Havířovská desítka

Po delší době jsem se konečně odhodlal postavit na start dalšího závodu. Svůj poslední závod jsem běžel Podhostýnskou desítku a před tímto závodem se mi vrátilo zranění, se kterým bojuji celý letošní rok. A tentokrát jsem si řekl dost a chtěl ho definitivně vyléčit. Proto jsem dal pauzu, strávil dovolenou v Dolomitech a snažil se nohu šetřit. A zatím to vypadá nadějně. Před podzimním maratonem jsem se rozhodl nohu otestovat na Havířovské desítce, na které chtěl startovat primárně tatínek, jelikož se jedná o mistrovství ČR na 10 km ve veteránech.

I přes drobná navigační zaváhání po cestě do Havířova, jsme dorazili se slušnou časovou rezervou. Nebyli jsme přihlášení předem a tak jsme spoléhali na registraci na místě. Bohužel jsme byli nemile zaskočení tím, že závod byl plně obsazený a my s tatínkem museli čekat, jestli se neuvolní nějaká místa z nevyzvednutých registrací. Místo čekání jsem se vydal najít nějaký záchod. Tři Toiky u startu závodu mi nepřišly jako adekvátní počet, ale podařilo se mi vystát frontu a následně se odebrat zpět na registraci zjistit, jestli se nějaká místečka na startu uvolnila nebo nikoliv. Mezitím už to ovšem tatínek zařídil a zvládl zaregistrovat nejenom sebe, ale také mě. Cesta do Havířova tedy nebyla zbytečná a my se mohli postavit na start.

(Pokračování textu…)

Czechia Backyard Ultra Run 2025

Z mých třech předchozích účastí jsem měl s Backyardem nevyřízené účty a ačkoliv se jedná o hroznou šílenost, potřeboval jsem ji opět běžet. Potřeboval jsem konečně zaběhnout výsledek, se kterým budu spokojený. A tento výsledek jsem měl v plánu zdolat na letošním Backyardu v Holešově, kde mým cílem bylo v horším případě dosáhnout alespoň osobáku, v lepším případě uběhnout 45 hodin, což by znamenalo 300 km nebo v nejoptimističtějším scénáři rovnou 48 hodin, což vychází přesně na 200 mil. Závod se navíc poprvé konal jako mistrovství ČR, takže bylo o další motivaci postaráno.

Na závod jsem se snažil důkladně připravit, zejména kvalitně a dlouze vyspat, což se myslím podařilo. Dále jsem užíval více doplňků stravy a také proti minulém závodu absolvoval svoji tradiční protipuchýřovou kůru. Díky níž jsem v závodě neutrpěl ani jeden puchýř, což mohu považovat téměř za zázrak. Dále jsem měl dlouho dopředu na závod v krabici připravené nové boty Hoka Bondi 8. Trochu jsem na ně zapomněl, chtěl jsem v nich naběhat aspoň 50 km, ale nakonec jsem je využil jen jeden poslední tréninkový běh před závodem. Takže naběháno jsem v nich měl jen necelých 10 km. To vše byla moje hlavní příprava na tento šílený závod.

Průběh závodu.
Průběh závodu. (foto Lidka Polišenská)

Důležitou součástí závodu je support, který mi obětavě poskytla Barča. Bez ní bych se pravděpodobně ani závodu neúčastnil. Každé kolo jsem měl připravené co jsem potřeboval a někdy jako bonus i to co jsem nepotřeboval. Občas to se mnou měla Barča hodně těžké, protože hlavně v posledních hodinách závodu už jsem vlastně ani nevěděl, co potřebuji a na co mám chuť.

(Pokračování textu…)

Pardubický vinařský půlmaraton 2025

Na šňůru mistrovských veteránských závodů v loňském roce navazuji i v roce letošním. Je dobře, že tatínek s běháním stále nehodlá skoncovat a tak jsme opět společně vyrazili na další primárně jeho mistrovský závod. A když už jsme jeli takovou dálku, samozřejmě jsem se i já postavil na start.

Po mém loňském skvělém půlmaratonském výkonu pod 80 minut v Havlíčkově Brodě jsem měl vysoká očekávání. Na druhou stranu je ovšem pravdou, že jsem letos bojoval se zraněním a neodběhal takové tréninky, jaké si představuji. Nicméně i tak jsem věřil alespoň ve výkon pod 81 minut.

(Pokračování textu…)

Třeboňský maraton

Dalším v pořadí mistrovských veteránských závodů byl maraton v Třeboni. Hlavně tatínek se na závod těšil a chtěl si zde splnit svůj sen zaběhnout ve svých 80 letech svůj poslední maraton. To byl hlavní důvod, proč jsme se do daleké Třeboně vydali. Zároveň se jednalo o mistrovství ČR ve veteránech, takže měl velkou šanci se umístit na stupních vítězů, jelikož v jeho letech již mnoho konkurentů nemá.

Den předem jsem měl pracovní akci v Brně a proto jsem ulehl do postele až po půlnoci. Do Třeboně jsme s tatínkem vyráželi okolo 6 hodin ráno a moc jsem toho nenapsal. Ranní cesta pro mě proto byla náročnější než jsem očekával. Na místo jsme ale dorazili v pořádku, zaparkovali kousek od startu a i prezentace na závod proběhla bez potíží. Po ní jsem se rozklusal, protáhl a připravoval se na start maratonu v 10:45 hodin.

