Letos jsem se rozhodl moji oblíbenou Hostýnskou osmu absolvovat s přítelkyní. Necítím se v takové formě, abych dokázal podat kvalitní výkon a navíc si ještě pamatuji svoje stavy po závodě před dvěma lety, kdy jsem byl totálně odrovnaný na několik dalších dnů. Ačkoliv se přítelkyně do tréninku pustila s plnou vervou, bohužel utrpěla zranění a tak jsme se postavili na start v ne úplně ideální formě s mnohem méně tréninkem, než bychom si představovali. Hlavním cílem proto bylo hlavně závod dokončit, nezničit se a pokud možno si ho společně užít.
Závod pro mě začal již v pátek, kdy jsem se vydal do Rajnochovic pro startovní čísla a při té příležitosti si zaběhl Hostýnský Vertikálek. Je to závod z Rajnochovic na Kelčský Javorník, což je vzdálenost 5,6 km s převýšením 463 metrů. Letos se konal již druhý ročník a nutno říct, že byl obsazen hvězdnými jmény. Závod jsem běžel z plného tréninku bez vyladění, ale chtěl jsem do něj dát maximum. Hned po startu jsem byl asi na 15 místě, ale to jsem nějak neřešil a postupně předbíhal ostatní běžce. Klíčová situace nastala po 1,4 kilometrech, kdy vláček běžců zatočil vlevo. Já jsem si byl vědom toho, že to pravděpodobně nebude správné odbočení, ale odbočili všichni a tak jsem jako ovce zahnul také. Byla to chyba. Najednou jsme se ocitli v ostružiní mezi malými smrčky a překonávali náročný terén, abychom se dostali zpět na správnou cestu. Přitom jsme museli překonat dokonce dva ploty, což byla v průběhu běžeckého závodu moje premiéra. Vyvázl jsem s malými odřeninami a jen dvěma drobnými krvavými šrámy. (Pokračování textu…)
