Závod v Plzni byl můj první letošní důležitý závod a velmi jsem se na něj těšil. Šlo o mistrovství republiky a tak jsem nechtěl nic podcenit. Po velmi úspěšné loňské sezóně i ta letošní měla dobrý úvod. Začala novoročním půlmaratonem v Brně a Hulmenskou desítkou, na kterých jsem se cítil velmi dobře a zaběhl slušné výsledky. Bohužel se ale v cíli této desítky dostavila ukrutná bolet v oblasti pravé kyčle a já nemohl prakticky došlápnout na nohu. Znamenalo to pro mě 3 týdenní tréninkovou pauzu. To byl první zásadní nedostatek při přípravě na tento závod a já pomalu přestával věřit, že v Plzni zaběhnu slušný čas.
Zároveň jsem si po velmi úspěšném roce 2016 uvědomil, že běhání mi docela jde a začal jsem přemýšlet nad způsoby, jak se ještě více výkonnostně posunout. Začal jsem hledat možnosti a shodou okolností mi na soustředění můj trenér Pavel Novák doporučil výživového poradce. A to bylo přesně to, nad čím už jsem chvíli předtím uvažoval. Na začátku roku jsem oslovil Tomáše Soukupa, sportovního výživového poradce a později jsem se s ním setkal a navázali jsme spolupráci. To znamenalo ze dne na den radikálně změnit jídelníček. Mám v těle příliš mnoho tuku a tak bylo nutné držet lehčí dietu, abych se ho zbavil. Kombinaci nového jídelníčku s Pavlovými tréninkovými dávkami nebylo schopné mé tělo akceptovat a často jsem upadal do velké únavy jak v průběhu dne, tak i v tréninku. Porovnal bych to s horskou dráhou, občas jsem měl pocit, že se mi trénovalo dobře, ale spíše převládaly pocity únavy a vleklé krize, z kterých jsem se nedokázal odrazit ode dna. Možná to bylo i tím, že jsem se snažil dodržet kilometráž podle tréninkového plánu i za cenu velmi špatného tempa. Paradoxní ale bylo, že čím horší pocit v tréninku jsem měl, tím více jsem byl přesvědčený, že jídelníček bude fungovat. Ne hned, ale v dlouhodobém horizontu, až si tělo zvykne. Po zranění to byl další důvod, proč jsem v dobrý výsledek v Plzni vůbec nevěřil. Mé tréninky nestály za nic a pocit při nich byl mnohdy přímo katastrofální.
Obrat o 180 stupňů nastal v neděli týden před závodem, kdy jsem si s Tomášem telefonoval a probíral své pocity. Důkladně jsme rozebrali stravovací plán na posledních pár dnů před závodem a také doporučení na doplňování energie v průběhu samotného závodu. Od tohoto dne se každým tréninkem pocit při běhu velmi výrazně měnil k lepšímu. Najednou jsem začínal znovu cítit ohromnou energii a sílu ve svalech a u tréninků jsem měl co dělat, abych se udržel a neběžel zbytečně rychle. Situace vygradovala v pátek, den před závodem, kdy jsem po tréninku byl tak nabitý energií, že jsem se nepoznával. V tu chvíli jsem byl přesvědčený, že závod musí dopadnout velmi dobře.
Večer před závodem jsem se dozvěděl nemilou zprávu, že mému největšímu konkurentovi Radku Brunnerovi diagnostikovali únavovou zlomeninu a že se bohužel nepostaví na start. Mezi své největší konkurenty jsem tak považoval Dana Orálka a Honzu Ďuka. V každém případě přeji Radkovi brzké uzdravení, máme totiž velký společný cíl se dobře umístit v týmech na MS na 24 hodin v Belfastu. Po tomto zjištění jsem najednou začal věřit, že bych mohl závod vyhrát. Nevím, jak mě mohlo vůbec něco tak troufalého napadnout, ale prostě se to stalo a já jsem si tuto myšlenku vsugeroval do hlavy a uvěřil tomu. Nakonec po zisku loňského mistra ČR na 24 hodin by to byl další titul, o kterém jsem snil. Na start jsem se tedy mentálně postavil již jako vítěz, velmi jsem si věřil a myslím, že mi to hodně pomohlo. Ale nepředbíhejme, zas tak jednoduché to nebylo.
Na start jsem vyrazil s rodiči, kteří mi dělali doprovod a zároveň také podporu při závodě. Bylo mrazivé ráno okolo bodu mrazu, ale předpověď odpoledne slibovala slunečnou oblohu s příjemnou teplotou okolo 10 stupňů. Odprezentoval jsem se, připnul startovní číslo 3 a do poslední chvíle jsem se schovával v teple v autě. Těsně před startem jsem se rozhýbal, rozcvičil a pomalu odklusal na start, který měl zhruba 15 minut zpoždění a tak se odstartovalo až okolo 7:30.
Na začátku jsem vůbec nikam nespěchal, měl jsem to v hlavě velmi dobře srovnané a vůbec mi nevadilo, že na okruhu dlouhém 1500 metrů kroužím až na pátém místě. Byl jsem přesvědčený, že v cíli budu jako první a to pro mě bylo rozhodující. Nerozhodilo mě ani to, že mě už na půlmaratonu předběhl Honza Ďuk o celé kolo a když jsem se ho zeptal, jakým tempem běží, odpověděl, že průměrně 4:02 min/km. Vcelku šílené, když ho čekalo ještě dalších téměř 80 kilometrů. Nechal jsem ho v klidu dál běžet a já si pokračoval ve svém tempu. Asi 700 metrů před metou maratonu jsem si musel odskočit na záchod a tím jsem nabral více než minutovou ztrátu. Proto jsem maratonem neproběhl pod 3 hodiny, jak jsem plánoval, ale měl jsem mezičas 3:00:48. I na metě maratonu jsem měl stále až 5 nejlepší čas, ale neustále jsem zůstával klidný a věřil ve své rovnoměrné rozložení sil v závodu. Zároveň když jsem probíhal maratonem, začal mě o kolo dotahovat Dan. V klidu jsem ho nechal pokračovat a stále si běžel svoje. Důležité bylo, že už se mi dále nevzdaloval a stále jsem ho měl v dohledu. To trvalo až do zhruba 50 kilometru, kdy jsem mu předběhnutí vrátil, ale stále byl o kolo přede mnou. Pro mě v tu chvíli bylo důležité, že Dan zpomaloval a já stále mohl běžet relativně v pohodě bez většího úsilí. Trvalo snad jen dalších 12 kilometrů, než jsem Dana dostihl a oba jsme tak měli v nohách stejný počet kilometrů. Až jsem si v tu chvíli pomyslel, že závod probíhá až příliš jednoduše a dokonce jsem si chvíli po předběhnutí Dana dovolil i lehce zpomalit. Věděl jsem, že do cíle zbývá ještě hodně kilometrů na to, abych v tu chvíli prvního Honzu předběhl. Zkrátka jsem ani na chvíli nezapochyboval o mém vítězství.
Přesně si to již nepamatuji, ale Honzu jsem předběhl tuším okolo 70 kilometru, kdy mě ale zároveň začaly chytat křeče. Začalo to levým hamstringem a pokračovalo do obou lýtek. Tím se najednou situace začala komplikovat, bral jsem solné tablety, magnesium, ale už bylo příliš pozdě a nic nepomáhalo. V tu chvíli jsem měl jediného soupeře a nebyl jím žádný ze závodníků. Věděl jsem, že jestli mě někdo o vítězství připraví, budou to mít na svědomí právě křeče.
Ale bojoval jsem statečně, stále jsem běžel, i když v závěru již každý krok bolel, Křeče mě velmi omezovaly a nemohl jsem běžet tak, jak bych si představoval. Když jsem se snažil zrychlit, křeče se ozvaly s větší intenzitou a daly mi tak najevo, že zrychlení není úplně dobrý nápad. Díky tomu se na mě začal dotahovat němec Christoph Lux, který běžel velmi dobře a vyrovnaně. Klidný konec závodu se změnil v drama. V průběhu posledních 10 km mezi námi bylo údajně pouhých 40 vteřin a já si nechtěl nechat vzít vítězství. I kdyby mě předběhl, stejně bych se stal mistrem ČR, ale nechtěl jsem, aby české mistrovství vyhrál cizinec, to bych považoval za ostudu. Naštěstí se mi podařilo vítězství uhájit s náskokem pouhé minuty a čtyř vteřin.
Cílovou pásku jsem protnul s časem 7:25:23, za svým osobákem jsem zaostal o 2 minuty a 22 vteřin a jednalo se o moji druhou nejlepší stovku. Na to, jak probíhala příprava na tento závod, je to neskutečný výsledek. Byl jsem hodně šťastný, že se mi vysněný titul podařilo získat. V cíli jsem dostal ještě pár křečí, ale po sprše jsem byl brzo zase v pořádku. Je vidět, že strava dělá opravdové divy a hodlám ve spolupráci s Tomášem pokračovat. Již mám slíbeno, že křeče do příště eliminujeme. Pravděpodobně bude ještě nějakou dobu trvat, než vše vypiluji a budu schopen podávat konstantní výkony jak v tréninku, tak i v závodech. Ale věřím, že jsem na dobré cestě a pokud zdraví vydrží, mám ještě velký potenciál ke zlepšení. Další velký test proběhne v Belfastu prvního července, tam chci podat ještě lepší výkon než vloni ve Francii.
Velmi zajímavé bylo ráno druhý den po závodě. Krátce po 8 hodině zazvonil zvonek a z domovního telefonu se ozvalo „doping control“. Přijeli pan a paní z Německa z IAAF na odběr vzorků krve kvůli dopingovému testu. Naštěstí jsem nezapomněl přehlásit místo svého pobytu na Prahu. Stovka v Plzni byl můj první závod, který jsem do svých záznamů uvedl a navíc Prahu mají z Německa blíže než Bystřici. Možná i proto mě navštívili. Vůbec by mě nenapadlo, že by mě chtěli někdy kontrolovat a spíš jsem očekával, že se jedná jen o nějakou nutnou formalitu ze strany IAAF. Nevím, co by se stalo, kdyby dorazili o den dříve již v sobotu do Plzně. Jelikož jsem vůbec nevěděl, jak bude sobotní závodní den probíhat, nahlásil jsem hodinové okno na případnou kontrolu mezi 12 a 13 hodinou, což právě probíhal závod. Teoreticky jsem si říkal, že mě na minutu zastaví, odeberou trochu krve nebo moči a já budu pokračovat v závodě dál, ale on ten proces odběru reálně trval půl hodiny. To byly samé dotazy, vyplňování formulářů a řešení dalších formalit a byl to opravdu velmi zajímavý zážitek. Snad již teď budu mít na chvíli od dopingových kontrolorů klid.
Musím velmi poděkovat trenérovi Pavlu Novákovi, který mě dokázal podržet i v situacích, kdy trénink v poslední době neprobíhal zrovna ideálně. I přesto jsme dokázali udělat při přípravě na tento závod v rámci možností maximum. Velké zásluhy má i Tomáš Soukup, který mi dokázal dobře radit i ve chvílích, kdy mé tělo nebylo schopné zvládat nový jídelníček a díky jeho radám nastal poslední týden před závodem až neuvěřitelný obrat. Děkuji také rodičům, kteří mi dělali doprovod a v průběhu závodu mě podporovali. Konečně jsem měl pocit, že neztrácím zbytečný čas na občerstvovačkách dlouhým výběrem jídla a pití, ale měl jsem vše naservírované tak, jak jsem potřeboval. Perfektní také bylo vidět Radka, který se na nás i přes své zranění přijel podívat a perfektně nás běžce podporoval. To samé platí také o Danovi, který bohužel do cíle nedoběhl, ale následně parádně fandil a také při tom nafotil hezké fotky.
Články
https://www.behej.com/clanek/12683-ani-brunner-ani-oralek-novym-mistrem-na-100-km-je-ondrej-velicka
http://www.bezvabeh.cz/clanek/5278-mistrem-republiky-v-behu-na-100-km-se-stal-velicka
http://www.svetbehu.cz/zavody/31269-mistry-cr-v-behu-na-100-km-pro-rok-2017-se-stali-ondrej-velicka-a-lenka-horakova/
http://ultracau.cz/index.php/informace-z-cau/mistrovske-zavody/217-mcr-na-100-km-pro-horakovou-a-velicku
Výsledky závodu
Záznam závodu v Garmin Connect
http://connect.garmin.com/modern/activity/1639798415