Půlmaraton v Olomouci jsem běžel jen proto, že se jednalo spíš o rodinnou záležitost než abych se zde snažil trhat rekordy. Stejně jako vloni jsem i letos běžel s taťkou a bráchou. Tentokrát brácha vyzvedl startovní čísla už v pátek, takže jsme měli v sobotu před závodem víc času na odpočinek a mohli přijet prakticky až těsně před startem. Po příjezdu do Olomouce jsem stihl maximálně krátké klusání a focení se skupinkou lidí, kteří také běželi a které trénuje můj trenér. Nejvíc mě při předzávodním rozklusání překvapili Keňani, kteří se rozbíhali v teplácích a bundách. Já jsem byl rád, že jsem se mohl zchladit v kašně a jim byla v těch tropických teplotách asi zima.
Závod mi úplně nezapadal do mých dalších plánovaných závodů, proto jsem se s trenérem domluvil, že poběžím jen tréninkově bez většího odpočinutí a tak, abych se příliš neunavil a byl brzo schopný najet na další náročný trénink směřovaný k 24 hodinovce v Kladně. Ve středu před závodem jsem měl tempový 14 km běh 4:00 min/km a neběželo se mi úplně dobře. Počasí také nebylo úplně ideální a kvůli šetření sil jsem se nakonec rozhodl pro relativně pomalé závodní tempo 4 min/km.
Přesně v 7 večer závod odstartoval klasicky Smetanovou Vltavou. Vybíhal jsem z koridoru A, takže jsem prakticky ihned proběhl startem. Jak už jsem si na podobných masových závodech zvykl, předbíhali mě všichni zprava i zleva a já jsem se propadal pořadím. Mě to ale příliš neznepokojovalo, důležité bylo hlídat si svoje plánované čtyřkové tempo. To se mi dařilo a nenechal jsem se strhnout davem přepalovačů začátků. Už od druhého kilometru jsem se začínal dostávat dopředu a přepalovače v pomalu odpadajících skupinkách předbíhat. Některým to ale vydrželo déle a pohled na ně už po pár kilometrech nebyl moc hezký. Podle hodinek jsem perfektně držel tempo 4 min/km, ale bohužel na 5 km jsem zjistil, že podle kilometrovníku ztrácím 15 vteřin kvůli nepřesnosti GPS. To jsem se rozhodl v následujících 5 km stáhnout. Trochu jsem zrychlil, ale bohužel se mi ztrátu podařilo dohnat až na 13 km, kterým jsem probíhal přesně za 52 minut. Stále jsem předbíhal a běželo se mi parádně. Trochu jsem ztrácel na občerstvovačkách, na každé jsem hodně pil, klidně i 3 kelímky a vždy si vzal houbičku na polití hlavy a trička. Těsně před 18 km jsem předběhl jednoho závodníka a další přede mnou byl už opravdu hodně daleko. Rozhodl jsem se nikam nehnat, vychutnat si závod a začal jsem rozdávat úsměvy všude okolo sebe a děkovat fanouškům za báječné povzbuzování. Nakonec se ve mě přece jenom probudil soutěživý duch a v cílové rovince jsem se rozeběhl v tempu minimálně 3:30 min/km a předběhl ještě 2 soupeře.
Celý závod se mi běželo perfektně a velmi jsem si ho užil. Běžel jsem s rezervou a v cíli jsem měl ještě hodně sil. Většinu závodů se snažím hnát za každou vteřinou, ale tentokrát to bylo jiné. Možná i proto jsem víc vnímal atmosféru závodu, která byla naprosto neskutečná, stovky a tisíce povzbuzujících všude okolo trati. A povzbuzovali jako šílení. V jednu chvíli jsem si z řad fanoušků vyslechl i názor, že to „flákám“. Ale měli tak trochu pravdu.
Do cíle jsem doběhl za 1:24:25 (reálný čas 1:24:19), takže přesně podle plánu. Celkově jsem obsadil 48 místo z 4358 doběhnuvších. Pokud použiji oficiální mezičasy, pak jsem jednotlivé pětikilometrové úseky (poslední měřil 6,1 km) běžel v tempu 4:03, 3:59, 3:57 a 4:01 min/km. Pokud bych počítal průměrné tempo první desítky a zbytku závodu, vychází na 4:01 a 3:59 min/km. To je můj první půlmaraton, kdy se mi podařilo druhou polovinu závodu běžet rychleji.
Závod byl dobře organizovaný, občerstvovačky byly téměř na každém rohu, dobrovolníků, vody a iontů bylo dostatek a houbiček taky. Výborní byli zahrádkáři, kteří nám v průběhu dali plnou 1,5 litrovou láhev se studenou vodou a mezi běžci jsme si ji postupně předávali a každý na sebe část obsahu nalil. Bylo to úžasné osvěžení, protože od pořadatelů byla voda většinou mnohem teplejší. I když bylo docela horko, myslím, že mě příliš neovlivnilo a běželo se mi dobře.
Ahoj Ondro, to je snad první článek o sobotním půlmaratonu, který má všechny ohlasy kladné a kde si nestěžuješ na teplotní podmínky. Gratuluji k dalšímu úspěšnému závodu! To já jsem zažila asi zatím největší boj. Úplně laicky jsem si v tom horku naplánovala čas, za který jsem chtěla další půlmaraton doběhnout. Pozdě jsem šla na start, vodiče s časem 2:00 jsem měla kus před sebou a první 3 km jsem se skupinku kolem něho snažila dohnat. Na 5.km už jsem cítila únavu a do 10.km jsem postupně zpomalovala, protože se mi dělalo špatně a později i hučelo v hlavě. V polovině trasy jsem 5 min. seděla na patníku a chtěla to vzdát, bylo mi fakt dost zle a lidi kolem kolabovali čím dál častěji. Snědla jsem proteinovou tyčinku a zkusila jít dál. Po kilometru jsem se rozběhla a cítila jsem se čím dál líp. Dokázala jsem běžet až k občerstvovačce na 15.km, předbíhala jsem lidi a to mi zvedlo sebevědomí. A přesně jak popisuješ Ty, rozdávala jsem úsměvy, plácala dětem po dlaních a se zahrádkáři laškovala. Tu druhou polovinu jsem si úplně užívala a posledních 100 m jsem zabrala na doraz a předběhla ještě 5 lidí. Cílem jsem proběhla v čase 2:25:01, což je nejhorší můj čas na tuto trať, ale byla jsem šťastná, že jsem to nevzdala. Sice jsem po závodě byla dost unavená, nemohla jsem nic pozřít, ale zase jsem zjistila, že se moje hranice pořád posouvají. Atmosféra v Olomouci je jednoznačně nejlepší, kterou jsem kdy na závodech zažila. Přeji Ti hodně štěstí v Kladně 🙂 ahoj Jitka
Ahoj Jitko,
jsem rád, že jsi i přes ten boj na trati úspěšně dokončila a dokonce si závod dokázala užít. Podmínky byly opravdu kruté a na osobáky to rozhodně nebylo. Asi hlavně díky počasí jsem se rozhodl, že poběžím tak, jak jsem nakonec běžel a jsem rád. Závod pro mě neznamenal žádnou výraznou únavu a teď už zase plně trénuju a běhá se mi dobře. A to je lepší než se trápit na trati a pak se týden vzpamatovávat. Měj se hezky a na dalším závodě přeju lepší počasí 🙂
Není nad pěkné rozvržení tempa. To si pak člověk užije závod lépe, než kdyby zaběhl osobák 🙂 Gratuluji Ondro k úspěšnému absolvování!