Moje letošní závodní sezóna pokračovala v Mníšku pod Brdy. Po posledním závodě v Plzni jsem se cítil dobře, dokázal jsem rychle zregenerovat a vrátit se do tréninku. Brdská stezka pro mě nebyla úplně nejdůležitějším závodem, ale počítá se do Ultracupu, takže jsem zde chtěl posbírat pár bodů. Od závodu jsem neměl vysoká očekávání a i když jsem se snažil napodobit vyladění na plzeňskou stovku, kde jsem se cítil naprosto perfektně, úplně se mi to nepodařilo. Ale zažil jsem i mnohem horší případy, takže jsem byl celkově spokojený. Od trenéra jsem měl instrukce, ať běžím s rezervou, hlavně kvůli tomu, že jsem ihned v neděli po závodě odjížděl na běžecké soustředění na Kvildu, kde jsem věděl, že nás šetřit rozhodně nebude a dvoufázové tréninky budou na denním pořádku.
Jako obvykle jsem vyrazil do Mníšku autobusem z Prahy. Trochu jsem podcenil oblečení, protože jsem si nevzal tričko s dlouhým rukávem a hrozil déšť. Takže jsem si vzal jen dvě trička s krátkým rukávem, ale naštěstí mi zima vůbec nebyla. Ani když začalo pršet. Po startovním výstřelu vyrazil ďábelským tempem dopředu nějaký cizinec, za ním dlouho nikdo, pak já a hned za mnou zbytek startovního pole. Když mi ale hodinky pípaly první kilometry pod 4 minuty, říkal jsem si, že bych měl zpomalit. Vzápětí mě předbíhal nějaký závodník, jen jsem se v rychlosti zeptal, do jaké kategorie spadá a když mi sdělil, že nad 40, nechal jsem ho v klidu běžet. Ale v prvním větším stoupání na zhruba 7 km jsem jeho náskok stáhl. Ve stejném stoupání nás také doběhl další závodník a shlukli jsme se do hezké trojice a běželi spolu. To nám vydrželo bohužel pouze do 15 km, kdy jsem musel nedobrovolně skupinu opustit a odskočit si do lesa na záchod. Kluci přede mnou získali slušný náskok, ale ani jejich dvojice nevydržela dlouho a roztrhli se. Toho pomalejšího jsem dobíhal dalších 10 km a když už byl přede mnou sotva 20 metrů, musel taky na záchod do lesa a já jsem se rázem dostal před něj. Byl jsem třetí, ale o toto umístění mě mohl ještě připravit stávkující žaludek. V tu chvíli to nebylo dobré, ale snažil jsem se běžet dál a získat co největší náskok. Vypadalo to, jako bych náskok lehce zvyšoval a já začínal věřit, že bych si mohl doběhnout pro třetí místo. Žaludek sice stále nebyl úplně v pořádku a musel jsem si ještě jednou odskočit, ale to už jsem měl nacvičené a určitě mě to nestálo víc než půlminutku.
Podle mých hodinek jsem měl první půlmaraton těsně pod 1:30 a maraton těsně pod 3:01, takže by se dalo říct, že jsem běžel vyrovnaně. Poslední kilometry jsem se stále otáčel, jestli se na mě někdo nedotahuje. Bohužel můj pronásledovatel na 42 km zabloudil přesně ve stejném místě, kde se mi to podařilo při mé první Brdské stezce před 2 lety. Všiml jsem si toho až 5 km před cílem a zdálo se mi divné, že je za mnou taková mezera. Tak jsem zpomalil a už jen v poklidu při častém ohlížení vzad docupital do cíle. Chtěl jsem ušetřit co nejvíce sil na soustředění na Kvildě. Možná bych dokázal být v cíli o minutu nebo i dvě rychleji, ale stálo by to zbytečně moc sil.
Celkově jsem s časem 3:37:08 skončil na třetím místě a druhý v kategorii. Pokud bych bral v úvahu pouze české závodníky, pak jsem byl celkově druhý a svoji kategorii jsem vyhrál. Závod bohužel hodně ovlivnila neúčast nejlepších českých ultramaratonců.
V cíli jsem se rychle osprchoval bohužel pouze ve studené vodě, protože teplá nějak netekla, ale bylo to aspoň příjemné na regeneraci. Pak jsem se přesunul do prostoru cíle vítat další běžce. Následně jsem si dal již tradiční kuře s rýží od organizátorů a počkal na vyhlášení nejlepších závodníků.
