14 dnů po Hostýnské osmě jsem absolvoval další domácí závod. Byla to má šestá účast v řadě a tak mám alespoň meziroční srovnání, jak na tom jsem. Letos jsem se na tento závod trochu pozapomněl a trenérovi ho oznámil až na poslední chvíli. A možná i díky tomu jsem měl týden tréninkově dost výživný. V průběhu třech dnů před závodem jsem naběhal téměř 60 km a z toho ve středu svižných 18 km po 3:56 min/km. Proto jsem byl hodně zvědavý, jak se mi poběží. A předpověď počasí taky nebyla příliš nakloněná dobrému výkonu.
Před závodem jsem se pořádně vyspal, vlastně jsem ráno vstal na snídani a pak opět zalehl do postele a spal až do dvanácti. Pak jsem se pomalu začal rozcvičovat a na start závodu vyklusal. Mohl jsem si to dovolit, protože tatínek hromadně vyzvedl startovní čísla pro celou naši rodinu hned ráno a tak jsem měl o starost méně. Po doklusnutí na start jsem se pozdravil s mnoha známými tvářemi, ale také dal i pár rychlejších rovinek na zahřátí.
Po startu ve 13 hodin již pěkně pařilo sluníčko a bylo určitě přes 30 stupňů. Hned v úvodních stovkách metrů mi totálně vyschlo v puse a začal ze mě doslova stříkat pot. A to i přes pomalejší začátek, kdy jsem se již v Lázních začal prodírat dopředu a předběhl pár běžců. Jakmile jsem přeběhl nahoře v Lázních hlavní cestu a odbočil do lesa, měl jsem kousek před sebou dalšího závodníka. Netrvalo dlouho a byl jsem před ním s tím, že jsem si udělal slušný náskok a na třetím km jsem již věděl, že svoji pozici neztratím. Na druhou stranu jsem ale taky viděl, že ji ani nevylepším, jelikož běžec přede mnou byl dost daleko a nevypadalo to, že by zpomaloval.
Trochu mě mrzelo, že jsem nebyl v kontaktu s dalšími běžci a druhou polovinu závodu běžel úplně osamocený. Možná bych svůj čas ještě o nějakou vteřinku vylepšil. Ale když jsem si uvědomil, jaký trénink mě čeká v neděli, měl jsem tendenci se tak nějak šetřit. Do cíle jsem doběhl celkově na šestém místě a v kategorii jsem byl čtvrtý. Podal jsem svůj standardní výkon, kdy naprosto stejná umístění jsem zde měl již po třetí. Po závodě jsem si dal nealko pivo od organizátorů, trochu melounu a hodně ionťáku. I když se jednalo o krátký závod, tekutin jsem vypotil opravdu požehnaně. Po vyhlášení a guláši na Ovčárně jsem okolo čtvrté hodiny rovnou vystartoval na další 14 km klusací trénink.
Letos jsem poprvé na závod obul trailovky, moje oblíbené Peregrine 6, protože jsem se bál rozbahněného terénu, se kterým se poslední dobou při mých tréninzích v Hostýnských vrších setkávám bohužel díky těžbě kůrovcového dřeva častější než dříve. Ale přiznávám, že to nebylo tak hrozné a dalo by se v pohodě běžet i v silničních botách.
Závod je každým rokem lépe a lépe zorganizovaný a proto rok od roku přitahuje více závodníků. Proto se zde i já rád vracím, i když to pro mě není úplně typický závod svou vzdáleností a převýšením. Ale trénink je to vždy velmi kvalitní a to se počítá.
Srovnání časů po kilometru všech mých účastí
| km | tempo 2015 | tempo 2016 | tempo 2017 | tempo 2018 | tempo 2019 | tempo 2020 |
| 1 | 3:59 | 3:41 | 3:54 | 3:49 | 3:45 | 3:46 |
| 2 | 4:42 | 4:30 | 4:42 | 4:35 | 4:36 | 4:41 |
| 3 | 6:01 | 5:55 | 6:36 | 6:07 | 6:15 | 6:01 |
| 4 | 6:09 | 6:20 | 6:38 | 6:13 | 6:04 | 6:06 |
| 5 | 5:54 | 5:30 | 5:49 | 5:44 | 5:41 | 5:43 |
| výsledný čas | 25:06 | 24:49 | 26:20 | 25:08 | 25:12 | 25:19 |