Poslední dobou běhám místní závody a musím říct, že to má něco do sebe. Když zrušili velké zahraniční závody, na které jsem se původně chystal, hledám alternativy, abych alespoň trochu zužitkoval trénink. Po Hostýnské osmě a Běhu na svatý Hostýn jsem si zaběhl Noční běh v Holešově. Již jsem ho zde běžel před 2 lety a obsadil jsem krásné třetí místo a byl jsem zvědavý, jak dopadnu letos.
Poslední dobou se mi daří běhat v tréninzích podle představ a i před tímto závodem jsem se cítil dobře. S přípravou na závod jsem začal již dopoledne a před obědem vyběhl na krátký klusík s dvěma rychlejšími rovinkami, abych se trochu protáhl a zahřál. Podobné dopolední rozklusání se mi vždy u večerních startů perfektně osvědčilo. A i tentokrát jsem se po něm cítil lépe.
Do Holešova jsem letos po předchozí zkušenosti, kdy byly u prezentace dlouhé fronty a téměř jsem pak nestihl start, vyrazil raději s řádným předstihem. Prezentace proběhla naprosto bez front a já se mohl začít opět lehce rozklusat. Tentokrát jsem to díky hromadě času opravdu nepodcenil, zaběhl i rovinky a důkladně se protáhl. Na startu jsem tak byl velmi dobře připravený.
Trochu se mi nelíbily zmatky okolo času startu, kdy v propozicích byl plánovaný start 19:30, ale díky světlu měl být posunutý na 19:45, ale nakonec se startovalo 19:35. Ale zase takový problém to nebyl, alespoň jsem to měl dříve za sebou. Vzhledem k tomu, že tentokrát bylo zázemí závodu na atletickém stadionu, musela být trať malinko pozměněná. Start byl přímo na dráze a běželo se jedno kolečko a následně se vyběhlo ze stadionu a napojili jsme se na standardní trať jako v minulých ročnících.
Po startu jsem nikam nespěchal, neplánoval jsem žádné konkrétní tempo a chtěl vše přizpůsobit soupeřům. Nechtěl jsem se hned od začátku příliš drát dopředu, ale spíše taktizovat a vyčkávat, jak se bude situace vyvíjet. Po výstřelu jsem se na oválu držel na pátém místě a dle plánu vyčkával, co se bude dále odehrávat ze strany ostatních běžců. Za největšího soupeře jsem považoval Ondru Tabarku, tak jsem se ho snažil hlídat a na začátku plnil má očekávání a prodral se do čela. Já jsem se ho ale rozhodl stíhat a běžel jsem hned za ním. Za námi se utvořila menší mezera a já jsem začínal věřit, že bych se mohl opět umístit na bedně. To byl fajn pocit.
Stále jsem běžel za Ondrou, ale po dvou a půl kilometrech si říkám, že bych mohl běžet i malinko rychleji. Změnil jsem strategii a zaútočil jsem. K mému překvapení jsem si začal budovat náskok a ten jsem postupně navyšoval. Jenže trať je první polovinu do kopce a druhou z kopce, takže jsem si nebyl jistý, jestli v seběhu, který mi moc nejde, dokážu prvenství udržet. Občas jsem měl při ohlédnutí pocit, že nikoho nevidím a bál jsem se, jestli si Ondra strategicky nevypnul čelovku. Ale to byla naštěstí mylná paranoia. Nakonec jsem se slušným náskokem doběhl na stadion a tam mě čekalo stejně jako na začátku jedno vítězné kolečko. Zde jsem již viděl, že náskok mám značný a nikdo mě neohrožuje, takže jsem se posledních 400 metrů malinko pošetřil a do cíle doběhl v relativní pohodě.
V cíli mě překvapilo, že skvěle na druhém místě nakonec doběhl Pepa Barot, který má skvělou formu a Ondra doběhl na hezkém třetím místě. Opět jsem dal nealko Zubra, koláč a počkal na vyhlášení, na kterém jsem dostal krásnou dřevěnou trofej. Dokonce i účastnická medaile byla velmi povedená a patří k těm nejhezčím v mé sbírce, ale to jsou všechny medaile a trofeje z Woodeer. Závod měl opět skvělou atmosféru a pokud mi to bude příští rok termínově vycházet, rád opět přijedu zabojovat.
Články o závodu
https://www.bezvabeh.cz/clanek/6867-nocni-beh-v-holesove-vyhrali-ultramaratonec-velicka-a-po-ctvrte-novotna
https://kromerizsky.denik.cz/ostatni_region/nocni-beh-v-holesove-vyhrali-ondrej-velicka-a-martina-novotna-20200910.html