Když nám s Kačenkou přišlo pozvání na 24 hodinový závod do daleké Číny, ze začátku jsem tomu nemohl vůbec uvěřit. Jakmile jsme ale vybrali a koupili letenky, začínal jsem pomalu věřit, že se do Číny poprvé zaletíme podívat.
Komunikaci s Čínskými organizátory zajišťovala Kačenka, ale vše probíhalo naprosto korektně a co se domluvilo, to platilo. Ostatně čínská organizace byla dokonalá po celou dobu. Letěli jsme ve středu s ruským Aeroflotem přes Moskvu do třetího největšího čínského města Guangzhou a vše proběhlo bez problémů. Časový posun byl +7 hodin a po příletu jsme byli značně unavení. Na letišti už nás čekalo auto organizátorů a společně s poláky jsme se vydali na asi 80 km dlouhou cestu do hotelu. Krátce jsme se vyspali a šli malinko vyklusat únavu z cestování.
V pátek, den před závodem, nás čekal relativně náročný program. Ráno jsme dali rychlou snídani, lehce jsme opět vyklusali, nasedli do autobusu a vydali se na vyhaslou sopku Xiqiao mountain, kde stojí obrovská 62 metrová (77 metrů s podstavcem) socha bohyně Guanyin (soucitu). Zde byla prohlídka velmi rychlá, stihli jsme jen pár fotek a už jsme spěchali zpátky pod kopec na vystoupení místních bojovníků. Poté jsme odjeli na oběd do hotelu a po něm následoval opět odjezd autobusem, tentokrát na prohlídku trasy závodu. Osobně jsem byl unešený prostředím okruhu, který měřil 1,15 km a vedl po starém areálu filmových ateliérů. Prostředí bylo opravdu kouzelné a údajně mělo připomínat uličky Pekingu nebo Šanghaje. Říkal jsem si, že zde mě kroužení bude bavit rozhodně víc než v Kladně.
Po prohlídce okruhu jsme se vrátili zpátky na hotel, kde následovala technická porada, na níž nebylo nic zase až tak zvláštního. Zmíním se snad jen o tom, že každých 6 hodin mělo proběhnout vážení a pokud by někomu navážili o 5% méně, musel by se zastavit a doplnit tekutiny. Dobré také bylo, že se vždy po 6 hodinách měnil směr běhu, což bylo vždy příjemným zpestřením závodu. Nedokončená kola doměřovali pouze prvním 5 mužům a ženám.
Na závěr technické porady přišlo obrovské překvapení. Každý závodník dostal přiřazené dva pomocníky, kteří se po celou dobu závodu střídali a dělali nám support. Byli to studenti mezinárodních oborů a uměli trochu anglicky. Tohle jsem vážně nečekal a v závodě nám to neskutečně pomohlo, jelikož stany s občerstvením byly relativně daleko od trati. Tento náročný den završila “welcome dinner”. Zde se podávaly zajímavé a na první pohled velmi zvláštní speciality, nicméně pro nás Evropany nevypadaly příliš vábně a rozhodně jsem nechtěl večer před závodem experimentovat. Nutno ale podotknout, že i tento velkolepý večer doprovázený orchestrem, tanečníky a dalšími vystoupeními stal za to.
Ze slavnostní večeře jsme ale utekli mezi prvními, abychom se připravili na závod a hlavně dobře vyspali. To se nám ale absolutně nepodařilo, jelikož jsme bydleli v pokoji, který sousedil s výtahovou šachtou. Každou chvíli jsme slyšeli pípání výtahu a jeho jízdu. A prášky na spaní jsme zapomněli doma. Takže spánku bylo velmi poskromnu a ráno jsem byl tak unavený, až jsem si oblékl naruby kompresní stehenní elasťáky. Nedalo se ale nic dělat a my vyrazili asi 400 metrů daleko na závod. Zde už nás opět čekali naši pomocníci, abychom se domluvili, co budeme při závodě potřebovat. Hodinu před startem začal zahajovací ceremoniál, při kterém jsme nastoupili na pódium, následovalo další vystoupení, ale to už jsem příliš nevnímal a v myšlenkách již běžel závod.
Součástí závodu byly i další závody na 6 a 12 hodin a také štafetový závod na 3 hodiny. Štafety startovaly současně s námi 24 hodinovkáři. 4 hodiny od našeho startu pak odstartoval závod na 6 hodin a 11 od našeho startu závod na 12 hodin. Proto bylo na trati stále velmi živo.
