Indoor maraton v Českých Budějovicích mám opravdu rád. Kde jinde si člověk v lednu a teple může zaběhnout maraton aniž by musel letět na druhou stranu zeměkoule? Trať je sice dost náročná a 105 okruhů po 400 metrech je hodně, ale mě to zase tolik nevadí. Trať komplikuje více než 400 téměř 180 stupňových zatáček a také neustálé předbíhání pomalejších běžců, ale člověk se aspoň nenudí. Závod má svoji jedinečnou a přátelskou atmosféru a i proto jsem zde letos běžel již po šesté.
Týden před závodem jsem cítil skvělou formu a říkal si, že to nemůže dopadnout jinak než osobákem. V průběhu týdne se situace začala krapet komplikovat a i přes ubrané kilometry a intenzitu v tréninku jsem se už tak dobře necítil. Ale den před závodem už se to při posledním tréninku zlepšilo a běželo se mi opět dobře. Ale zdaleka jsem se necítil tak výborně jako před půlmaratonem v Olomouci, odkud držím svůj aktuální půlmaratonský osobák.
Bylo skvělé, že start závodu byl až v 1 odpoledne a já tak nemusel vstávat v noci a jet více než 300 km nevyspalý. Takto jsem vzal ještě rodiče na výlet a vyrazili jsme v pohodě až před 8 ráno. Večer jsem si nachystal 2 hromádky oblečení, jednu závodní a tu druhou na ranní krátké předsnídaňové proběhnutí s 2-3 rovinkama, abych se trochu nastartoval. To se mi v minulosti dost osvědčilo. Ale ráno bylo deset pod nulou a tak jsem se na to vykašlal. Kraťounký klusík jsem dal aspoň těsně před odjezdem.
Cesta probíhala bez problémů a tak jsme do Budějovic dorazili se skoro 2 hodinovým předstihem. Bylo zde hodně známých a tak čekání velmi rychle uteklo. Opět jsem se trochu proběhl, dál nějakou rovinku a rozcvičil se. Čas startu byl o 10 minut posunutý a tak bylo na všechno více času. Plán jsem měl jasný, začít sekat jednotlivá kola za 1:36 až 1:37 minut, což znamenalo hodně ambiciózní rozběhnutí na osobák. Chtěl jsem minimálně zkusit, jak dlouho vydržím. Můj hlavní konkurent Dan Orálek bohužel krátce po startu kvůli žaludečním potížím odstoupil a já si běžel svůj vlastní závod. Běželo se mi doslova nádherně a kola jsem strojově přesně sekal podle plánu. Až jsem se trochu bál, že tohle tempo nemůžu do konce vydržet. Ale běžet na prvním místě mě hodně motivovalo. V průběhu jsem se dozvěděl, že Petr Macek běží pouze 38 vteřin za mnou. To mě hodně znepokojilo a já si ho začal hlídat. Velkou výhodou bylo, že na takto krátkém okruhu jsem měl dokonalý přehled, jak běží a jestli se náskok zvyšuje nebo snižuje. A on se spíše pomalinku každým kolem zvětšoval.
Zvláštní odstavec si zaslouží můj dokonalý support, který obstaral Radek Brunner. Ten nejprve vyhrál dopolední půlmaraton a následně se staral o několik maratonců. My jsme se na spolupráci domluvili až v průběhu závodu, když mi sám od sebe začal v pravidelných intervalech nabízet pití. Nemusel jsem se tak vůbec starat o pitný režim a přemýšlet kolik a kdy jsem toho vypil. Měl jsem jen v kapsičkách 3 své osvědčené gely Agave9 a ty zapíjel ionťákem nebo Colou od Radka. Ani jednou jsem nemusel zabíhat k občerstvovačce a bez něj bych možná takový výsledek nezaběhl.
10 km před koncem jsem již věděl, že si svoji pozici udržím a do cíle doběhnu jako vítěz. To jsem mohl mít Petra asi 100 metrů před sebou a věděl jsem, že ho musím předběhnout o kolo. To se mi nakonec i povedlo a já se dostal do větší psychické pohody. Poslední kola mi neuvěřitelně rychle ubíhala a já skoro nemohl v cíli uvěřit, že už je konec. Rozhodně jsem se necítil tak, jako kdybych odběhl maraton v osobáku. Ale to bylo možná způsobené euforií z vítězství.
Na hodinkách jsem měl tentokrát datová pole nastavená na údaje, které jsem potřeboval znát a to mi pomohlo. Úplně jsem vypnul GPS a manuálně si odmačkával každé odběhnuté kolo. Na hodinkách jsem měl zobrazený počet kol, čas aktuálního okruhu, čas posledního okruhu a stopky. Měl jsem tak neustále dokonalý přehled nad průběhem závodu, kolik mám uběhnutých kol, jakým časem zdolávám jednotlivá kola a nemusel se spoléhat na tabuli časoměřičů. Na ní jsem se jen kochal dvěma jedničkami u mého jména, které znamenaly celkové pořadí a pořadí v kategorii.
Do cíle jsem doběhl v čase 2:49:17, což znamená vylepšení osobáku o téměř 3 minuty. Už se těším na nějaký silniční maraton, kde nebudu muset neustále klopit jednu zatáčku za druhou a nepředbíhat další běžce. Po závodě jsme zašli na zaslouženou večeři do vedlejšího Tesca a po vyhlášení vyrazili na cestu domů. Doma jsem padl únavou do postele a okamžitě usnul. Ale další den jsem se cítil v pohodě a měl po několika měsících v tréninkovém deníku klus dle chuti. A chuť jsem měl velikou a tak jsem si zaklusal rovnou 30 km a tím vydařený závod krásně oslavil.
Dokument ze závodu
Článek o závodu
https://zlinsky.denik.cz/ostatni_region/zapisnik-lubomira-hotare-20190130.html
Veliká gratulace Ondrovi, můj tip vyšel. Už jak jsem před startem koukal na Ondru – úplně zářil bylo mě jasný, že mu to poběží. Těším se za rok …
Martine, díky za skvělý závod! Nevím, jestli jsem zářil, ale cítil jsem se dobře a vyšlo to. Jsem rád, že jsem tvůj tip nezklamal 🙂 Za rok zase přijedu.