Původně jsem plánoval běžet půlmaraton nebo maraton v Hradci Králové o týden později. Ale bohužel než jsem se přihlásil, závod byl vyprodaný. A proto jsem hledal alternativu, kterou bych si mohl v podobném termínu zaběhnout. Volba padla na Svatováclavskou hodinovku v Hulíně. Závodů na dráze jsem běžel tolik, že bych je spočítal na prstech jedné ruky a hodinovka pro mě byla úplnou premiérou. Věděl jsem tedy, že závod nemůže dopadnout špatně a ať se dařit bude nebo nikoliv, odvezu si z něj osobák.
Nepříjemné bylo, že závod se konal o týden dříve než jsem chtěl původně běžet v Hradci. To nebylo úplně ideální, jelikož jsem po srpnové Hostýnské osmě procházel skvělým běžeckým obdobím, ale pak se to malinko zadrhlo. Plán byl ladit formu do Hradce 14 dnů předem, ale když jsem měl na hodinovku ve výsledku pouze jeden týden, bylo to hodně znát. Nohy byly hodně ztuhlé a nebyly rozběhané na požadovanou rychlost.
Proto jsem od závodu neměl žádná vysoká očekávání a bral jsem to spíše jako tréninkový závod. Cílem bylo uběhnout ideálně alespoň 15 km, začátek závodu běžet v tempu 4 min/km a čekat co se bude dít. Teoreticky se to mohlo rozběhnout slušně, ale také jsem mohl v půlce odpadnout. Navíc na trati fandila Barča s malou Sophií, takže jsem nechtěl udělat ostudu.
Po startu závodu jsem se usadil na třetím místě, první byl Pavel Cimbálník, od něhož se dalo očekávat bezproblémové vítězství. Druhý běžel Tomáš Mezera a třetí ve skupině já. V tomto složení jsme vydrželi asi 10 kol. Pak přišla situace, kdy nás s Tomášem předběhl František Dosoudil, kterého jsem se přichytil jako klíště a dařilo se mi ho držet.
Byl jsem tedy stále na třetím místě a každé další kolo jsem věřil, že bych ještě mohl zabojovat o druhou příčku. To se stalo 15 minut před cílem, kdy nás Pavel předbíhal o kolo. Tempo měl vražedné, ale zavěsil jsem se za něj a díky tomu jsem se dostal na druhou pozici. S Pavlem jsem dlouho nevydržel, běžel jsem za ním asi jen jedno kolo, ale považuji to za klíčový moment závodu, kdy se mi podařilo udělat drobný náskok na třetího Františka.
Do cíle se už nic dramatického neudálo a já jsem doběhl na druhém místě s 15,584 km. Stejně tak jsem byl druhý v kategorii. S výkonem jsem spokojený, nohy se docela i rozeběhly a pocitově se mi běželo celou dobu přijatelně. Hezky se mi podařilo rozložit síly a druhá polovina byla dokonce o fous rychlejší. Nicméně pokud bych měl delší dobu na předzávodní ladění formy, věřím, že bych mohl uběhnout ještě o kousek navíc. Potěšilo mě, že závod měl krásnou atmosféru, hodně povzbuzujících podél stadionu a také hodně účastníků, kterých bylo na startu hodinovky 52.