polovina závodu a zatím to nic neznamenalo. Doufal jsem, že i na Zbyňkovi by se časem mohla projevit únava z maratonu. Na Ondrovy výsledky jsem se díval ještě před závodem a věděl jsem, že je to rychlík, umí běhat výborně půlmaratony a maratony, ale ultra ještě neběžel, alespoň dle německých ultra tabulek. U něj jsem tedy doufal, že 84 km na něj bude moc a v závěru zpomalí.
Na začátku čtvrtého kola jsem předběhl Zbyňka a dostal se na třetí místo. Tím jsem se dostal do větší psychické pohody a doufal, že už se se Zbyňkem do konce závodu nesetkám. Pokud můžu říct, že čtvrté kolo jsem ještě nějak dokázal držet tempo, tak v posledních dvou okruzích už to absolutně neplatilo. Bylo mi hrozné horko, přehříval jsem se, pořád zpomaloval a celkově to bylo velké trápení. Cílem již dávno nebylo dohonit Ondru, ale nenechat se dostihnout Zbyňkem. Když jsem vbíhal do posledního kola, sotva jsem motal nohama. K tomu se asi 8 km před cílem přidaly již docela výrazné křeče a musel jsem už tak plouživé tempo ještě více zpomalit. Když jsem těsně před občerstvovačkou v polovině okruhu vyběhl na asfaltku, otřesy působily ještě více na lýtka a křeče byly mnohem intenzivnější. Stále jsem ale běžel, místy sice trochu kulhavým krokem a pomalu, ale stále by se to při troše tolerance dalo nazvat během. Na občerstvovačce jsem dal trochu soli, krátce odpočinul a pokračoval dál. Větší kopce jsem již nevybíhal, ale šel pěšky. Nohy už zdaleka nesloužily tak jako na začátku a když už to bylo do cíle necelý kilometr, dokonce jsem zapomněl zvedat dostatečně nohy a zakopl. Letěl jsem chvíli vzduchem a pak brousil ruce, nohy i tělo o prašnou polní cestu. Při běhu jsem ještě nikdy nespadl a tohle byla moje premiéra. Do cíle jsem tak doběhl zaprášený a lehce zkrvavený. Ještě před dopadnutím na zem jsem dostal ukrutné křeče do lýtek, takže jsem se pak chvíli svíjel na zemi a snažil se lýtka protáhnout a křečí zbavit. Aby toho nebylo málo, přidala se navíc ještě křeč do levého stehna. Takže jsem jen seděl na zemi, čekal až to přejde a vyhlížel Zbyňka. Naštěstí jsem se z toho brzo dostal, oklepal, zvedl a pokračoval dál. Do cíle jsem to měl už jen pár stovek metrů, tak jsem nijak nespěchal.
Loňský čas 7:15:05 jsem nevylepšil a letos jsem závod dokončil za 7:17:24. Celkově jsem obsadil slušné třetí místo. Jsem přesvědčený, že kdybych neběžel pražský maraton, měl bych na čas pod 7 hodin. Zatímco loni jsem na mistrovství ČR na 100 km a ultratrailu bral druhá místa, letos sbírám třetí. Snad to takto nebude pokračovat dál, abych za rok nebýval bramborový.
V cíli jsem byl totálně vyřízený, lehl jsem do trávy a byl rád, že už to mám konečně za sebou. Až jsem se trochu vzpamatoval, dal jsem si sprchu a po ní už to bylo jenom lepší. Velmi mile mě překvapila návštěva dalších ultramaratonců, kteří sice neběželi, ale přijeli se na závod podívat. Velmi rád jsem se viděl s Radkem Brunnerem a Pavlem Sedlákem. Celkově byla atmosféra závodu moc přátelská a za to patří celému týmu organizátorů velké poděkování. Občerstvovačky byly velmi kvalitně zásobené a pozávodní občerstvení v podobě točeného nealko piva za 15 korun a velké klobásy za stejnou cenu se v dnešní době jen tak někde nevidí.
Pak už následovalo jen vyhlášení výsledků závodu, při něm jsem převzal výborné olomoucké tvarůžky za třetí místo, snědl jsem guláš od pořadatelů a následovalo vyhlášení Ultracupu za rok 2015. Zde jsem dostal krásný originální pohár za první místo. Několik lidí ještě zůstalo na členskou schůzi ČAU a po náročném dni jsem vyrazil domů.
Ondro, opět jsem s radostí a hltavým tempem přečetla Tvé pocity z Boráku, při těch slovech se člověk úplně ponoří do toho závodu, i když tam nebyl. Jsi borec, že jsi i přes všechny problémy závod dokončil a dokonce v krásném pořadí. Obzvlášť týden po maratonu. Já jsem si bez únavy v nohách zaběhla teprve až včera. Takže hlavu vzhůru, už to zase bude jen lepší 🙂 Ať se daří!
Ahoj Jitko,
sice se stále ještě necítím v pohodě, ale věřím, že za týden ve Stromovce to bude lepší 🙂 Díky a jsem rád, že už ses taky dala po maratonu do pořádku a běháš 🙂