Na Rohálovskou desítku se vždy těším. Bývá to často první závod sezóny a já zde zjistím, jaký měla zimní příprava efekt. Tentokrát to ale bylo ze známých důvodů zvláštní období a bohužel se standardní Rohálovská desítka konat nemohla. Proto jsem velmi rád, že pořadatelé uspořádali alespoň virtuální podobu závodu. Svou účast jsem zvažoval dlouho a vyčkával na poslední chvíli. Týden před poslední možností startovat jsem se rozhodl prozkoumat terén a Rohálovku si nanečisto zaběhnout v rámci 35 km tréninku. Při této příležitosti jsem u trati potkal Ondru Němce, který se mě ptal, jestli ještě poběžím. Předběžně jsem mu slíbil, že příští víkend to možná zkusím naostro.
Probral jsem to s trenérem a ten s účastí souhlasil. Takže bylo rozhodnuto a já se postavil 27. února na start závodu. Nejpozdější možný start byl akceptovaný ve 12 hodin, což by byl za běžných okolností standardní start závodu. Přijel jsem s tatínkem a společně jsme vystartovali přesně v 11:38 hodin.
Ohledně průběhu závodu se asi nemá smysl příliš rozepisovat, jelikož nic dramatického se v průběhu závodu nedělo. Potkal jsem jen pár závodníků, které jsem míjel, ale nikdo se mnou nedržel krok. V cíli jsem byl za 37:28, což je zhruba minutu za loňským osobákem. Škoda, že na mě v cíli již nezbyla účastnická medaile, ale snad ji dostanu ještě dodatečně. Jsem rád, že jsem svou účastí mohl podpořit pořadatele v této náročné době. (Pokračování textu…)