Run Winschoten 2017

Letos jsem se do třetice všeho dobrého rozhodl opět vyrazit do Winschotenu na moji oblíbenou stovku. Aby taky ne, když nás s Kačenkou sami organizátoři na závod pozvali bez nutnosti platit startovné. Takové pozvání se prostě neodmítá. Při mých minulých účastech se mi podařilo vždy zaběhnout osobák a i tentokrát jsem si chtěl svůj čas alespoň malinko vylepšit. Trať je dokonale rovinatá a běží se 10 okruhů po 10 kilometrech ve vyzdobených ulicích Winschotenu. Již od 24 hodinovky v Kladně jsem svoji přípravu soustředil na tento závod a myslím, že se toto rozhodnutí vyplatilo.

Na procházce ve čtvrtek po příjezdu.

Na procházce ve čtvrtek po příjezdu.

Do Holandska jsme vyrazili autem ve složení Petr Švanda, Jana Šindlerová, já a samozřejmě Kačenka, takže o zábavu bylo postaráno. Vyráželi jsme už ve čtvrtek, abychom měli den před závodem prostor k důkladnému odpočinku. S Kačenkou jsem byl letos ubytovaný u stejné rodiny jako minulý rok a tak jsme měli opět ideální pozici na trati okolo 9 km a k zázemí závodu zkratkou to bylo pouhých 500 metrů.

V pátek jsme si přispali a následoval krátký trénink, kdy jsme s Kačenkou společně uběhli asi 10 km. Naši domácí byli v práci a tak jsme si snídani připravovali sami. Jíst jsme začali okolo 12 hodin a následně jsme šli ještě odpočívat do postele. Okolo 3 hodiny, když déšť neustával, jsme se konečně rozhodli vyrazit do sportovní haly ke startu závodu pro startovní čísla. Tam jsme se setkali s početnou českou skupinou a vydali se popovídat s Janou a Petrem do nedaleké kavárny na kávu a zákusek. Já jsem ale obojímu před závodem odolal a spokojil se pouze s Radlerem.

Vyrážíme na start závodu.

Vyrážíme na start závodu.

Velmi nás znepokojovala předpověď počasí, již v pátek silně pršelo a ani výhled na následující závodní den nebyl vůbec dobrý. První polovina závodu měla propršet a tak jsem byl lehce nervózní, jaký dopad to bude mít na průběh závodu. A předpověď se bohužel nemýlila a opravdu v sobotu od rána velmi silně pršelo. Ani jsem nenabral odvahu na rozklusání a tak jsem se alespoň v rychlosti rozcvičil hezky v suchu v hale. Pár minut před startem jsme se přesunuli ke startovní čáře a v silném dešti očekávali startovní výstřel. Před závodem jsem se hodně zaměřoval na trénink tempa stovky a připravoval se na rozběhnutí okolo 4:10 – 4:15 min/km. To se mi na začátku podařilo a úvodní kilometry jsem běžel v tempu 4:12 min/km. Až jsem se divil, jak krásně lehce se mi ze začátku běží, aniž bych se předtím rozklusal. Netrvalo ani celý kilometr, než jsem měl totálně promočené a vodou nasáté boty, ale to mě na úvod nijak nerozhodilo. Chvíli jsem běžel s Danem, ale měl o nějakou vteřinku rychlejší tempo a tak jsem ho raději nechal běžet. Jen mě znervózňovalo, že ho stále vidím před sebou a podvědomě jsem se ho snažil dohonit. Nicméně mi po pár kilometrech utekl a já se dostal do pohody a běžel si vlastní závod. Jak už bývá mým zvykem, opět jsem se na začátku nikam nehonil. Vždy se snažím minimálně první polovinu neřešit soupeře a stále se utvrzuji, že je to výborná strategie.

Společné foto před startem závodu.

Společné foto před startem závodu.

Tempo se mi dařilo držet pouhých 30 km, ale nepadalo nijak výrazně, takže jsem stále zůstával v klidu. I přesto, že jsem si poprvé na závodě zkusil vzít Imodium, musel jsem si na 23 km odskočit na záchod a ztratil okolo 40 vteřin. Maraton jsem měl těsně pod 3 hodiny a s tímto mezičasem jsem byl spokojený. Déšť překvapivě vůbec nevadil a běželo se mi pocitově velmi dobře. Okolo 60 km na mě většinou přichází krize a už se mi až do cíle běží hůř. Tentokrát jsem ale okolo 60 km předběhl Dana a pravděpodobně to mi dodalo dost síly a krizi jsem vůbec nepocítil. Sice tempo opět pokleslo, ale na druhou stranu to nebylo nic dramatického.

Průběh závodu.

Průběh závodu.

