Salzkotten půlmaraton 2017

Půlmaraton v německém Salzkottenu byl svým způsobem zvláštní a vymykal se mému pravidlu, že cestou na závod nechci trávit delší čas, než jak dlouho poběžím samotný závod. Proto to byl můj první závod v zahraničí, který nebyl ultramaratonem. Důvodem je to, že Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a pozvánka na tento závod byla velmi lákavá a celkem nás z Bystřice a okolí do Salzkottenu vyrazilo okolo 30 běžců.

V květnu jsem běžel ve Valašském Meziříčí Desítku okolo komína, kterou jsem zaběhl skvěle a zlepšil osobní rekord o téměř minutu. Proto jsem pomýšlel na výborný výsledek i v Salzkottenu a hodlal posunout svůj již více než dva roky starý rekord i na půlmaratonu, který jsem chtěl vylepšit minimálně o 7 vteřin, abych se dostal na čas pod 80 minut.

Páteční téměř celodenní cesta proběhla bez větších obtíží, ubytovali jsme se u hostitelské rodiny a šli brzo spát. V sobotu ráno jsem odběhl trénink a cítil jsem se velmi dobře, rychlé úseky jsem běžel velmi uvolněně a přitom rychle. Potom jsme měli naplánovanou prohlídku muzea v nedalekém Paderbornu a následoval piknik v parku. Byl to pro mě velmi náročný den, prakticky celý jsem ho strávil na nohách a večer se cítil jako po nějakém ultramaratonu.

V neděli již následoval závod, před kterým jsem se velmi důkladně rozklusal a protáhl, uběhl pár rovinek a pochvaloval si, jak jsem měl tentokrát dostatek času na protažení a rozcvičení. Start závodu byl v 9 dopoledne a jen mě lehce znervózňovala předpověď počasí, jelikož slibovala vysoké teploty, které nebyly pro běh zdaleka ideální. A tentokrát se meteorologové bohužel nemýlili a předpověď jim výjimečně vyšla. Nevím, jaká byla teplota na startu, ale v cíli na teploměru bylo 27 stupňů. I přesto jsem chtěl vyběhnout ambiciózně na osobák. Start byl společný pro čtvrtmaraton, půlmaraton i maraton a tak jsem neměl přehled o tom, na jaké pozici běžím. Ale soustředil jsem se na svůj výkon a pořadí příliš neřešil, jelikož jsem v pódiové umístění nedoufal.

Právě probíhám cílem závodu.

Právě probíhám cílem závodu. (foto rusava-fotografie.rajce.idnes.cz)

Po odstartování závodu jsem cítil, že to není úplně ono. Běžně musím sledovat hodinky a brzdit, abych nepřepálil začátek. Tentokrát to ale bylo úplně jiné, měl jsem co dělat, abych vůbec dokázal udržet plánované tempo a na začátek závodu vydával pocitově mnohem víc úsilí než obvykle. Už na třetím kilometru jsem věděl, že to dneska bude velmi špatné a osobák rozhodně nezaběhnu. Nohy jsem měl ztuhlé a vůbec mi to neběželo tak, jak bych si představoval. S dalšími přibývajícími kilometry jsem se postupně smířil s tím, že čas pod 80 minut už to určitě nebude. Desátý kilometr byl dokonce za děsných 4:10 minut. Proběhnutí cílem a zároveň do druhého kola mě ale nabudilo a fandění diváků na náměstí mi dodalo hodně energie. Po výběhu z města jsem se najednou uvolnil a začalo se mi běžet pocitově mnohem lépe než na začátku, i když jsem s rychlostí běhu nebyl příliš spokojený.

Brácha si v cíli chladí nohy v potůčku.

Brácha si v cíli chladí nohy v potůčku. (foto Ondřej Müller)

Na osobák jsem již zapomněl, ale opět se ve mně probudil závodnický duch a rozhodl jsem se předběhnout závodníka před sebou. Rozestup byl asi 150 metrů a stahoval jsem ho asi 3 kilometry. Po předběhnutí jsem si vytvořil kratičký náskok, ale můj soupeř ho později stáhl a běžel opravdu jen malý kousek za mnou. Přede mnou již nebyl nikdo, koho bych dokázal předběhnout a tak jsem se spíše soustředil na závodníka za mnou. Vypadalo to, že jsem postupně dokázal metr za metrem svůj náskok zvyšovat a již si začínal pomalu představovat doběh do cíle.

Po příjezdu k našim hostitelům s cennými trofejemi.

Po příjezdu k našim hostitelům s cennými trofejemi.

Cíl jsem si velmi užil, díky pomalejšímu běhu jsem nebyl ani nijak vyřízený, dobíhal jsem s úsměvem za velkého jásání diváků a hlavně našeho Salzkotten-Bystrice týmu, který měl u cíle postavené vlastní stany. V cíli jsem hodinky zastavil s časem 1:22:18 a velmi mě překvapilo, že Němec za mnou měl ztrátu pouhých 7 vteřin. Poslední kilometr jsem si již věřil a vůbec ho nesledoval a vypadá to, že měl velmi svižný závěr. Ihned po protnutí cílové čáry jsem se dozvěděl, že jsem doběhl na skvělém třetím místě a toto zjištění ve mně nejprve vyvolalo zvláštní pocit ostudy, že jsem s takovým hrozným časem na tak skvělém umístění. Po chvíli ale převládly pocity radosti a štěstí, zvlášť po vyhlášení, které bylo prakticky ihned po doběhu. Na pódiu jsem dostal krásnou trofej z broušeného skla, velkou láhev Prosecca a diplom.

Odměny získané v cíli při vyhlašování závodu.

Odměny získané v cíli při vyhlašování závodu.

Škoda, že se mi nehodil celý maraton do tréninkového plánu před nejdůležitějším letošním závodem v Belfastu. Myslím, že tam bych mohl podat ještě malinko lepší výkon. V každém případě jsem si celý pobyt v Německu užil a velmi rád si přijedu zazávodit i příští rok, tentokrát chci ale jednoznačně běžet celý maraton.

Společná fotka s tatínkem a bráchou. Brácha běžel půlmaraton a tatínek čtvrtmaraton.

Společná fotka s tatínkem a bráchou. Brácha běžel půlmaraton a tatínek čtvrtmaraton.

Výsledky závodu

https://results.xivado.com/de/salzkottenmarathon/2017_skm

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/1792066604

Přidat komentář: