Letos bylo rozhodování, jestli tento závod poběžím, velmi náročné. Původně jsem si ho chtěl nechat ujít, ale po nevydařeném Belfastu jsem si říkal, že by bylo dobré si spravit chuť. Pokud bych nestartoval, ochudil bych se o možnost znova obhájit titul mistra ČR v běhu na 24 hodin. A musím se přiznat, že po zisku titulu v běhu na 100 km a ultratrailu jsem si třetí letošní titul moc přál.
Příprava se vedla ve stejném duchu jako před Belfastem, protože si myslím, že probíhala velmi dobře a před závodem jsem byl ve velké pohodě. Proto nebyl důvod cokoli měnit. Pocitově mi ale přišlo, že tentokrát se mi před závodem neběhalo tak dobře a lehce to zadrhávalo. Zdálo se mi, že jsem přípravě ani nevěnoval výraznou pozornost a spíš všemu nechával volnější průběh. Možná to bylo způsobeno i tím, že jsem měl vše v živé paměti a nemusel nad věcmi tolik přemýšlet a vše prováděl spíš již automaticky.
Tentokrát jsem se rozhodl zvolit odlišnou taktiku než minule a chtěl jsem závod rozběhnout opatrněji v tempu okolo 5:15 – 5:20 min/km. Cílem bylo pošetřit na začátku v horkém počasí síly a zkusit po západu slunce a ochlazení trochu zrychlit. Jenže GPS mi od začátku měřila velmi nepřesně, takže jsem tempo jen odhadoval podle časomíry. Výsledek byl takový, že jsem maratonem proběhl s mezičasem 3:46 a to znamenalo průměrné tempo 5:21 min/km. S tím jsem byl pro začátek spokojený. V tu chvíli jsem se pohyboval na celkovém šestém místě, ale vůbec mě to netrápilo. Například Honza Ďuk mě předbíhal o celé kolo už na šestém kilometru a věděl jsem, že s takto rychlým začátkem hodně rychle odpadne. A o některých dalších jsem si to myslel taky. A tento můj předpoklad se potvrdil, po šesti hodinách už jsem se propracoval na vedoucí příčku a snažil jsem se vydržet. Jenže Slovák Jozef Harčarík začal velmi brzo můj náskok stahovat a já jsem nedokázal dlouho odolávat. Vydržel jsem pouze hodinu pocitově rychlejšího tempa, ale při vidině ještě mnoha hodin do konce jsem se rozhodl raději nikam nespěchat. Ve druhé polovině závodu jsem se soustředil prakticky pouze na rozdíl v náskoku mezi mnou s dalším v pořadí Ivanem Šarlingerem. Po 14 hodinách, když byl rozdíl 8 km, jsem si zašel na krátkou asi 5 minutovou masáž, abych trochu ulevil nohám. To byla moje jediná zastávka, jinak jsem pořád běžel nebo chvílemi alespoň šel.
Závod byl opravdu velmi náročný a poslední hodiny závodu byly velkým bojem a sebepřekonáním. Nakonec jsem na kilometrovém okruhu nakroužil 225,466 km, což je pro mě výsledek za očekáváním, ale zároveň jsem velmi spokojený. I když jsem skončil celkově druhý, titul jsem obhájil a to pro mě bylo důležité. Můžu se tak pro tento rok pyšnit již třetím titulem mistra ČR v ultramaratonu. Spokojený jsem také proto, že mě po závodě nic extra nebolí a můžu opět pokračovat v dalším tréninku. Neopakoval se tak loňský rok, kdy jsem měl po závodě ze samých levotočivých zatáček ještě 2 měsíce bolavé koleno. Radost po závodě byla znásobena také tím, že i Kačenka s velkým náskokem závod vyhrála a získala letos již druhý titul mistryně ČR.
Velké poděkování patří Zdeňkovi Kučerovi, který nám zajistil dokonalé zázemí a podporu při závodě. V každém kole jsme měli připravené občerstvení a pití, jaké jsme si přáli. On a jeho parta kamarádů dokázala vytvořit skvělou atmosféru a také perfektně povzbuzovali. To samé platí i o organizátorech z Sri Chinmoy Marathon Teamu, kteří opět nezklamali a připravili výtečné dobroty na občerstvovací stanici. Zároveň se postarali o úžasnou atmosféru a při každém průběhu kola fantasticky fandili.
Články o závodu
https://www.behej.com/clanek/12963-mistry-cr-v-behu-na-24-hodin-se-stali-velicka-a-kasparova
http://kladensky.denik.cz/ostatni_region/z-toho-pada-celist-za-24-hodin-zvladla-kasparova-pres-200-kilometru-20170725.html
Výsledky závodu
http://my5.raceresult.com/75418/results?lang=cz