Self Transcendence Race 24h Kladno

Po červnovém 12 hodinovém závodu ve Stromovce jsem si letos chtěl zkusit ještě 24 hodinový závod. Loni jsem v Kladně běžel závod na 6 hodin, který se konal souběžně se závodem na 24 a 48 hodin, takže jsem znal místní prostředí a podmínky. Tehdy jsem si ještě říkal, co za blázny může běžet takové extrémy a netrvalo dlouho a letos jsem se stal taky jedním z těch bláznů. V Kladně se mi líbí perfektní zázemí závodu, povzbuzující organizátoři, skvělé zásobené občerstvovačky, kde mají opravdu snad úplně všechno a takový perfektní servis a atmosféru jsem si chtěl užít déle než jen 6 hodin.

Závod začínal přesně ve 12 hodin, což pro mě byl naprosto ideální čas. Krásně jsem se vyspal, posnídal a vyrazil do Kladna, kde jsem byl těsně před 11 hodinou. Odprezentoval jsem se, dal energetickou tyčinku, namazal opalovacím krémem a snažil se ve stínu čekat na start. Na sluníčku bylo opravdu vedro, ale naštěstí většina z 1 km okruhu, po kterém se závod běžel, vedla ve stínu.

Plán závodu jsem měl jednoduchý. Prvních 12 hodin jsem chtěl běžet sice pomalu, ale bez přestávek průměrnou rychlostí 6 min/km. Dále jsem chtěl zpomalovat, odpočívat a hlavně pokořit hranici 200 km.

Prvních 12 hodin probíhalo v pohodě přesně podle plánu, uběhl jsem asi 120 km za 12 hodin. V tu chvíli jsem byl na krásném druhém místě za Radkem Brunnerem. Třetí za mnou byl Jarda Bohdal, ale věděl jsem, že ten mě dříve nebo později stejně předstihne, protože je to zkušený borec a pár podobných závodů má již za sebou. Brousil jsem si zuby na celkové 3 místo, což by bylo perfektní i vzhledem k tomu, že se tento závod běžel jako mistrovství ČR v běhu na 24 hodin.

Ale věděl jsem, že mě čeká ještě dalších 12 hodin, takže jsem chtěl chvíli odpočívat, přezout boty a přejít na chvíli do chůze. První polovinu jsem běžel v botech Inov 8 f-lite 195, ale cítil jsem, že by se z běhu časem mohlo stát utrpení. Proto jsem měl v záloze připravené staré Mizuna Wave Rider 13, ve kterých jsem ovšem tak 2-3 roky neběhal, takže prvních pár kilometrů to byl hodně velký nezvyk, ale dalo se to zvládnout. Také jsem si dopřál naprosto luxusní masáž, opravdu dokonalý relax od profíků z medicínského stanu. Masáž dlouhá zhruba 15 minut mi zprvu připadala jako velká časová ztráta, ale později jsem za ni byl velmi rád. Dodala mi spoustu sil a nohy jsem měl na pár kilometrů jako vyměněné.

V průběhu noci začala krátká bouřka, která mě velmi překvapila hlavně díky tomu, že před závodem jsem studoval předpovědi počasí a nic nenaznačovalo tomu, že by měla v průběhu závodu spadnout jediná kapka. Naštěstí jsem měl připravený dostatek oblečení, takže déšť mi nevadil a aspoň bylo nějaké zpestření. To nejhorší mě ale bohužel teprve čekalo.

Zhruba 5 hodin před koncem přišla velká krize. Začalo mi být špatně od žaludku a co se mi podařilo dostat dovnitř, šlo záhy také opačným směrem. V tu chvíli jsem nedobrovolně navštívil medicínský stan, namíchali mi nějaké pití, dali kalciovou tabletu a chvíli jsem si lehl a přikryl se dekou. Dokonce se mi na pár minut podařilo usnout. Nicméně jsem tam strávil okolo 20-30 minut, což byla velká ztráta. Zjištění, že jsem i po takové době stále na třetím místě, mě velmi potěšilo. Po odpočinku mi bylo dobře a měl jsem dost sil. Bohužel to nevydrželo dlouho a po zhruba 3 km se křeče v žaludku opět vrátily. Opět jsem zvracel, bylo mi špatně a měl chuť se na celý závod vykašlat. Vrátil jsem se do stanu a strávil tam téměř hodinu. Není divu, že po takové době jsem spadl až na šesté místo. Věděl jsem, že cíl 200 km již nesplním, ale pokusil jsem se alespoň chvíli jít, abych vyzkoušel, jestli už se žaludek konečně neuklidnil. Zlepšovalo se to a chvíli jsem se ještě i rozeběhl. Když jsem ale viděl, že běžec přede mnou má velký náskok, který už nedoběhnu a cíl 200 km není reálný, ztratil jsem veškerou motivaci. Stanovil, jsem si cíl alespoň 195 km, ale těsně před cílem jsem se znova ještě rozeběhl a závod nakonec dokončil se 196,809 km.

Bezprostředně po závodě jsem byl zklamaný, že se mi nepodařila zdolat magická hranice 200 km, ale s odstupem času jsem se závodem velmi spokojený. Strategii jsem měl naplánovanou myslím dobře, sil jsem měl i v cíli relativně dost a určitě bych ještě pár kilometrů uběhl. Hlavní je, že jsem závod ve zdraví dokončil a po závodě mě nic zásadně nebolí. Získal jsem obrovskou spoustu zkušeností a věřím, že s nimi se mi příští rok podaří přesáhnout hranici 200 km. Už teď jsem rozhodnutý, že tohle je jeden z mých cílů na příští běžeckou sezónu a chci opět zažít tu úžasnou atmosféru tohoto závodu.

Nakonec bych chtěl moc poděkovat všem lékařům a masérům v medicínském stanu, protože to, jakým způsobem se o mě starali, když mi bylo opravdu zle, bylo naprosto úžasné. Připravili pro mě nejrůznější preparáty na žaludek, dali kalciové tablety, provedli energetické uvolnění, prokřupali pořádně záda, doporučili mi co jíst a pít. V polovině závodu mi dokázali promasírovat nohy tak, že se mi pak chvíli běželo jako na začátku a pracovali pohotově a velmi obětavě! Bez nich bych pravděpodobně závod pár hodin před koncem vzdal.

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/551067427 – Garmin tentokrát neměřil příliš správně a naměřil o zhruba 7 km méně.

Výsledky

Fotky ze závodu

Video ze startu závodu

2 komentáře

Přidat komentář: