O letošním RunCzech pražském maratonu bych nejraději vůbec nepsal. Tento závod pro mě byl katastrofální, takže to shrnu jen v krátkosti. Nejprve doporučuji přečíst jak probíhal můj trénink měsíc před závodem v příspěvku Trénink duben 2015. Již z toho se dá vyvodit, že závod asi nebude příliš ideální.
Po více než týdenní běžecké pauze kvůli zranění jsem pár dnů před závodem opět vyběhl, abych si ověřil, že noha je v pořádku a nebolí. To se vcelku povedlo a při maratonu noha rozhodně nebolela a nijak mě neomezovala, takže na ni se nemůžu v žádném případě vymlouvat. Původně jsem měl ambiciózní cíle, věřil jsem si na čas 2:50, možná na 2:55, když by to šlo úplně nejhůř, chtěl jsem alespoň vylepšit svůj osobák 2:58:49 z loňska.
Po startu jsem vyrazil v plánovaném tempu okolo 4 min/km, jenže to mi příliš dlouho nevydrželo. Už na pátém kilometru jsem cítil, že je to hodně špatné, nohy byly ztuhlé, vůbec se jim nechtělo běžet. Na 9 km mě začala předbíhat hromada lidí a to jsem již věděl, že to bude hodně náročné. Na 13 km jsem nechápal, jak mě tak šíleně můžou vůbec bolet stehna, bylo to horší než normálně na posledním kilometru maratonu. Všichni mě předbíhali a já jsem si připadal jako totální amatér, který běží poprvé maraton a přepálí začátek. V hlavě mě najednou začalo napadat spoustu důvodů, proč bych se měl na závod vykašlat a vzdát ho. Ztratil jsem veškerou chuť dál běžet a neskutečně jsem se trápil. Na půlmaratonu jsem měl mezičas již nad 1:30 a věděl jsem, že nemá žádnou cenu se dál trápit. Výrazně jsem zpomalil a prakticky jen vyklusával. Najednou se mi začalo běžet relativně dobře. Aby toho ale nebylo málo, na 29 km mě přepadly hrozné křeče do lýtek, musel jsem zastavovat a protahovat, občas pár kroků jenom popojít. Křeče mě bohužel provázely až do cíle. Oficiální čas jsem měl rovných 3:15:00. Paradoxní bylo, že od 30 km bych dokázal zrychlit, nohy se rozhýbaly a opět by dokázaly běžet alespoň okolo 4:15-4:30 min/km. Jenže kdykoliv jsem zrychlil, začala vystřelovat neskutečná křeč do pravého nebo levého lýtka. Kdyby nebylo křečí, věřím, že bych dokázal běžet ještě o 5 minut rychleji.
Všichni běžci občas zažijí zklamání ze závodu a ani mě to tentokrát neminulo. Hlavní je se poučit, najít příčinu a příště vše udělat lépe. Na zaběhnutí kvalitního času na maratonu bude ještě mnoho příležitostí a věřím, že se mi vysněný čas 2:50 jednou podaří prolomit.
Výsledky
http://www.runczech.com/cs/vysledky/vysledky-2015/volkswagen-maraton-praha/index.shtml
Ahoj Ondro, vyhlížela jsem Tvé dojmy z Pražského maratonu a po jeho přečtení mám pocit, že nejen mne, ale i ostatní běžce tento článek posune zase někam jinam. Že příště, až se to třeba stane i nám, tak si můžeme říct: proč ne, když to klidně potká i špičkové běžce? Já jsem měla zatím štěstí, že při závodech jsem žádné křeče nedostala, ale co není může být. Chtěla bych letos zkusit také zaběhnout svůj první maraton, tak uvidím, jak se na něho zvládnu připravit. Ty jsi bojovník, takže věřím, že Tě jeden neúspěch nepoložil a budeš bojovat dál. Tak hlavně ať bolesti a křeče ustoupí a pak to půjde samo 🙂 Ahoj Jitka
Ahoj Jitko, díky za povzbuzení. Určitě mě to to nepoloží a budu dál běhat 🙂 Ještě dneska mě stehna i lýtka šíleně bolí, ale to je v pohodě, to bude do pár dnů pryč 🙂 Maraton určitě zvládneš, po H8 to pro tebe bude v pohodě, jen to chce trochu potrénovat a nebrat maraton na lehkou váhu 🙂 Měj se!