Na začátku samozřejmě vyrazili dopředu všechny štafety a já vůbec neměl přehled, jak si v závodě vedu. To mi ale nevadilo a spíš jsem byl rád, jelikož závod se stejně rozhoduje až v druhé polovině a znalost pozice by mě mohla stresovat. Občas jsem ale i tak koukl na obrazovku a zjišťoval, že se postupně probojovávám na vyšší příčky a to mě samozřejmě velmi těšilo.
Trať byla postavená tak, že měl každý přehled o svých protivnících. Na začátku okruhu a také zhruba v polovině okruhu byla otočka o 180 stupňů. Potkával jsem se tak často i s Kačenkou, bylo to vždy hezké setkání a to mi dodávalo dost energie.
Na třetí pozici jsem byl mnoho hodin a druhého běžce jsem ne a ne uvidět na tabuli. Prostě musel kroužit kousek za mnou a kopírovat moje zastávky. Ani když jsem si odskočil na záchod, stále mě nepředběhl o kolo, abych ho na obrazovce s cca 30 posledními proběhnuvšími běžci uviděl. V jednu chvíli jsem byl již přesvědčený, že se musí jednat o nějakou chybu časomíry. Opak byl ale pravdou a já po zhruba třech hodinách konečně objevil na tabuli druhého závodníka a netrvalo dlouho a já ho předběhl. Běžet na druhém místě na takovém závodě mě velmi motivovalo a snažil jsem stále běžet, nepolevovat a vytvořit si náskok. První maďar běžel jako o život a neustále mě předbíhal a já věděl, že na něj nemám a tak mi zbývalo zuby nehty držet druhé místo.
Náskok jsem si vytvořil okolo 5 km a v tu chvíli jsem začínal být klidnější, ale zároveň zbývalo mnoho hodin do konce a přihodit se mohlo cokoli. Asi 6 hodin před cílem jsem zjistil, že se na třetí pozici za mě dostal polák Lukasz Sagan, který v tu chvíli běžel velmi rychle a vypadal jako kdyby právě vystartoval. Navíc je to velmi dobrý běžec, který letos dokázal zaběhnout Spartathlon pod 25 hodin. To mě velmi znepokojilo, ale byl jsem rozhodnutý svůj náskok udržet. Hodně jsme se naháněli a určitě si na mě brousil zuby, ale já mu v jednu chvíli řekl, že prostě budu druhý a on třetí. A když už jsem mu to takto pár hodin před koncem řekl, přece jsem nemohl dopustit, abych nemluvil pravdu. V posledních kolech jsem sice již polevil, ale to jsem věděl, že i kdybych už zbytek jen odchodil, nepředběhne mě.
Poslední hodina závodu byla moc krásná. Již jsem věděl, že budu druhý. Na trati se vyskytovali pouze běžci na 24 hodin a míra fandění dosahovala naprostého maxima. Vstup do areálu filmových ateliérů je zpoplatněný a tak jsem nečekal mnoho fanoušků okolo trati. Ale velmi jsem se mýlil, supportu a organizátorů bylo okolo trati mraky a všichni dokonale fandili. V závěru mi každé kolo nejen při probíhání cílem všichni okolo trati fandili. V tu chvíli jsem již nebyl schopný příliš reagovat, ale vnitřně mě to hnalo kupředu. Závod jsem chtěl ukončit v zázemí závodu, abych to neměl daleko a všichni okolo mě donutili oběhnout o kolo navíc, než jsem původně plánoval. Chudera holčina, která se mnou běžela poslední kolo s kolíkem, aby ho položila na místo, kam doběhnu při závěrečné siréně. Asi to nebyla příliš zdatná běžkyně, když mi po mých 24 hodinách běhu nestačila a nebýt otočky, kde si odpočinula a počkala, asi bych jí utekl. Nakonec běžela zbytečně, jelikož jsem stejně celé kolo dokončil.
Závěr jsem si neskutečně užíval. Všichni se okolo mě seběhli, gratulovali, starali se o mě a udělali vše, co mi na očích viděli. Aby ne, když lidi takto zničené a prakticky neschopné pohybu viděli možná poprvé v životě. To samé platilo i u Kačenky, v cíli jsme byli spolu a spolu nás i vyzpovídala televize a ostatní média. Takový zájem jsem ještě nikde nezažil. Oba jsme obsadili krásná druhá místa a i proto jsme si navzájem pocit v cíli tolik užívali. V Číně se ultra běhá sice jen chvíli, ale přitom je o něj mnohem větší zájem. Snad toto jednou potká i ČR.
