Letos jsem jel na Borák do Loštic už po páté. Stejně jako vloni se jednalo o mistrovství České republiky v ultratrailu a tehdy jsem vyhrál a získal titul. A ten jsem chtěl ideálně obhájit. Před závodem jsem se cítil dobře a docela jsem si i věřil, že by to mohlo vyjít. Posledních pár dnů před závodem jsem dost odpočíval a byl v pohodě. Zároveň jsem měl ale v hlavě zafixované, že za 14 dnů běžím v Rumunsku 24 hodinovku a tak jsem se rozhodně nechtěl vydat ze všech sil.
Závod měří zhruba 84 km a běží se na 6 okruhů po 14 kilometrech. V hlavě jsem měl tempa, jakými jsem běžel v loňském roce a chtěl jsem běžet podobně. Jenže jak v kopcích příliš neběhám, nechal jsem se strhnout a první půlku okruhu převážně stoupající do kopce jsem přepálil a zjistil to až v závěru okruhu, kdy jsem rychle sbíhal kopec a průměrné tempo šlo hodně nahoru. Zkrátka jsem se nechal strhnout spoluběžci. Hned po startu se vytvořila skupinka 5 běžců, občas se vyměnilo pořadí nebo rozestupy, ale byli jsme stále v kontaktu. Na konci prvního okruhu si odskočil Dan na záchod a já pro změnu na začátku druhého. Ostatní běžci na tom byli podobně, takže i přes zdržení jsme se stále drželi blízko u sebe.
V průběhu třetího kola už byly rozestupy docela značné a já běžel na čtvrté pozici. Dost nepříjemně jsem začal cítit nohy a to nebylo vůbec dobré. V polovině jsem již věděl, že průběh závodu rozhodně nebude probíhat podle představ. Pravděpodobně to bylo přepálením. A nebo taky tím, že jsem se tentokrát standardně nasnídal jako vždy před závodem, ale přitom jsem měl už na startu divný pocit v žaludku, skoro jako kdybych měl hlad. A tento zvláštní stav mě prakticky po celou dobu závodu neopustil.
Čtvrté kolo pro mě bylo psychicky nejhorší. Již jsem byl docela unavený a nohy tuhly více a více. Věděl jsem, že tentokrát to na rychlý finiš rozhodně nebude a spíše než abych předbíhal já, očekával jsem předběhnutí někým jiným. Navíc jsem byl na čtvrtém místě a skončit čtvrtý nebo eventuálně pátý už mi bylo úplně jedno. Myšlenky na to, že bych závod vzdal mě ani nenapadly, ale přepnul jsem na úsporný režim a šetřil síly do Rumunska. Další kilometry jsem běžel v tempu okolo 5:30 min/km a tím alespoň potrénoval nohy na pomalejší tempo, kterým na tomto závodě poběžím doufám hodně kilometrů.
V posledním kole jsem opravdu už jen v naprosté pohodě klusal a ještě se raději otáčel, jestli se náhodou někdo nepřibližuje, abych případně lehce zrychlil. Nikdo se neblížil a já myslel, že do cíle doběhnu na čtvrtém místě. V cíli jsem ale zjistil, že to nebyla pravda a já dokončil na třetím místě. Jeden závodník přede mnou závod vzdal a tato informace se ke mně nějak v průběhu nedonesla. S výsledkem jsem nakonec spokojený, sice se mi neběželo ideálně, ale zároveň jsem pošetřil síly. A bronz na mistrovství ČR se také počítá. Doběhl jsem v čase 7:09:42, zhruba o půl hodiny hůř něž vloni. Z posledních třech ročníků mám už první, druhé i třetí místo.
V cíli jsem se neuvěřitelně těšil na vychlazené pivo. Celou dobu jsem do sebe ládoval něco sladkého a pivo bylo zaslouženou odměnou. Trochu jsem pociťoval náběh na křeče, ale nebylo to nic hrozného a jinak jsem byl docela v pohodě. Dal jsem guláš od pořadatelů, počkal na vyhlášení a po rozloučení vyrazil domů. Bylo to těsné, jelikož po cestě kousek za Lošticemi nás přepadla silná bouřka.
