Hostýnská osma byla v roce 2012 mým prvním ultramaratonem v životě a možná i proto jsem si ji tolik oblíbil. Vlastně až natolik, že je to jediný ultratrailový závod, který běhám pravidelně. A každých 5 let se v rámci tohoto závodu kromě standardní trasy koná ještě závod na 108 km. Na ten jsem si nikdy v minulosti netroufl, protože ke kopcům mám obrovský respekt. Letos jsem se ovšem na sto osmu odvážil přihlásit. Chvíli jsem toho i litoval a přemýšlel o přehlášení na klasickou trasu, ale nakonec jsem to už nechal být. Většinou jsem Osmu běhal bez přípravy v kopcích, ale tentokrát jsem díky respektu ke vzdálenosti a převýšení trénink zaměřil na zdolání co největšího počtu nastoupaných výškových metrů.
Od bystřického Olympijského běhu 17. června se mým tréninkovým parťákem stal Hostýn. Mezi tímto závodem a Osmou jsem ho vyběhl 40x, v rámci nejnáročnějšího tréninku 3 týdny před závodem jsem Hostýn vyběhl v jednom tréninku dokonce 5x. Do této doby pro mě absolutně nepředstavitelné tréninky. Už v rámci těchto pár tréninkových týdnů jsem cítil, že se v kopcích zlepšuji a cítím se v nich mnohem komfortněji než dříve.
Čtrnáct dnů před závodem jsem si zaběhl ještě kontrolní závod na Lysou horu, který byl zároveň mistrovstvím ČR v běhu do vrchu ve veteránech a ve svojí kategorii jsem obsadil krásné třetí místo. Svůj výkon jsem hodnotil velmi dobře a i při 8 km běhu do kopce mi výrazně nedocházel dech a cítil jsem až do cíle vcelku dost sil. Potvrdil jsem si, že příprava na Hostýnskou osmu pokračuje dobře.
(Pokračování textu…)
