Hostýnská Osma 2015

První ročník Hostýnské Osmy před 3 lety byl mým úplně prvním ultramaratonem a od té doby jsem nevynechal žádný ročník. Je pravda, že se zaměřuji hlavně na silniční a rovinaté závody, ale Hostýnskou Osmu jsem si oblíbil. Na letošní ročník jsem navíc vyhrál startovné v tombole, takže jsem na startu nemohl chybět. Bohužel termín mi nevyšel tak dobře jako loni a po závodu na 24 hodin bylo na regeneraci pouhých 6 dnů. Navíc to byl třetí ultramaraton v posledních 4 víkendech, takže toho na mě bylo už opravdu moc. Pravděpodobně i díky tomu bych těžko hledal závod, na který bych byl méně připravený. Celý týden před závodem jsem se díky horku pořádně nevyspal. Všechny předchozí ročníky jsem byl pro číslo už v pátek, abych si mohl v sobotu před závodem přispat a letos mě to vůbec nenapadlo. Že existuje něco jako povinná výbava mi připomněl až kamarád v pátek večer na pivu a já si uvědomil, že čelovku jsem nechal v Praze. Naštěstí tentokrát nebyla součástí povinné výbavy. Balil jsem se až ráno, ale naštěstí nic nezapomněl. Zkrátka jsem nečekal nějaké dobré umístění, takže jsem nepovažoval za nutné se nějak důkladně připravovat.

V sobotu jsem přijel s dostatečným náskokem, prezentace byla dobře organizovaná a vše šlo velmi rychle. Skočil si na záchod a šel si stoupnout do startovního prostoru. Letos ani nebyla na startu taková tlačenice, protože většina se do poslední chvíle snažila schovávat ve stínu. Již v 8 ráno začínalo být pekelné vedro. Mně to ale ani tolik nevadilo. Všechny letní závody jsem absolvoval v podobných podmínkách, takže jsem již zvyklý a aklimatizovaný. Věřím, že to byla moje konkurenční výhoda, ostatním horko mohlo způsobovat mnohem větší obtíže než mně.

Když už jsem ale stál na startu, nechtěl jsem závod úplně vypustit a pojmout ho jen jako turistický pochod. Proto jsem se snažil hned od začátku rozběhnout relativně rychle. Nicméně po pár kilometrech mi došlo, že to takto dnes opravdu nepůjde a že nohy nemám úplně v nejsvěžejší formě. Při výbězích jsem cítil únavu a stále jsem se propadal. Z původně sedmého místa jsem se brzo dostal až na 12. pozici. V tu chvíli jsem se rozhodl, že nemá cenu se hnát, když už to na dobré umístění letos nebude. Prostřední třetinu jsem tedy pojal spíš odpočinkově, nikam se nehnal a mnohem častěji přecházel do chůze. Tím jsem si zřejmě odpočinul a když jsem se pak na jedné z občerstvovaček dozvěděl, že jsem na 10 místě, rozhodl jsem se poslední třetinu zase trochu přidat. Cíl už se blížil a já se moc těšil na vychlazenou Kofolu v cíli. Navíc jsem věděl, že posledních 6 km je pouze z kopce a seběhy mi nejdou. Nechtěl jsem dopadnou jako loni, kdy mě jeden závodník předběhl. Takže tentokrát jsem si chtěl udělat trochu větší náskok. A to se mi podařilo. Poslední 2 km jsem si spočítal, že bych to mohl dát pod 8 hodin a tak jsem se snažil ještě o trochu víc. Do cíle jsem doběhl v čase 7:58:28 na krásném 9 místě celkově a šestý v kategorii. Na bednu to letos nebylo, ale s těmi mými závody v posledních týdnech to snad ani nešlo.

Velmi musím pochválit perfektní organizaci závodu! Značení tratě bylo naprosto dokonalé, snad ještě lepší než loni. Jediný vroubek, za který ovšem organizátoři nemůžou, bylo přeznačení tratě od nějakých vandalů. Zabloudit není zase tak hrozné, člověk se vrátí a napojí se na správnou cestu. Ale když běžím pořád po značení a najednou sbíhám louku, kterou jsem před chvíli vybíhal, není úplně záviděníhodný pocit. Najednou jsem zůstal bezradně stát uprostřed louky, snažil se bezvýsledně zorientovat v mapě a vůbec nevěděl co dál. Naštěstí se během chvíle objevil Lukáš, hlavní organizátor, který po telefonátech od prvních běžců bleskově přijel a šel trať přeznačit, aby už další nebloudili. Takže jsem byl bohužel poslední bloudící a ztratil tak několik drahocenných minut náskoku. Sice jsem se pak dále napojil na správnou cestu, jenže pár kilometrů bylo strhané značení, takže jsem pak ještě trochu ztratil, ale už to nebylo nic dramatického.

Dokonce tam, kde jsem loni kousek od cíle minul odbočku a zabloudil, letos byla páska přes celou cestu, aby se to letos nikomu stát nemohlo. Nevím, jestli Lukáš četl můj blog nebo tam zabloudilo více lidí, ale je každopádně vidět, že se organizátoři opravdu snaží, aby byla kritická místa dobře označená.

Nohy mě po závodě překvapivě bolí mnohem víc než po 24 hodinovce minulý víkend. Asi se projevilo vysoké převýšení, na které nejsem tolik zvyklý. Snad se mi podaří brzo zregenerovat a začít přípravu na mistrovství světa na 100 km, zbývá posledních 5 týdnů a poprvé v reprezentaci nechci udělat ostudu.

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/858869495

Výsledky

Fotky ze závodu

Hostýnská Osma

Hostýnská Osma (autor: Petr Andrejší)

Hostýnská Osma

Hostýnská Osma (autor: Petr Smejkal)

Hostýnská Osma

Hostýnská Osma (autor: Lukáš Budínský – www.sportovni-fotografie.cz)

Hostýnská Osma

Hostýnská Osma (autor: Lukáš Budínský – www.sportovni-fotografie.cz)

2 komentáře

Přidat komentář: