Mistrovství světa na 100 km ve Winschotenu

Zážitků a dojmů z výletu do Holandska mám tolik, že ani netuším, kde pořádně začít. Asi začnu od úplného začátku ještě relativně dlouho před závodem. Formu jsem začal ladit ihned po Hostýnské Osmě, takže na přípravu bylo rovných 5 týdnů. A hodlal jsem do tréninku dát opravdu všechno, protože možnost reprezentovat ČR jsem měl poprvé v životě. V žádném případě jsem nechtěl udělat ostudu a byl jsem odhodlaný podat maximální výkon. Byl to můj zatím nejdůležitější závod v životě, úplně první závod v zahraničí, zkrátka životní závod, takže jsem tomu chtěl dát vše. Až jsem se 14 dnů před závodem bál, jestli vůbec zvládnu zregenerovat, protože jsem běhal dost intenzivně, poprvé jsem zapojil dvoufázový trénink a cítil jsem se hodně unavený. Příprava ale nebyla jenom fyzická, ale taky mentální. Za každou cenu jsem se snažil dostat do hlavy tempo 4:30 na kilometr, ani o sekundu rychleji, raději na začátku pomaleji. Zvlášť když jsem věděl, že pokušení držet se na začátku soupeřů světové extra třídy bude veliké. Jsem ale přesvědčený, že rovnoměrné tempo je základ úspěchu, což se mi ostatně potvrdilo i vloni v Plzni. Lehkým výpočtem se dá dojít k závěru, že pokud bych vydržel běžet konstantně 4:30 min/km celý závod, proběhnu cílem v čase 7:30, což byl můj cíl.

Do Holandska jsme vyráželi ve čtvrtek brzo ráno. Cesta ubíhala rychle až na menší dopravní komplikaci na D1. Do kempu, kde jsme byli ubytovaní jsme dorazili večer, Dan všem zařídil potřebné záležitosti ohledně ubytování a stravování a vyrazili jsme na večeři, protože jsme po celodenním cestování měli hodně velký hlad. Oficiálně už byla večeře ukončená, ale i tak pro nás naštěstí zbylo jídla dost a alespoň já jsem se najedl k prasknutí. Aby taky ne, když všichni reprezentanti měli jídlo po celou dobu pobytu zadarmo 🙂 Následně jsme se šli ubytovat a zjistili, v jakých parádních domech budeme 3 noci bydlet. Byly to opravdu luxusně vybavené bungalovy, dole koupelna s prostorným obývákem a kuchyňským koutem, nahoře pak 3 pokoje s celkem 9 postelemi. Ubytování zde bylo zajištěné pro 6 reprezentantů, Radek s Danem bydleli přímo ve Winschotenu u místních obyvatel. Česká výprava dostala 2 bungalovy, takže každý mohl mít k dispozici svůj vlastní pokoj, ale já jsem se ubytoval společně s Terezkou.

V pátek jsme vstávali brzo ráno, abychom si lehce vyklusali okolo 10 km, potom se zašli nasnídat a opět odpočívat do postele. Chvíli po obědě už na nás ale čekaly autobusy, které reprezentanty všech států odvezly do Winschotenu na zahajovací ceremoniál. Jednalo se o vystoupení dětských tanečních skupin a následně pochod všech výprav za státními vlajkami. Prošli jsme z náměstíčka ve Winschotenu okolo radnice až ke sportovní hale, u které byl start závodu. Tam nás čekal proslov prezidenta IAU (International Association of Ultrarunners) a pasta párty. Po jídle jsme vyrazili autobusy zpět do kempu a do postele, abychom byli další ráno plni sil na závod.

