Od pražského maratonu už uplynuly 2 měsíce a mně se zdálo, že už jsem dlouho neběžel žádný maraton. Takže když jsem v termínovce objevil Berounský třístudánkový maraton, byla to jasná volba. Nezastavilo mě ani to, že propozice slibovaly nejnáročnější maraton, jaký jsem kdy běžel, protože trať měla vést do kopce a z kopce a to všechno celkem 8x na zhruba 5 km okruhu. Navíc počasí předpovídalo 28 stupňů, což není ideální, ale běželo se po lesních cestách většinou ve stínu.
Do Berouna jsem přijel s dostatečným předstihem a dobře jsem udělal. Jenom než jsem se dostal na start, musel jsem vystoupat spoustu výškových metrů, asi abych se dostatečně rozcvičil a aklimatizoval na zdejší kopce. Start byl přesně v 10 hodin a byl společný pro závod na 10 km a maraton, takže se ze začátku mezi sebou pletlo více běžců ze 2 závodů. Trochu nevýhoda byla, že jsem od začátku nevěděl, na jaké pozici běžím, ale organizátoři na hlavní občerstvovací stanici vždy spolehlivě a dostatečně nahlas hlásili umístění. Díky tomu, že jsem chtěl od začátku držet krok s nejlepšími, jsem závod trochu přepálil a snažil se běžet v závěsu za skupinkou několika běžců na 10 km. Ti ale měli po 2 okruzích hotovo a mě ještě zbývalo dalších 6 kol. Trochu jsem zvolnil a zjistil, že běžím na celkovém třetím místě. V největším kopci jsem se na chvíli dokonce ocitl na druhé pozici, ale to mi nevydrželo moc dlouho a následně jsem se stabilizoval na třetím místě.
Bohužel s lesními cestičkami, na kterých se celý závod běžel, nejsem příliš velký kamarád a kameny a kořeny mě provázely prakticky po celé trati. Pravděpodobně díky tomu, že jsem běžel v lehkých silničních botách, jsem v závěru třetího kola velmi nešťastně došlápl střední částí chodidla na nějaký ostrý kámen nebo kořen a začala velmi intenzivní bolest při každém došlapu pravé nohy. Když to nepřestávalo, několikrát jsem si zahrával s myšlenkou, že odstoupím, ale kvůli vzdávání závodu jsem přece do Berouna nepřijel! Snažil jsem se to přetrpět, i když to pořád dost bolelo. Po zhruba 5 km se to zlepšilo, ale spíš než že by bolest odcházela, začal jsem si na ni zvykat. Ke konci se to začalo zlepšovat, ale stejně bylo hodně došlapů na různé šišky, kameny a kořeny, které mě hodně bolely.
Své celkově třetí místo jsem si držel až do konce a běžel víceméně na pohodu. Často jsem se poslední 2 kola otáčel a kdyby mě někdo dobíhal, určitě bych dokázal ještě krapet zrychlit. Až v cíli jsem se dozvěděl, že jsem první v kategorii a dokonce překonal traťový rekord. Výsledný čas byl 3:23:06. Dle záznamu Garmin v lese evidentně bojoval s GPS signálem a naměřené údaje musím brát trochu s rezervou. Naměřených 1261 nastoupaných výškových metrů bude asi podle barometrického výškoměru v pořádku, ale uběhnutou vzdálenost změřil 37,8 km. I přes špatný signál si myslím, že trať neměřila maraton, ale byla o něco málo kratší.
Pořadatelé odvedli perfektní práci, občerstvovačky byly bohatě zásobené od vody přes čokoládu až po melouny a ananas a holky na občerstvovačkách skvěle povzbuzovaly. Ještě nikde jinde jsem se nesetkal se 4 občerstvovačkami na 5km okruhu. V takové výhni přišly opravdu vhod. V cíli panovala přátelská atmosféra, která vygradovala při vyhlašování. Poprvé v životě jsem na závodě získal finanční odměnu a to nejen za vítězství, ale i za překonání traťového rekordu. Dostal jsem ručně vyráběnou keramickou medaili a diplom. Třešničkou na dortu byla cena za první místo a tou byl koberec, který se již stihl zabydlet v mém obýváku!
Záznam závodu v Garmin Connect
http://connect.garmin.com/activity/535659746 (Pokud je vzdálenost v mílích, klikněte vpravo nahoře na „Zobrazit v Metrické“)
Výsledky
Fotky ze závodu
Velká gratulace Ondro, je vidět, že stoupáš čím dál výš 🙂
Děkuji! 🙂