Hulín je jen pár kilometrů a tak jsem se rozhodl si Hulmenskou desítku tréninkově zaběhnout. Neměl jsem od závodu žádná očekávání, jelikož jsem ho běžel po dvou dnech od testu laktátové křivky. V každém případě jsem se na startu cítil docela v pohodě a byl relativně dobře připravený. Bál jsem se jen počasí, aby nebyla příliš velká zima, ale to se nepotvrdilo. Byly příjemné zhruba -3 stupně, bezvětří a svítilo sluníčko. Pocitově tedy bylo velmi příjemně.
Závod odstartoval v 10 hodin a spolu s dalšími 98 závodníky jsem se vydal na obrátkovou trať z Hulína směrem na Pravčice. Vůbec mě nenapadlo se zaměřit na svoje pořadí, protože podle loňských výsledků jsem v cíli očekával pořadí okolo dvacátého místa. Vyběhl jsem vcelku rozumným tempem a po zhruba 2 km jsem se bohužel ocitl osamocený a toto vytrvalo až do cíle. Proto jsem neměl motivaci se příliš snažit. Při obrátce jsem si ale odpočítal, na kolikátém místě běžím a zjištění, že jsem na 6 místě mě povzbudila. Říkal jsem si, že bych teoreticky mohl být třeba i třetí v kategorii. A tak jsem se začal snažit a šestý kilometr byl nejrychlejším v průběhu celého závodu. Ale bylo to způsobeno i tím, že tato část byla lehce z kopce. Bohužel závodník přede mnou měl velký náskok a nebylo v mých silách ho dotáhnout. V závěru jsem se tak raději soustředil na svá záda a kontroloval si odstup na závodníka za mnou.
Do cíle jsem doběhl 33 vteřin za osobním rekordem s časem 37:32, což mě velmi příjemně překvapilo. Přitom jsem neběžel na hraně možností a snad jsem měl i malou rezervu. Odstup za závodníkem přede mnou byl v cíli 55 vteřin a za mnou 40 vteřin. Celkové šesté místo z obrátky jsem uhájil, ale v kategorii jsem byl bohužel bramborový.
Závod jsem si užil, jediným šrámem na tomto závodním dni bylo, že i když mě v průběhu závodu nic nebolelo, v cíli se postupně dostavila bolest v oblasti kyčle. Snažil jsem se to v neděli den po závodě rozběhat, ale bohužel to vůbec nešlo a po kilometru pajdání jsem se otočil zpátky k domovu. Aktuálně mi zranění znemožňuje běhání a nezbývá mi nic jiného než doufat, že bolest brzo přejde a já se budu moct vrátit do tréninku.
