Letos jsem Rohálovskou desítku běžel už počtvrté, závod mám za humny, tak proč se nepřihlásit. Zvlášť když je tak vyhlášený a sjíždějí se na něj závodníci z dalekého okolí. Závod jsem stejně jako minulý rok pojmul pouze tréninkově bez velké přípravy a odpočinku před závodem.
Asi týden před závodem jsem byl hodně unavený, prakticky každý došlap při běhu bolel a v neděli jsem byl dokonce donucený i zkrátit plánovaný trénink. Únava byla opravdu dost značná. Proto jsem se závodu obával, ale věděl jsem, že zaběhnout dobře není můj velký cíl a tak jsem to moc neřešil. V letošní sezóně budou mnohem důležitější závody. V týdnu, kdy se konal závod mi Pavel předepsal docela náročný trénink a já jsem se bál, co to se mnou udělá. Jednalo se o svižných 12 km a pak ještě 3 ostřejší kilometrové intervaly. Obava z tohoto tréninku byla neopodstatněná a běželo se mi opravdu dobře, 12 km v tempu 4:05 min/km a kilometrové úseky po 3:45 minutách. Navíc jsem se po tréninku necítil nijak extrémně unavený.
Závod se blížil a já se dostával do větší pohody. V pátek mě ještě čekal krátký klus zakončený rovinka a tam jsem si potvrdil, že jsem z nejhoršího venku. Sice jsem ještě malinkou únavu cítil, ale nebylo to nic zásadního a srovnal bych to s loňským závodem.
Na začátku závodu se mi běželo překvapivě dobře, postavil jsem se docela dopředu, abych v začátcích nemusel předbíhat pomalejší běžce. Myslel jsem, že jsem se trochu nechal unést a přepálil na začátku tempo, ale schválně jsem si udělal přibližnou tabulku časů jednotlivých kilometrů z minulého roku. Jedná se o mezičasy z Garmina, takže to není úplně nejpřesnější, ale z tabulky jednoznačně vyplývá, že jsem letos začal mnohem pomaleji než vloni, i když pocitově mi to tak ani nepřišlo. Příště možná zkusím ještě pomalejší úvod. Nejlépe se mi tradičně běželo do kopce, kdy jsem dokázal předbíhat vcelku hodně závodníků. Nejvíc jsem jich předběhl v nejobávanějším kopci v Tučapech, skoro jsem si až přál, aby se běželo pořád do kopce.
| km | tempo 2015 | tempo 2016 | rozdíl |
| 1 | 0:03:22 | 0:03:29 | +0:00:07 |
| 2 | 0:03:38 | 0:03:42 | +0:00:04 |
| 3 | 0:03:47 | 0:03:43 | -0:00:04 |
| 4 | 0:03:50 | 0:03:49 | -0:00:01 |
| 5 | 0:03:35 | 0:03:38 | +0:00:03 |
| 6 | 0:04:11 | 0:04:13 | +0:00:02 |
| 7 | 0:03:34 | 0:03:34 | 0:00:00 |
| 8 | 0:04:02 | 0:03:58 | -0:00:04 |
| 9 | 0:04:13 | 0:04:00 | -0:00:13 |
| 10 | 0:03:35 | 0:03:33 | -0:00:02 |
Tuhnout nohy mi začaly zhruba okolo sedmého kilometru, kdy mě předběhl nějaký hodně mladý závodník. Chvíli jsem se ho snažil držet, ale dlouho jsem nevydržel. Z výsledků jsem zjistil, že se jedná o kluka s ročníkem 2000 z AK Kopřivnice, asi dobrý oddíl. V závěru mi nadělil 5 vteřin.
Závod jsem zvládl dokončit za 37:37, což znamenalo krásné 49 místo. Na stejném místě jsem dokončil i minulý rok, takže v tomto ohledu se nic nezměnilo. Ale dokázal jsem se zlepšit o 16 vteřin. Podmínky vloni si už přesně nepamatuju, ale údajně kvůli větru byly letos podmínky horší. Vloni si pamatuju, že v cíli jsem se chytal za zábradlí, abych si odpočinul, ale letos to bylo mnohem víc v pohodě. Asi jsem nevymáčkl úplné maximum, ale to bylo dáno také tím, že jsem kolem sebe v závěru neměl běžce, se kterými bych mohl soupeřit.
Na závodě jsem potkal spoustu známých, kamarádů a běžců z tréninkové skupiny Pavla. Takže závod nebyl pouze o závodění, ale i o povídání, zkrátka hezká společenská událost. Bohužel ne se všemi jsem se potkal a s každým jsem neměl mnoho času na povídání. Takže jsem rád, že jsem závod běžel a rád se zúčastním i příští rok.
Fotky
Ahoj Ondro, až teď jsem objevila Tvůj článek z Rohálovky, potkali jsme se aspoň při závodě a všimla jsem si, jak málo závodníků bylo před Tebou 🙂 Já jsem letos 3 týdny před závodem měla docela silnou chřipku, které jsem odolávala, až jsem musela navštívit doktora a nechat si napsat antibiotika. Vyběhla jsem až v týdnu před samotným závodem a ještě v sobotu ráno jsem nevěděla, jestli poběžím. Nakonec mne nakopl pocit, že ten „domácí“ závod nevzdám a zkusím ho dokončit i za cenu horšího času. A tak tomu i bylo.Trápila jsem se téměř celou trasu, v Tučapích jsem to dokonce chtěla vzdát, ale bleskla mi hlavou povzbuzující vzpomínka na slova kamaráda z oddílu, že vesani se nikdy nevzdávají. V čase něco málo přes 57 min. jsem proběhla cílem, ale měla jsem dobrý pocit z toho, že jsem to nevzdala, že jsem přemohla sama sebe a závod dokončila. Tak zase za rok a snad ve zdravém těle i duchu 🙂
Ahoj Jitko,
já jsem letos také prodělal chřipku, takže vím, co to znamená chvíli neběhat. I když jsem měl výpadek pouze 4 dny, tak jsem se cítil zle a měl pořád chuť vyběhnout.
Je dobře, že jsi nakonec běžela a v pořádku doběhla. Aspoň jsi měla v cíli lepší pocit, že jsi to dokázala a nebylo to zadarmo 🙂 Příště už to bude určitě lepší 🙂