Hodinu po závěrečné siréně následovalo vyhlášení závodu, které bylo zejména u žen okořeněné svalením se vítězné Britky na zem a velmi špatným stavem Kačenky doprovázeného zvracením. Proto ženám preventivně dali na pódium při vyhlášení závodu židle. U mužů to bylo o něco lepší, trofeje jsme převzali vyšplhaní na stupně vítězů.
Po vyhlašování jsme se příliš nezdržovali, vyhověli několika žádostem o fotku a Kačenku naložili na vozík a odjeli jsme k sanitce, která s námi pokračovala do hotelu. Zde jsme již padli vyčerpáním do postele a probudili se po chvíli spánku na oběd.
Musím říct, že závod byl dokonale organizovaný, o vše se staralo velmi mnoho lidí a vše klapalo na jedničku. Hlavně nám velmi pomohl vlastní přidělený support, bez kterého bych rozhodně nebyl schopný dosáhnout takového výsledku. O všechny pozvané běžce se starali opravdu královsky a měli připravený i hezký program den před závodem. Luxusní pětihvězdičkový hotel s vynikajícím jídlem byl jen třešničkou na dortu. Pocitově se jednalo o velmi dobrý závod, ve kterém jsem dosáhl svého druhého nejlepšího výsledku 232,326 km. V průběhu jsem nepociťoval podobné problémy jako v minulých závodech a běželo se mi dobře bez výraznějších krizí. A kupodivu se mi nechtělo ani spát. Největším nepřítelem nebylo ani tak horko, jelikož bylo okolo 25 stupňů, ale hlavně vlhko. Celou dobu jsem se neskutečně potil a ani v noci jsem se nedokázal ochladit. Občas zafoukal takový vítr, že jsem skoro stál na místě, vítr dokonce odnesl i několik stanů, ke kterým byly přivázané pytle s pískem.
V hotelu jsme měli připlacenou jednu noc navíc, abychom si pořádně odpočinuli. V pondělí jsme tak zašli opět na místo činu, prohlédli si naposledy celý areál ateliérů, tentokrát i zákoutí, kterými jsme neběželi. Dokonce jsme zvládli protáhnout nohy i během. Trasu o délce 3 km jsme zdolali v neuvěřitelném tempu okolo 8 min/km.
V úterý ráno nám zajistili odvoz na vlak a odcestovali jsme do Hongkongu, který je vzdálený 2 hodiny jízdy. Zde jsme strávili 2 dny a 3 večery objevováním místních krás. Prošli okolo desítek mrakodrapů, navštívili Ocean park, vyjeli lanovkou na Peak, prošli místní trhy v ulicích a vše prokládali ochutnáváním místních specialit.
V pátek jsme odjeli zpět do Guangzhou, abychom se ještě trochu podívali po tomto třetím největším městě v Číně a večer zašli na večeři s Češkou Kristýnou, která zde již několik let žije. Navštívili jsme s ní výbornou restauraci, kde jsme okusili tradiční čínské speciality včetně třeba kuřecích pařátů, které ač nevypadaly příliš vábně, chutnaly opravdu výtečně.
Články o závodu
https://www.zijsvujsen.online/24hodcina/
https://www.zijsvujsen.online/zajimavostichina/
https://www.sport.cz/behani/odjinud/clanek/926077-ceske-hvezdne-duo-miri-do-ciny-co-si-mistri-privezou.html
https://www.sport.cz/behani/odjinud/clanek/932484-na-drsnych-zavodech-v-cine-se-vycerpanim-zvraci-jeste-na-stupnich-vitezu.html
https://mp.weixin.qq.com/s?__biz=MzIzMDYyOTM5Mg==&mid=2247484380&idx=1&sn=6e61737f247b562a2343e4049bc6efbe&chksm=e8b1caa3dfc643b570c81075c7f78245f03d51de21d97e2602e81ad10e00951abb1f53291ab2&mpshare=1&scene=1&srcid=1109hGZNi2iRey8F5iY1bE7v#rd
http://iau-ultramarathon.org/index.asp?col001=1700&tmp=tmp2&menu_id=Races_Results_Rankings&submenux=Reports&more=x&foto=
Ahoj Ondro,
Před chvilkou jsem Tě i s Kačenkou zahlédla v Hyde Parku Civilizace. Teda, jste fakt machři a smekám. Zatím jsem přečetla jen článek o čínském závodu, ale už se těším, až se prolouskám celým blogem. Jen tak dál, držím vám oběma palce, ať vám to stále tak dobře běhá!
Ahoj Leni, jsem rád, že se Hydepark líbil 🙂 Díky a tobě ať se taky daří! Přeju hezké Vánoce 🙂