V sobotu jsme vstávali v 7, což pro mě osobně je hodně brzo a klidně bych si dokázal představit pár hodin spánku navíc. Rychle se nasnídat a opět autobusem do Winschotenu na start závodu. Problém jsem měl s připevněním čipu na botě, což mě lehce před startem rozladilo. Boty Hoka, ve kterých jsem jsme se nakonec rozhodl běžet, nemají standardní tkaničky, ale rychlouvazovací systém do kterého mi nešlo dát čip tak, abych měl jistotu, že ho v průběhu neztratím. Naštěstí jsem cestou ze záchodu našel jeden stahovací pásek a problém byl vyřešený. Následovala rychlá příprava ve sportovní hale a rychlý přesun na naši občerstvovačku, kde jsem odložil oblečení. ČR měla občerstvovací stolek sdílený se Srby a Finy, ale místa pro nás bylo dost. Pak už rychle do startovního koridoru, kde došlo k malému zádrhelu. U vstupu byla kontrola startovních čísel a čipová kontrola. Jenže 3 minuty před startem byla stále dlouhá fronta a tak organizátoři usoudili, že bude lepší nás pustit bez kontroly. Na startu jsem chtěl stát co nejblíže startovní čáry, ale zároveň jsem nechtěl být mezi nejrychlejšími, aby mě na začátku nestrhli k rychlému tempu. Myslím, že se mi podařilo najít rozumný kompromis. Úderem 10 hodiny zazněl startovní výstřel a stovky účastníků vyběhly na svůj několika hodinový běh.

Konečně nastala chvíle, na kterou jsem se tak těšil, mohl jsem hrdě běžet v reprezentačním dresu a užívat si tu báječnou atmosféru závodu. Čekal jsem opravdu hodně a měl velmi vysoké očekávání zejména díky Danově knize Můj dlouhý běh, ve které bylo několik stránek věnovaných právě tomuto závodu a jeho atmosféře. Realita ale předčila mé očekávání. Možná proto, že se letos závod běžel jako mistrovství světa, možná proto, že se jednalo o 40 výročí závodu. Ulice byly opravdu krásně vyzdobené, celé město žilo závodem. Praporky, vlaječky, balónky, povzbuzující nápisy na silnicích, hromada lidí v ulicích, piknikové stany kolem tratě. Někteří pro běžce připravili vlastní občerstvení a houbičky na osvěžení. Někteří měli na stolech hromady jídla, někteří grilovali, jednou jsem zahlédl i sud s pivem. Chvílemi jsem měl chuť se k jejich piknikování přidat. Na startovních číslech závodníků bylo vytištěné křestní jméno, ale lidi měli vytištěné startovní listiny a vyhledávali si i příjmení a povzbuzovali celým jménem. Poprvé jsem si své jméno v Holandštině vyslechl když jsem vbíhal do třetího okruhu, moderátor něco povídal a já postřehl jen „Ondrej Velika“, zbytku jsem ale nerozuměl. Pak jsem slyšel své příjmení ještě několikrát, někteří také fandili „Čechy“, „Čechiš“ nebo „Čechiše“ a různé další zkomoleniny, ale i tak to bylo od fanoušků moc milé.

Teď něco k průběhu závodu. Jak jsem již psal, maximálně jsem se snažil držet tempa 4:30 min/km, což se mi na začátku parádně dařilo. Závod jsem si krásně užíval, do zhruba 30 km jsem běžel se Zbyňkem Vondrákem, prohodili jsme pár slov a běželo se mi perfektně. Garmin mi také první půlku měřil velmi přesně, takže jsem se mohl spolehnout na správnost průměrného tempa, které mi ukazoval. Od zhruba 60 km jsem začínal pociťovat, že už to není ono a že až do konce stejné tempo rozhodně neudržím a tak jsem se bohužel musel vzdát snu dokončit za 7:30. Ale stále jsem závod nevzdával a chtěl jsem podat maximální výkon. Cítil jsem dehydrataci a potřeboval jsem hodně pít. Snažil jsem se do sebe dostávat okolo 3 kelímků na každé občerstvovačce a to mě stálo vždy několik vteřin zdržení. Tempo se zpomalovalo, ale měl jsem před sebou ještě skoro maraton a tak jsem se nesnažil za každou cenu běžet naplno, protože jsem měl respekt z počtu kilometrů, které mě ještě čekají. Rozhodl jsem se, že do 80 km trochu pošetřím síly, ale v posledních 2 kolech přidám a dám do toho všechno. Na 60 km jsem dal preventivně tabletu proti křečím, ale bohužel to nepomohlo. Na 88 km mně najednou z ničeho nic začaly vystřelovat křeče do lýtek. Naštěstí to bylo na konci okruhu, dal jsem další tabletu proti křečím, ale asi už bylo pozdě. Najednou se celý můj závod točil jenom okolo křečí, v zatáčkách jsem musel zpomalovat a přál si, aby mě nedonutily úplně zastavit. Naštěstí se tak nestalo a já jsem dokázal s drobným omezením doběhnout až do cíle v čase 7:37:47 celkově na 68 místě na světě a jako druhý Čech. Osobní rekord jsem si vylepšil o více než 20 minut. Jednotlivé mezičasy po 10 km byly 00:45:24, 00:44:57, 00:44:18, 00:44:41, 00:45:14, 00:46:10, 00:46:43, 00:47:03, 00:46:40, 00:46:43. Je vidět, že cíl držet vyrovnané tempo mi vcelku vyšel.

