MČR v běhu na 100 km v Plzni

Další mojí oblíbenou stovkou bylo mistrovství ČR v Plzni. Dá se říct, že trať závodu již důvěrně znám, jelikož jsem zde běžel už 4x a okruh má 1,5 km. To znamená v průběhu jednoho závodu nakroužit 66 kol. Takže za těch pár závodů už znám téměř každý kamínek na trati 🙂

Letos jsem se chtěl opět maximálně připravit a tato stovka byla nejdůležitějším závodem první poloviny sezóny. Kompletní zimní příprava tedy směřovala k tomuto závodu a nechtěl jsem nic podcenit. Trénink před závodem vypadal docela dobře a tak jsem si říkal, že bych rád vylepšil osobák. Jenže asi 3 týdny před závodem mě udolala chřipka a rázem jsem byl 4 dny bez tréninku. Následný návrat byl hodně pozvolný. Pořád jsem se vyskytoval v přítomnosti lidí, kteří byli nachlazení nebo nemocní, takže jsem se ještě dlouho necítil úplně nejlépe. Snažil jsem se alespoň hlavu přesvědčit, že krátký odpočinek mi nemůže ublížit a alespoň si trochu odpočinu od náročného tréninku, ale moc se mi to nedařilo.

Už dlouho před závodem jsem sledoval startovní listinu a vypadalo to na velmi slušnou účast českých ultramaratonců. Kromě Radka a Dana se přihlásil i Petr Vabroušek a tak jsem si říkal, že papírově mám nejlépe na čtvrté místo a to mě dost demotivovalo. Přece jen bramborových míst už jsem si užil dost. K mému překvapení jsem ale 3 dny před závodem zjistil, že Petr ze startovky zmizel a tak se má chuť do závodu opět vrátila. Jeho start by závod jistě okořenil a bylo by velmi zajímavé sledovat průběh, ale po loňském druhém místu na MČR na 100 km jsem se opět chtěl umístit na bedně.

Ambice jsem měl veliké, v každém případě jsem chtěl vylepšit osobák 7:37:47 a ideálně se dostat pod 7:30. To znamenalo vyrazit tempem okolo 4:25, aby to vycházelo na čas 7:22. V první půlce jsem si chtěl vytvořit menší náskok, abych měl rezervu a opravdu byl schopný do cíle doběhnout do 7:30.

Závod začal dle očekávání, Radek s Danem vyrazili rychle dopředu a já jsem po pár kilometrech utvořil trojici s Romanem Tomáškem a Zbyňkem Vondrákem. Společně jsme kroužili a drželi pořád prakticky konstantní tempo okolo 4:25, takže začátek probíhal přesně podle plánu. Hned od začátku jsem se snažil hodně pít a občerstvovat, jenže mému žaludku se to příliš nelíbilo. Po čemkoli, co jsem do sebe dostal, mi bylo těžko a bolelo mě břicho. Na 18 km jsem si musel odskočit do Toiky na záchod. Nepříjemně mě překvapila nepřítomnost toaleťáku, ale času nebylo nazbyt, takže jsem to neřešil a běžel dál. Ztratil jsem zhruba minutu času a kluci mi mezitím utekli. Nicméně jsem byl naprosto v pohodě, nikam jsem se nehnal a snažil se držet stále konstantní tempo. S odstupem času mi připadá až zvláštní, jak jsem se v tu chvíli cítil sebejistě a vůbec jsem si nepřipouštěl, že jsem až na 5 místě. Byl jsem pevně přesvědčený, že kluci nebudou mít v závěru dostatek sil a já je v pohodě předstihnu. Vždyť jsem byl teprve na začátku závodu.

Mezitím se kolem mě opět přehnal Radek s Danem, poprvé to bylo na 15 km, podruhé na 28, oba běželi opravdu parádně. Byl jsem velmi zvědavý, jak dlouho jim to vydrží. Blížil se maraton a zde nastala malinkatá komplikace s mým startovním číslem. Již snad od 10 km se mi utrhl připínací špendlík a vypadalo to na ztrátu startovního čísla. Naštěstí jsem ho nějak omotal kolem gumy a běžel jsem dál. Horší bylo, že při odečtu času na maraton bylo číslo potřeba, ale naštěstí stačilo za běhu ze sebe vykoktat číslo a pokračovat dál. Jsem rád, že nikdo nedělal problémy, když mi číslo prakticky celý závod nešlo vidět. Maraton jsem proběhl v čase 3:06:38, což znamená průměrné tempo 4:25,4 min/km, takže přesně jak jsem plánoval. Od zhruba 50 km jsem se dostal na třetí místo a to jsem plánoval držet až do cíle. Do 60 kilometru jsem se cítil ještě docela v pohodě, celou dobu se mi běželo nádherně a skoro by se dalo říct, že jsem si jen tak volně klusal. Ale zhruba maraton do konce to začalo být náročnější a začal jsem bojovat. Tempo pokleslo, ale naštěstí ne příliš výrazně. Bylo to okolo 10 vteřin na kilometr, takže to ještě relativně šlo.

V závodě mi chyběl rovnocenný soupeř, se kterým bych mohl soupeřit a který by mě vybičoval k ještě vyššímu tempu. Pozice přede mnou byly již před závodem rozebrané Radkem a Danem a já si věřil na třetí místo. Za mnou se postupně tvořila větší a větší mezera, takže jsem závodil pouze sám se sebou a hlavně s časem. Cítím, že jsem měl ještě drobné rezervy. Když jsem si přesně 11,5 km před cílem spočítal, že už nemůžu dosáhnout času pod 7:30, trochu jsem zvolnil. Když jsem po chvíli výpočet zopakoval, zjistil jsem, že byl původně chybný a že mám relativně dostatek času cíl splnit. Potom se mi už nechtělo zrychlovat a za každou cenu nahánět vteřiny, hlavně poslední 2 okruhy jsem si prakticky už jen užíval a vůbec nikam nespěchal.

Podle oficiálních výsledků jsem závod dokončil za 7:29:13, i když moje hodinky naměřily 7:28:55. Rozdíl je tedy 18 vteřin, u Radka byl rozdíl 16 vteřin a u Danových hodinek 17 vteřin. Tohle je pádný argument proto, abych mohl tvrdit, že časomíra někde udělala chybu. Nicméně pár vteřin už nehraje žádnou roli a na výsledku to nic nemění. V cíli mě překvapila účastnická a bronzová medaile a při vyhlášení jsem dostal další bronzovou a ještě jednu od ČASu (Český atletický svaz). Jako by organizátoři věděli, že mám medaile rád. A aby toho nebylo málo, dostal jsem i pohár a diplom.

Moc rád bych poděkoval svým rodičům, kteří se mnou na závod jeli a dělali mi podporu po celou dobu závodu a také svému trenérovi Pavlu Novákovi, jehož tréninkové dávky jsou občas sice drsné, ale stále se přesvědčuju, že přesně tudy vede cesta ke stálému zlepšování. Pokud zdraví vydrží, jednou na stovce prolomím hranici 7 hodin.

Výsledky závodu

Záznam závodu v Garmin Connect

http://connect.garmin.com/modern/activity/1100492442