Půlmaraton v Olomouci pro mě byl hlavně rodinnou událostí než závodem, na kterém bych chtěl zaběhnout nějaký kvalitní čas. Běžel tatínek, poprvé i bratr a tak jsme se vypravili cená rodina. Osobně jsem ještě cítil malou únavu z předchozího víkendu, kdy jsem běžel závod na 12 hodin ve Stromovce.
Do Olomouce jsme dorazili těsně před uzavřením výdeje startovních čísel a tak jsme neměli mnoho času na zbyt. Prošli jsme maratonské expo, pokecal jsem se známými a vydali jsme se hledat startovní koridory. Start byl trochu chaoticky organizovaný a dostat se do koridoru A byl trochu oříšek, který se mi nepodařilo nebo možná ve spěchu ani nechtělo rozlousknout. To znamenalo přeskočit 2 hrazení a už jsem byl tam kde jsem potřeboval. Překvapilo mě, že tam nedocházelo k takovým tlačenicím jako například v Praze a v klidu jsem na startu stál možná ani ne 2 metry od keňských běžců. Po startu se mi běželo velmi dobře, dokonce jsem vyběhl stejným tempem jako při osobáku na půlmaratonu v Praze. Ale měl jsem v nohách únavu z minulého víkendu a tak jsem jen čekal, jak dlouho takové tempo dokážu držet. Nikam jsem se ale nehnal, běžel jsem si na pohodu, protože jsem věděl, že tentokrát stejně nedokážu zaběhnout dobrý čas. Nechtěl jsem se zničit a hlavně jsem chtěl být po závodě brzo připravený na další trénink. Velmi mě překvapilo, že ještě okolo 10 km jsem stále držel konstantní tempo. Ale zhruba v polovině se to začalo lámat a už jsem začínal zpomalovat, ikdyž zpomalení nebylo příliš výrazné.
Nejhorší situace přišla okolo 17 km, kdy se můj žaludek rozhodl neposlouchat a věděl jsem, že do cíle bez odběhnutí na záchod rozhodně nevydržím. Takže jsem to nechtěl oddalovat a hned při první příležitosti jsem zamířil do Toiky, což mě stálo odhadem 30 vteřin. Trochu jsem si tím odpočinul a do cíle v tu chvíli zbývaly pouhé 3 km, takže to už byla pohoda. Cílem jsem proběhl v reálném čase 1:22:04, což bylo velmi příjemné překvapení. Celou dobu se mi běželo dobře, neměl jsem žádnou krizi a v cíli se cítil úplně v pohodě a nejraději bych si to dal ještě jednou, ikdyž už asi ne tak rychle. Záviděl jsem těm, co jsou ještě na trati a můžou si užívat perfektní atmosféru závodu a hlasitě povzbuzující diváky snad na každém kousku tratě.
Výsledky
http://www.runczech.com/cs/vysledky/vysledky-2015/mattoni-1-2maraton-olomouc/index.shtml
Ahoj Ondro, z Tvého článku cítím to, co jsem cítila i já v Olomouci, nádhernou atmosféru, skvělé podmínky, příznivé počasí, dobře se mi běželo. Podobně jako Ty jsem musela odběhnout na Toiku, ale už na 7. km, a protože byly obsazené, ztratila jsem 2,30 min. Do konce tratě se mi podařilo stáhnout jen 30 vteřin. Osobák jsem nevylepšila, ale pocit po proběhnutí cílem byl nádherný 🙂
Ahoj Jitko, atmosféra byla opravdu úžasná, skvělý závod. Jsem rád, že se ti taky běželo dobře, osobák nevadí, ten vylepšíš příště 🙂