Letos jsem se na Borák vypravil už po čtvrté a závod jsem chtěl tentokrát pojmout hlavně jako kvalitní trénink před nadcházejícím Belfastem, na který soustřeďuji kompletní letošní přípravu. V závodě jsem měl hlavní cíl běžet na pocit a také trochu otestovat formu před 12 hodinovkou ve Stromovce za 14 dnů, která bude také velkým testem právě na mistrovství světa na 24 hodin v Belfastu. Bylo pro mě velmi důležité závod dokončit s dobrým pocitem a být v cíli v pohodě, protože mám stále ještě v živé paměti loňský Borák, kdy jsem se v cíli svíjel v bolestech a chytaly mě neskutečné křeče. A tento stav jsem rozhodně znova zažít nechtěl. Závod jsem si vybral také proto, že se i letos konal jako mistrovství ČR v ultratrailu a dobré umístění by bylo už jen hezkým bonusem navíc.
Na závod jsem vyrazil s rodiči a Katkou Kašparovou, která to má z domova daleko a tak využila možnosti se svést s námi. Lehce jsme se ráno zpozdili, navíc byla na dálnici uzavírka a tak jsme přijeli s minimální časovou rezervou před startem závodu. Rychle jsme se odprezentovali, následovalo rychlé chystání vlastního občerstvení a ještě 5 minut před výstřelem jsem se hrabal v autě a snažil se na nic nezapomenout. Nervózní jsem byl také proto, že jsem věděl, že si ještě musím stihnout odskočit na záchod. Vše ale dobře dopadlo a start závodu jsem stihl. Horší ale bylo, že jsem se vůbec nezvládl rozcvičit, takže jsem na začátku pociťoval menší ztuhlost nohou.
Ihned po startu závodu v 7 ráno jsem zaujal třetí místo a pozoroval, jak se mi postupně vzdalují Zbyněk s Danem. Já jsem jejich souboj kontroloval z povzdálí, ale hodně dlouho jsem měl kluky na dohled, než nám Dan neutekl. Na začátku jsem byl lehce nervózní, jelikož jsem měl tepy výš, než bych si představoval, ale snažil jsem se to neřešit. Doufal jsem, že je to jen důsledek nerozklusání před závodem a tepy se později ustálí na přijatelných hodnotách. Podle očekávání už to ve druhém kole bylo lepší, ale to mohlo být také způsobeno lehce pomalejším tempem. První kolo jsem běžel okolo 4:28 min/km, druhé jsem zpomalil na cca 4:32 min/km.
V průběhu třetího kola, když už jsem začínal stahovat Zbyňkův náskok, jsem si musel odskočit na záchod. Bohužel Zbyněk se vzdálil a já musel opět ukusovat metr po metru ze Zbyňkova náskoku. Nakonec jsem ho dohonil a předehnal. V tu chvíli jsem začal být paradoxně nervóznější než na třetím místě, jelikož jsem ztratil přehled, jak daleko před Zbyňkem běžím. Ale dokázal jsem mu utéci z dohledu a najednou jsem se dostal do většího klidu a pohody. V tu chvíli jsem byl smířený s druhým místem a odevzdaně běžel vstříc cíli.
Závod se běží na 6 kol po 14,3 km a má také vložený závod na maraton (3 kola) a závod na jedno kolo. Oba tyto vložené závody startují po čtyřech hodinách po startu ultramaratonu a běží se v opačném směru. Závodníci se tak na trati potkávají a můžou se navzájem povzbuzovat. To bylo velmi příjemné oživení a hlavně povzbuzení, jelikož mě snad všichni běžci pozdravili a povzbudili. V závodu na jedno kolo startoval i můj tatínek, kterého jsem na 62 km potkal a ten na mě zakřičel, že Dan je pouhých 200 metrů přede mnou. To mě neskutečně nabudilo a z pohodového běhu jsem najednou opět přepnul do závodního režimu a zrychlil. Do cíle jsem měl zhruba 24 km a tak zbývalo ještě hodně času k útoku na vítězství. Začal jsem vyhlížet Dana, a i když reálný odstup byl okolo 400-500 metrů, chtěl jsem ho dostihnout. Důležité bylo, že jsem měl Dana opravdu při dlouhých rovinkách na dohled a náskok se rychle zmenšoval. Předbíhal jsem ho již na 66 km a ještě chvílí po předběhnutí jsem se snažil držet rychlejší tempo. Moje zrychlení jde krásně pozorovat na tepové frekvenci na záznamu z Garminu, kde na pár kilometrů tepovka vystřelila výrazně nahoru. Na 72 km jsem si ale řekl, že již opět zpomalím a zkusím doběhnout v klidnějším tempu. Poslední 3 kilometry závodu mi okořenil silný déšť, který musel být pro závodníky na trati dosti nepříjemný. Naštěstí já jsem sice zmokl, ale výrazně mě již nezpomalil.
Do cíle jsem doběhl jako vítěz v čase 6:39:08 s 13 minutovým náskokem na Dana. Letos jsem tak po závodu na 100 km získal již druhý titul mistra ČR. Podle Stravy jsem jednotlivá kola běžel v průměrných tempech 4:28, 4:32, 4:41, 4:51, 4:46 a 5:04. V cíli jsem se cítil velmi svěže, bez náznaků křečí a s velmi dobrým pocitem. Bezprostředně po závodě jsem vypil regenerační drink a dal si sprchu, abych ji později neblokoval dalším dokončivším závodníkům. Regenerace po závodě proběhla velmi rychle a byl jsem schopen se brzo vrátit zpátky do tréninku. Věřím, že za takto rychlou regeneraci vděčím spolupráci s výživovým poradcem a úpravě jídelníčku.
Po závodě panovala velmi přátelská až rodinná atmosféra, dokonce přijeli pořadatelé závodu na 100 km v holandském Winschotenu. Katka závod vyhrála a mohla se tak v cíli také radovat z mistrovského titulu a oba nás jakožto vítěze Boráku do Winschotenu na závod pozvali. A jelikož se takové pozvání neodmítá, tento závod jsem si již zapsal do své termínovky. Na cestě domů jsme tak s Katkou odjížděli oba jako vítězové a tak byl pocit ze závodu o to intenzivnější a veselejší. Můj trenér Pavel Novák mě opravdu ideálně vyladil na závod a musím říct, že závod mi sedl dokonale. A nejen mě, jelikož měl na závodě 4 svěřence a bral první 2 místa v mužích i ženách, takže lépe už ani dopadnout nemohl.
Můj společný rozhovor s Katkou o Boráku si můžete přečíst na stránce http://www.svetbehu.cz/zajimavosti/32041-rozhovor-s-katerinou-kasparovou-a-ondrejem-velickou-mistry-cr-v-ultratrailu/.
Článek o závodu
Výsledky závodu
http://borak.ultradao.cz/images/Vysledky/Borak84%20ultra%202017%20-%20vysledky.pdf