Původně jsem plánoval běžet půlmaraton nebo maraton v Hradci Králové o týden později. Ale bohužel než jsem se přihlásil, závod byl vyprodaný. A proto jsem hledal alternativu, kterou bych si mohl v podobném termínu zaběhnout. Volba padla na Svatováclavskou hodinovku v Hulíně. Závodů na dráze jsem běžel tolik, že bych je spočítal na prstech jedné ruky a hodinovka pro mě byla úplnou premiérou. Věděl jsem tedy, že závod nemůže dopadnout špatně a ať se dařit bude nebo nikoliv, odvezu si z něj osobák.
Nepříjemné bylo, že závod se konal o týden dříve než jsem chtěl původně běžet v Hradci. To nebylo úplně ideální, jelikož jsem po srpnové Hostýnské osmě procházel skvělým běžeckým obdobím, ale pak se to malinko zadrhlo. Plán byl ladit formu do Hradce 14 dnů předem, ale když jsem měl na hodinovku ve výsledku pouze jeden týden, bylo to hodně znát. Nohy byly hodně ztuhlé a nebyly rozběhané na požadovanou rychlost.