Ultramaraton Borák (běh za Loštickým tvarůžkem) jsem běžel již před 2 lety a závod se mi tehdy moc líbil. Letos se běželo jako MČR v ultratrailu a také je závod zařazen do Ultracupu, takže jsem nemohl chybět. Jedná se o závod na 6 okruhů po 14 km, což je tak akorát a znamená to, že po prvním kole už bych nemusel bloudit. Občerstvovačka byla na startu a v půlce okruhu, takže každých 7 km, což bylo akorát. Převýšení také nebylo nijak dramatické a trať byla až na jeden krátký úsek celá běhatelná. Trochu mi vadilo, že chyběla moje kategorie do 40 let a hlavní kategorie byla až do 50 let. Proto jsem neměl žádné velké ambice, plán byl běžet tréninkově, příliš se nezničit a pokud by se mi podařilo dokončit na čtvrtém místě, byl by to pro mě úspěch.
Závod se ale již od začátku vyvíjel úplně jinak. Dan se podle předpokladu utrhl hned na začátku, ale já jsem se držel menší skupinky za ním hlavně proto, abych nezabloudil. Velmi mě ale znepokojovalo průměrné tempo, které po prvních 3 km bylo 4:22 min/km. Věděl jsem, že tohle není dlouho udržitelné, ale nechtěl jsem běžet sám a riskovat bloudění, takže jsem si říkal, že alespoň první kolo vydržím a potom zvolním. Jenže bloudění jsme se stejně nevyhnuli. Trať nebyla v prvním kole v jednom místě dobře značená a tak se postupně seběhlo okolo 20 závodníků na jednom místě a nikdo nevěděl kudy pokračovat. Mapa nám nebyla moc platná, nikdo jsme se nedokázali zorientovat a tak jsme zmateně pobíhali sem a tam až jsme se rozhodli běžet jedním směrem a podařilo se nám po chvíli napojit na správnou trasu. Naběhali jsme sice jen o 2 km více, ale času to stálo docela dost, protože jsme dlouho postávali, studovali mapu a přemýšleli kudy kam. Po tomto bloudění mi trochu vychladly a ztuhly svaly na nohou a rozbíhalo se mi hůř, naštěstí jsme ale běželi pomalu ve skupině a nikam se nehnali, protože jsme nevěděli, jestli vůbec běžíme správně. Nakonec jsem se ale rozeběhl a držel se s Liborem Eremkou na druhém a třetím místě. Chvíli jsme si i povídali a cesta rychle ubíhala, jenže stále mi připadalo, že běžíme moc rychle a tak jsem si Libora nechával chvílemi poodběhnout a snažil jsem se šetřit síly.
Zlom nastal těsně po polovině závodu. Libor si odskočil a já jsem se najednou ocitl na 2 místě s asi 100 metrovým náskokem. Rozhodl jsem se pro trochu riskantnější taktiku a pokusil se ještě zrychlit. S Liborem jsme si chvíli předtím oba říkali, že běžíme hodně rychle a že oběma nám těžknou nohy, ale být na druhém místě na mistrovství ČR bylo obrovskou motivací se poprat o bednu. Čtvrté kolo tak bylo pravděpodobně moje nejrychlejší v celém závodě, Liborovi jsem se ztratil z dohledu, což pro mě bylo hodně důležité. Škoda, že jsem neměl přehled o svém náskoku, poslední 2 kola jsem dost zpomalil, síly docházely a pořád jsem se ohlížel, jestli mě někdo nedobíhá. Poslední kolo už to byl boj, ale zároveň mě hnala dopředu představa dokončení závodu na druhém místě. Poslední kilometr už jsem věděl, že budu stříbrný, tak jsem si dovolil zpomalit, abych v cíli nepadl vyčerpáním a užíval si poslední metry do cíle.
Závod jsem dokončil za 7:15:05 a sporttester mi naměřil téměř 86 km. Do závodu jsem vložil víc sil, než jsem původně chtěl, ale výsledek za to rozhodně stál. Ještě nikdy se mi nepodařilo být na bedně na mistrovství ČR. Pokud si odmyslím špatné značení trasy v prvním okruhu, které bylo ve druhém rychle napraveno, byla organizace perfektní a občerstvovačky perfektně zásobené. K tomu všemu můžu ještě přičíst dokonalé počasí s ideální teplotou. Bylo zataženo a v průběhu nespadla jediná kapka. Zajímavým zpestřením byl závod na 3 kola (maraton), který se běžel v opačném směru než ultra. S běžci jsme se tak mohli navzájem povzbuzovat a popohánět do cíle.
Fotky
Video
Výsledky
http://www.borak.ultradao.cz/images/Vysledky/borak%20%202015%20-%20ultra.pdf
gratulujem k uspechu! … super ako si skusil odbehnut a ist sam …pekne!
Děkuji! Naštěstí to vyšlo 🙂
Nádherný úspěch Ondro a Tvé pocity, dle popisu, ještě lepší. Přeji Ti to, jsi borec! Článek je pěkně popsaný, četla jsem ho jedním dechem 🙂
Jitko, moc děkuji 🙂