Dlouhou dobu jsem plánoval start na maratonu v Košicích, ale bohužel byl pro zahraniční běžce zrušený. Hned, jak se ke mně tato zpráva donesla, jsem se impulzivně přihlásil na maraton do Hradce, který se konal ve stejný den. Jenže následně jsem si to rozmyslel, nezaplatil startovné a do poslední chvíle vyčkával. Po tiskovce ministerstva zdravotnictví a představení nových opatření kvůli Korona viru jsem teprve přemýšlel, jak dál. Bylo jasné, že po víkendu bude se závoděním na delší dobu pauza a tak jsem si chtěl nějaký závod zaběhnout. Jenže pracovní týden jsem měl dost náročný, moc jsem se nevyspal a celkově jsem byl hodně vyčerpaný. Proto jsem se nejprve rozhodl v Hradci zaběhnout půlmaraton a na tom jsme se také s trenérem Pavlem domluvili. Ale aby to nebylo tak jednoduché, v noci z pátku na sobotu se mi podařilo nádherně doplnit energii deseti hodinovým spánkem a já začal malinko přehodnocovat situaci. A také mám takové pravidlo, které neporušuji příliš často, že cesta na závod by neměla trvat déle než závod samotný. Proto jsem opět napsal Pavlovi, jestli si můžu zaběhnout maraton a on souhlasil.
V sobotu jsem se vzbudil už v 6 ráno, posnídal a připravil se na závod. Bral jsem na výlet i rodiče a za vydatného deště jsme vyrazili dokonce o 25 minut dřív než jsme plánovali. Příjemný začátek dne, jelikož většinou inklinujeme spíše ke zpoždění. Většinu cesty jsme strávili v dešti a příliš jsem nevěřil předpovědi, která věštila odpolední jasno a slunečno. A předpověď se výjimečně a zázračně nemýlila, odpoledne vykouklo sluníčko a slušně při závodě peklo.
Do Hradce jsme dorazili s dostatečným předstihem a ještě za stálého deště. Zašel jsem se zaregistrovat a vše proběhlo naprosto bez problémů a front, jen mě zaskočila cena startovného. Na webu nebyla nikde uvedená a 1100 Kč za registraci na místě mi doslova vybílilo peněženku. V každém případě jsem byl rád, že se mi podařil domluvit start z elitní vlny, která byla určena pro běžce s osobáky pod tři hodiny. Limit jsem s rezervou splňoval a tak mi na startovní číslo napsali velké E, což znamenalo vstupenku do koridoru pro start v 11:15. Kvůli koronavirovým opatřením byl totiž start rozdělený do jednotlivých vln po 50 běžcích, kteří startovali s odstupem několika málo minut. Po registraci jsem měl stále ještě spoustu času a tak jsem se chvíli rozklusával, protahoval a nebo odpočíval v autě na parkovišti.
Do koridoru jsem dorazil opět s časovou rezervou, pozdravil se se známými, popřáli jsme si pohodový průběh závodu a již netrpělivě vyčkávali na startovní výstřel. Před startem jsem neměl vůbec žádná očekávání, neproběhlo žádné ladění formy ani nějaký výraznější odpočinek a tak jsem chtěl zkusit vyběhnout 4 minuty na kilometr a zkusit tempo držet jak nejdéle to půjde. Ale elita je prostě elita a ti vyrazili kupředu takovým tempem, že jsem se jich bohužel držel. Chtěl jsem běžet pomaleji, ale podvědomě jsem viděl borce přede mnou a tak jsem se jich snažil držet. Vypadalo to na velké přepálení následované velkým průšvihem. Navíc se mi neběželo úplně ideálně, připadalo mi, že na začátek závodu dávám do běhu až příliš vysoké úsilí, abych držel tempo. Zajímavé bylo, že jsme se na začátek správně poskládali a míchání pořadí probíhalo jen minimálně. Prvního běžce jsem předběhl až na šestém kilometru. Na desátém mi přišlo, že jsem se krásně rozeběhl a dostal do tempa. V tu chvíli jsem si říkal, že to není zase až tak hrozné a mohlo by to dobře dopadnout. Jenže to jsem nebyl ani v třetině závodu.
Okolo patnáctého kilometru jsem si začínal říkat, že přichází nevyhnutelná katastrofa, sice jsem dokázal držet tempo, ale těžkly mi nohy. V tu chvíli jsem ale vycucl první gel Agave a to mě opět vrátilo do závodu. Kilometry ubíhaly, začal jsem poznávat trať a věděl, kdy přijde stoupání a kdy si naopak odpočinu v klesání. Ne že by byl terén nějak výrazně zvlněný, ale u maratonu dá zabrat každý malý kopeček. Když jsem vbíhal do posledního třetího okruhu na 27 km, začal jsem ve velkém míjet půlmaratonce. Byly jich mraky, ale byli disciplinovaní a nepřekáželi mi při předbíhání. Sice běželi úplně jiný závod, ale přece jen předbíhání člověku dodá chuť makat. Jen jsem absolutně ztratil orientaci v pořadí a vůbec netušil, jestli náhodou nepředbíhám nějakého maratonce zamíchaného mezi půlmaratonce. Ale blížil se 32 kilometr a já věděl, že si chvíli v seběhu odpočinu a následně už to nějak dokodrcám do cíle.
Posledních 6 km už bylo opravdu dost náročných. Nohy neposlouchaly, energie docházela, už jsem běžel na hraně svých možností, ale stále jsem dokázal držet tempo okolo 4 minut. A k tomu jsem tři kilometry před cílem před sebou uviděl nějakého běžce. Pravděpodobně to byl nějaký půlmaratonec, ale stejně ve mně probudil závodního ducha a já se rozhodl jít před něj. To se podařilo, před sebou jsem už nikoho neviděl a tak už jen zbývalo se soustředit na případné odražení útoku nějakého zběsilého maratonského finišera. Naštěstí se již žádné drama nekonalo a já do cíle doběhl v čase 2:43:24 na celkovém desátém místě a dokonce čtvrtý v kategorii. Neskutečný výsledek s posunutím osobáku o 2:47 a navíc bez nějaké specializované přípravy. Opravdu jsem měl z výsledku maximální radost.
V cíli mi chvíli trvalo, než jsem se vzpamatoval. Byl jsem hodně dehydrovaný, vypil hodně kelímků ionťáku a doplnil energii nějakou tyčinkou. Dlouho jsem stál v cíli opřený o provizorní zábradlí a rozdýchával vyčerpání. Ale poté jsem se z toho relativně brzy dostal, dal chlazené čepované nealko pivo ze stánku u cíle a počkal na vyhlášení závodu. Potom jsem poslechl tělo a za odměnu mu dopřál double burgra v Mekáči ve Futurum a pak pokračoval domů.
Výsledky závodu
https://sport-base.cz/vysledky/2020/z-pulka-hk-20
Neuvěřitelné! Gratulace.
Díky moc! 🙂