V průběhu závodu jsem hodně řešil, jestli je reálné, abych závod dokončil s časem pod 7:20, což byl původně můj cíl, s kterým jsem do Winschotenu vyrážel. Po 80 km jsem si řekl, že už to asi nemám šanci dát a tak jsem nějak ztratil motivaci. Navíc mi chyběl support, který by mi hlásil rozestupy od ostatních závodníků a také jsem ztrácel hodně času občerstvováním, jelikož jsem z velké části musel spoléhat na občerstvovačky organizátorů. Ale okolo 95 km jsem před sebou zpozoroval soupeře a bez větších problémů jsem dokázal přidat a snad během necelého kilometru jsem ho dohnal, povzbudil a předběhl. Na 98 km jsem si spočítal, že pokud dokážu běžet poslední 2 km v tempu 4:24 min/km, pak dosáhnu vysněného času pod 7:20. A ani bych nevěřil, že mi zbylo tolik sil, abych dokázal oba kilometry běžet 4:10 min/km, snad ještě rychleji než na začátku. Je vidět, že sil mi v závěru zbylo ještě dost a pocitově jsem se cítil také velmi dobře.

Probíhám cílem závodu.

Probíhám cílem závodu.

V cíli jsem doběhl v čase 7:19:47. Chvíli jsem nechápal, kolikátý jsem vlastně skončil, jelikož se na mě organizátoři snažili mluvit holandsky a já nerozuměl ani slovo. Stihli říct několik vět, než jsem konečně popadl dech a poprosil je, aby na mě mluvili anglicky. Jen jsem pochopil, že mám přijít v 7 hodin na vyhlášení a tak jsem věděl, že to nemohlo být špatné. A Vilma v cíli fotila a tušila, že by to mělo do čtvrtého místa být. Později jsem zjistil, že jsem opravdu čtvrtý celkově a třetí v kategorii. Malinko mě mrzelo, že jsem nevěděl, že třetí závodník je přede mnou pouhou minutu a půl, pravděpodobně bych ho dokázal v posledním kole ještě předběhnout. Ale s výsledkem jsem maximálně spokojený, opět jsem posunul osobák a cítím, že trénink jde správným směrem a to je pro mě podstatné.

Přivítání Kačenky v cíli.

Přivítání Kačenky v cíli.

V cíli mě jen chytaly křeče, ale to bylo tím, že jsem podcenil přísun protikřečových tablet a měl pouze 4 za celý závod. Po pár deci Coly a Radlera jsem byl ale opět v pořádku a šel do cíle čekat na Kačenku. Ta běžela naprosto neskutečně, očekával jsem, že ji o kolo předběhnu, ale nestalo se tak. V cíli jsem na ni počkal a svůj závod zakončila přistáním v mé náruči. Moc krásný závěr závodu a navíc s krásným celkovým druhým místem a neuvěřitelným časem 8:09:45.

Malé pivečko na oslavu našich úspěchů.

Malé pivečko na oslavu našich úspěchů.

Pro závod jsem zvolil moje v poslední době velmi oblíbené boty Saucony Freedom ISO a musím říct, že se mi nikdy dříve nestalo, že bych v cíli stovky neměl jediný puchýř. Zvlášť, když byly podmínky tak náročné a téměř celou dobu jsem měl mokro v botách. V závodě se mi také osvědčily trailové kompresní kraťasy od Compressportu. Mají být sice trailové, ale proč je nepoužít na silnici, pokud dokážou pomoci proti otřesům. Navíc uvnitř mají kapsičky, které jsem v průběhu závodu také využil.

Vyhlášení závodu.

Vyhlášení závodu.

S Kačenkou společně s trofejemi.

S Kačenkou společně s trofejemi.

Z Čechů doběhli stovku pouze 3 zástupci a shodou okolností všichni od našeho skvělého trenéra Pavla Nováka. Atmosféra na trati byla opět neskutečná a fanouškům nevadilo ani deštivé počasí. Naši domácí byli opět skvělí a parádně se o nás starali. Sami od sebe nám například půjčili nepromokavé bundy a deštník, jelikož jsme na takové podmínky nebyli vůbec připravení. Pokud to půjde, rádi do Winschotenu s Kačenkou opět vyrazíme.

Loučení s rodinou, u které jsme bydleli.

Loučení s rodinou, u které jsme bydleli.

Články o závodu

https://www.zijsvujsen.online/winschoten100km/
http://www.bezvabeh.cz/clanek/5581-kasparova-na-100-km-ve-winschotenu-druha-velicka-ctvrty-oralek-devaty

Výsledky závodu

http://www.runwinschoten.nl/images/file/2017/2017_100K_overall_laptimes.pdf

Záznam závodu v Garmin Connect

https://connect.garmin.com/modern/activity/1967875790

2 komentáře

Přidat komentář: