Při mé loňské účasti v Salzkottenu se mi podařilo vyběhat třetí místo na půlmaratonu. Atmosféra byla úžasná a já si říkal, že by bylo hezké za rok uběhnout rovnou celý maraton. Ale bohužel termín nebyl vůbec ideální, jelikož se běželo týden po 24 hodinovce v Rumunsku. Tam jsem sice nenaběhal tolik kilometrů, kolik jsem předpokládal, ale i 176 se na nohách dost podepsalo.
Když jsem trenérovi na podzim povídal, že týden po 24 hodinovce nebudu mít rychlost a proto bych raději běžel maraton místo půlmaratonu, trochu se lekl. Ale Pavel už je zvyklý a nakonec mu nezbylo než souhlasit. Také hlavně proto, že náš českoněmecký tým sice čítal 45 závodníků, ale nikdo nebyl ochotný běžet celý maraton. Proto záviselo na mně, jestli budeme mít obsazené všechny distance.
V každém případě jsem výlet do Salzkottenu bral spíše jako společenskou událost než abych zde chtěl trhat nějaké rekordy. Chtěl jsem si pobyt v Německu hlavně užít a to se podařilo. V pátek těsně po příjezdu jsme měli večeři v bílém a v sobotu nás čekalo lyžování na vodních lyžích. Byla to pro mě premiéra a perfektní zážitek, ale také to bylo hodně fyzicky namáhavé. Hlavně pro ruce, ramena a prsní svaly, ale ani zbytek těla nezůstal pozadu. Po lyžování jsem vyklusal 7 km s rovinkami a večer před závodem následovala klasická pasta párty.
V neděli ráno jsme v rychlosti posnídali, já se rozklusal, protáhl a těsně před devátou se postavil na start do první linie. Po výstřelu se kolem mě prohnaly desítky závodníků a já nevěděl, kdo jaký závod běží, jelikož start byl společný pro desítku, půlmaraton i maraton. Ale to jsem ani tak neřešil, běžel jsem úplně bez ambicí. Maraton měl 4 okruhy a první okruh jsem běžel raději hodně opatrně, ale když jsem se cítil v pohodě, rozhodl jsem se malinko zrychlit. Dost mě i motivovalo, když jsem hodně dlouho před sebou stále viděl někoho z mých konkurentů a postupně je stahoval a předbíhal. Při vbíhání do posledního čtvrtého okruhu byl již závod rozhodnutý. Měl jsem informaci, že závodník přede mnou má náskok 3 minuty a to už jsem považoval za nereálné stáhnout. Krize přišla až okolo 35 km, ale z ultramaratonů jsem zvyklý na překonávání mnohem více kilometrů v krizi. Takže nějakých 7 km do cíle byla hračka, i když posledních 1,5 kilometrů bylo opravdu náročných a nohy už jsem měl hodně ztuhlé.
Celou dobu se mi běželo relativně dobře. Myslím, že jsem skvěle rozložil síly a vydržel běžet v hodně rychlém tempu po celý průběh závodu a žádný zásadní propad tempa se nekonal. Podmínky byly také přijatelné. Tentokrát bylo pod mrakem 22 stupňů, jen vlhkost byla vyšší. Do cíle jsem doběhl s časem 2:52:10 na třetím místě. Nechápu, jak se něco takového mohlo stát, protože tímto časem jsem vylepšil osobák o 17 vteřin. Přitom jsem se na závod nijak výrazně nepřipravoval a dokonce jsem neměl ani gely a vše odběhal na Colu, vodu a nějakou sladkou limonádu. Při vyhlášení jsem dostal velkou láhev Prosecca, trofej z broušeného skla, diplom, a voucher nákup ve sportovním obchodě. Pozadu nezůstal ani zbytek rodiny, taťka si doběhl pro první místo v kategorii na půlmaratonu a brácha byl na stejné trati nejlepší z našeho týmu.
Po závodě jsem byl nějaký extrémně rozlámaný, skoro jako kdybych uběhl stovku. Pravděpodobně to bylo tím včerejším lyžováním. Naštěstí to ale po pár hodinách odeznělo a cítil jsem se docela v pohodě. Možná i díky naprosto bezkonkurenčnímu občerstvení po závodě, kdy bylo k dispozici smoothie, hromady ovoce, včetně slaďoučkých jahod, nealko pivo, musli tyčinky a další dobroty v prakticky neomezeném množství. Po závodě jsme chvíli odpočinuli a večer nás čekala skvělá grilovačka celého našeho týmu s vyhlášením výsledků, kde jsem ještě dostal hodně designově povedené oficiální triko tohoto závodu.
Výsledky
https://results.xivado.com/de/salzkottenmarathon/2018_skm
Bude pěkné až Ondrův model aplikuje Pavel Novák v praxi:
Běžec xy: Pavle, za týden poběžím maraton, chtěl bych si udělat osobák, můžeme spolu doladit závěrečnou přípravu?
Novák: Jasně, v neděli si dáš tak 170 km, ale volně.
Běžec xy: A nebude to moc stereotypní?
Novák: Tak to můžeš proložit rovinkami, asi 600-800 rovinek, víc ne…
Zbyňku, ty vtipálku 🙂 Já jsem anomálie, tohle nebude univerzální návod na běhání osobáků na maraton 🙂
Měj se a ať ti to běhá.