Brdskou stezku jsem běžel již minulý rok a protože mi letos nevyšel start na plzeňské padesátce okolo Boleváku, chtěl jsem si v Mníšku vylepšit osobák na 50 km. Jenže již delší dobu mě trápí bolavý lýtkový sval a pořád se toho nemůžu zbavit. Hodně se to zhrošilo po pražském půlmaratonu, pravděpodobně hlavně díky tomu, že jsem běžel v závodních netlumených botách po těch pražských kostkách. Hodně jsem hledal na internetu a diagnostikoval jsem si syndrom tibiální hrany, ale jistě to samozřejmě nevím. Ve čtvrtek jsem již byl smířený, že závod nepoběžím, protože jsem ve středu vůbec kvůli bolesti nemohl odtrénovat. Nicméně v pátek ráno jsem se rozhodl, že zavolám fyzioterapeutovi Pavlovi Bendovi a objednal se ještě na ten samý den odpoledne. Pan Benda mě promasíroval, provedl teprapii ultrazvukem, zatejpoval a doporučil brát Voltaren v tabletách. Večer jsem se ještě rozhodl otestovat, jak na tom jsem, dal si volně 6 km s pár rovinkami a ono to sice bolelo, ale dalo se s tím běžet. Proto jsem se na závod rozhodl vyrazit.
Dalším opatřením, abych se bolesti zbavil byl nákup nových bot. Po doporučení od kamaráda jsem zvolil Altra Paradigm. Objednával jsem je online, takže jsem pořádně nevěděl, do čeho jdu. Dorazily mi ve čtvrtek a když jsem je poprvé uviděl, trochu jsem se lekl. Po obutí to vypadá, jako kdybych měl na nohách ploutve. Špičku mají mnohem širší, než je u běžeckých bot zvykem. Vyznačují se maximálním tlumením, ale zároveň nulovým dropem. Bohužel jsem si boty před závodem vyzkoušel jen den předem krátkým výklusem. Staré boty NB 980 už za sebou mají přes 1700 km a nejsou v ideální kondici.
A teď už konečně k samotnému závodu. Vstával jsem v 5:30, dorazil do Mníšku, odprezentoval se, trochu rozcvičil a čekal spolu s dalšími na startovní výstřel. Závod jsem rozhodně nechtěl od začátku hrotit a byl jsem v krajním případě připravený vzdát, což by byl stejně trochu problém, kdyby tato situace nastala třeba 20 km od cíle. Při běhu ale noha moc nebolela a naštěstí se to ani nezhoršovalo. Jen při sebězích jsem byl opatrnější a trochu brzdil, protože při větších otřesech noha víc bolela.
Na začátku jsem se snažil na dohled držet Pavla Sedláka, který běžel zhruba stejně rychle jako já, jen v sebězích mi utíkal a naopak do kopců jsem jeho náskok stahoval. Takto to bylo prakticky až do 30 km, kdy mi definitivně utekl. Pak už jsem běžel víceméně jenom sám, občas jsem někoho předběhl, ale nejlepší bylo posledních 5 km. Po celou dobu jsem vůbec neměl přehled na jakém místě běžím, běžel jsem spíš pohodově a hlavně hlídal nohu. Loni jsem doběhl 19 v kategorii a ikdyž jsem letos čekal lepší čas, nevěřil bych, že můžu skončit na bedně. Jak se v cíli ukázalo, na 45 km jsem byl na 5 místě v kategorii, ale soupeři polevili a já jsem je pomalinku stahoval a nakonec zvládl dva předběhnout a propracovat se na třetí příčku. O takovém umístění se mi ani nezdálo. Navíc jsem dokázal na tak těžké trati zlepšit osobák na 50 km o téměř 10 minut. Výsledný čas byl 3:48:49. Letošní Ultracup tedy začal velmi dobře!
Jsem velmi rád, že jsem se rozhodl na závod vypravit, noha vydržela a boty mě také příjemně překvapily. Bál jsem se, co mi provedou s nohama, ale vyvázl jsem s pouhými dvěma malými puchýři. Při závodě jsem musel velmi ocenit naprosto dokonalé značení tratě, které bylo téměř na každém kroku. Pocit, že běžím správně je pro mě hodně důležitý, protože moje sklony k bloudění jsou dost veliké. V cíli jsem si při dlouhém čekání na vyhlášení vypil 3 nealko piva a pokecal s ostatními podobně blaznivými vyznavači ultra. Při vyhlášení mě potěšilo mnoho zajímavých cen, které jsem skoro ani nepobral. Všechno jsem vyfotil, jen nějaké drobnosti nejsou za třetí místo, ale dostal je každý účastník.
Fotky
Výsledky
http://ultracau.cz/images/stories/vysledky/2015/brdy/Brdy2015.pdf
Zase se budu Ondro opakovat, když Ti na Tvůj článek z Brdů odvětím, že jsi BOREC! Po takových problémech a obavách, že závod ani nedokončíš najednou obrátka a Ty skončíš opět na bedně 🙂 Gratuluji! Až budu potřebovat konzultaci k s odborníkem k různým bolestem pohybových svalů, tak vím na koho se obrátit 🙂 Jen tak dál. Ahoj Jitka
Ahoj Jitko, díky! Brdskou stezku jsem ještě nějak přežil, ale už si říkám, že bolesti bylo dost a donutilo mě to přestat běhat. Budu teď nějakou dobu jezdit na kole nebo chodit do fitka na spinning a budu doufat, že se to brzo spraví. Pražský maraton chci rozhodně běžet, tak snad to do té doby bude dobré. Měj se hezky 🙂