Zajímavé bylo, že jsem před závodem doufal v to, že stále budu v kontaktu s nějakými běžci, což mi pomůže se vybičovat a držet s nimi tempo. Nakonec byl ale opak pravdou, snažil jsem se maximálně soustředit na svůj výkon a ostatní závodníky jsem prakticky nevnímal. Celý závod jsem se plně koncentroval na závod a běžel si svoje tempo bez ohledu na ostatní.

Celý závod jsem využíval prakticky jenom oficiální občerstvovačky závodu. Nejvíc jsem pil vodu a ionťák, v pozdější fázi závodu také Colu. Celou dobu jsem jedl jenom banány, jablka, pomeranče a rozinky. Z vlastního občerstvení jsem snědl jenom 2 tablety proti křečím, na 80 km jednu energetickou tabletu a na 90 km gel. Občerstvení mi sedlo naprosto perfektně, občas mívám při závodech problémy s žaludkem, ale tentokrát bylo vše v naprostém pořádku.

Po závodě jsem byl hodně vyřízený, chytaly mě křeče a nemohl jsem pořádně ani chodit. Při jakémkoli pohybu jsem se bál dalších křečí, ale naštěstí ten stav trval jen pár desítek minut. Něco málo jsem snědl, doplnil tekutiny, osprchoval se a bylo mi líp.

S výsledkem závodu jsem nakonec velmi spokojený, i když svůj cíl jsem nesplnil. Momentálně na lepší výkon rozhodně nemám a tak si prolomení hranice 7:30 nechám na příště. Opět se mi potvrdilo, že vyrovnané tempo je klíčem k úspěchu. Hodně se setkávám s názorem, že v tréninku běhat 100 km týdně je na stovku málo, ale vypadá to, že to může stačit. Asi je důležité běhat nějak systematicky a mít dobře poskládané tréninky a k tomu mi perfektně pomáhá trenér Pavel Novák, který mě již téměř rok připravuje na závody a píše mi tréninkové plány. MS ve Winschotenu je dalším potvrzením jeho trenérských kvalit a tímto bych mu rád poděkoval, bez něj bych takto běžet rozhodně nedokázal.

Prodloužený víkend jsem si parádně užil a doufám, že to nebyla moje poslední účast v reprezentaci. Všichni naši běžci jsou super lidi, se kterými se cítím opravdu dobře. S několika z nich se setkám již za 14 dnů na Spartathlonu. Tam to ale bude mnohem větší dřina, uběhnout 245 km v řeckém klimatu navíc v drsném časovém limitu nebude nic jednoduchého. A pravděpodobnost, že závod nedokončím je hodně vysoká. Cíl několika následujících dnů bude jednoduchý, pokusit se co nejdříve zregenerovat a být příští pátek na startu v co nejlepší kondici.

Děkuji Ottovi Seitlovi za jeho fotky, většina fotek, na kterých jsem já, pochází z jeho galerie na stránce http://mkseitl.rajce.idnes.cz/Winschoten_1. Některé fotky jsou ze stránky Run Winschoten.
Fotogalerie od Dana je na stránce http://dao.rajce.idnes.cz/Winschoten_100_km_2015_-_MS%2C_ME%2C_WMA/.
Koho závod opravdu zajímá, rozhodně doporučuji přečíst krásné shrnutí na webu www.dlouhybeh.cz.

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/897983262

Výsledky

Video trasy závodu na kole