(Pokračování textu…)

Havlíčkobrodský půlmaraton

Další v pořadí mistrovských veteránských závodů, které jsem neběžel tak úplně kvůli sobě, ale spíše kvůli taťkovi. Ten se letos zaměřuje právě na mistrovské veteránské závody a půlmaraton v Havlíčkově Brodě byl jedním z nich. Závod se měl původně běžet týden po desítce v Bystřici a tak mnoho času na odpočinek být nemělo. Jenže kvůli povodním se na poslední chvíli závod o týden odložil, což bylo jedině dobře a tak jsem měl na přípravu o týden víc. Myslím, že mi to pomohlo a díky tomu byl na závod lépe připravený.

Cesta do Havlíčkova Brodu probíhala dobře až do sjezdu z dálnice, který byl uzavřený. Nezpůsobilo to naštěstí velké komplikace, jen jsme do Brodu dorazili z jiné strany než jsme původně plánovali. Díky mnoha uzavřeným cestám jsme prokličkovali snad celé město než jsme konečně zaparkovali na plánovaném parkovišti. Pak jsme si vystáli nemalou frontu u prezentace, ale i tak jsem se ještě stihl kvalitně rozcvičit a rozběhat.

(Pokračování textu…)

MČR veteránů v běhu do vrchu na Trojmořský vrch

Vzhledem k mojí orientaci spíše na rovinaté silniční závody jsem původně mistrovství ČR v běhu do vrchu vůbec neplánoval. Tatínek ovšem letos postoupil do kategorie 80+ a po zisku mistrovského titulu na 10 km letos v únoru na Rohálovské desítce v Prusinovicích, se začal o veteránské mistrovské závody velmi zajímat. Nakonec se mu podařilo mě přemluvit, abych ho na závod zavezl a když už jsem vážil tak dlouhou cestu, musel jsem se také na startovní čáru společně s ním postavit.

Závod se konal v Heřmanicích, kousek od Dolní Moravy a trať vedla na Klepáč. Tato hora je nazývaná také jako Trojmořský vrch, protože vody pramenící na jeho svazích se vlévají do Baltského, Severního a Černého moře. Trať měla parametry 6,1 km s výškovým převýšením 630 metrů. Závod s podobnými parametry jsem zatím neběžel, mým maximem zatím byl Běh na Svatý Hostýn. (Pokračování textu…)

Ostrava City Marathon 2023

Den po Podhostýnské desítce se konal pro mě jeden ze dvou nejdůležitějších závodů podzimní běžecké sezóny. Jednalo se o maraton v Ostravě, který se zároveň konal jako mistrovství ČR ve veteránských kategoriích. A když už jsem letos čerstvě postoupil v pořadí už do druhé veteránské kategorie, chtěl jsem podat dobrý výkon.

V červnu jsem v Salzkottenu zaběhl maraton pod 2:50. A aktuálně se cítím v ještě lepší kondici a tak jsem chtěl výkon ideálně vylepšit. Jenže když předpověď věštila 28 stupňů, plány jsem přehodnotil, chtěl spíše běžet na jistotu a zopakovat čas okolo 2:50, což jsem viděl jako reálný cíl.

Když jsem dorazil do Ostravy a zaparkoval díky neznalosti zbytečně daleko od startu, vydal jsem se na prezentaci. Překvapilo mě, jaký krásný studentský kampus v Ostravě mají. Vystál jsem nejkratší frontu u stolečku s označením maratonu a vyzvedl startovní číslo 263. Následně jsem si v rozsáhlé budově našel prázdný záchod a vystál další frontu, tentokrát na úschovnu zavazadel. Celkově ale vše proběhlo rychle a já měl dostatek času na rozklusání a vystrašení zajíce při protahování, který měl pelech u pláště budovy, kde jsem se chtěl při protažení schovat před davy lidí motajícími se okolo startu. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 100 km Plzeň

Když jsem letos počítal, kolikrát jsem již v Plzni běžel, dopočítal jsem se čísla jedenáct. To už považuji za slušný počet účastí a ve Štruncových sadech jsem nakroužil víc než kdejaký Plzeňák. V poslední době se mi běhalo již mnohem lépe než dřív a tak jsem si stanovil stejný cíl jako v loňském roce. Tím bylo zaběhnout pod 8 hodin a věřil jsem, že by to mělo být reálné.

Do Plzně jsem vyrazil již v pátek s taťkou, který mi při závodě dělal support. Cesta probíhala bez větších komplikací a tak jsem stihl vyzvednout startovní číslo už večer den před závodem. V penzionu jsem šel hned spát, ať mám spoustu sil v nadcházejícím závodě. Budíček jsem měl v 6 hodin a po snídani a přípravě jsme s taťkou vyrazili do Štruncových sadů na start, který měl být v 7:30. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 100 km v Plzni 2022

Tentokrát jsem jel do Plzně s velmi smíšenými pocity. Moje letošní běhání neprobíhá standardně a docela se trápím. Překvapivě se mi podařilo před nedávnem zaběhnout velmi slušný výsledek na Rohálovské desítce v Prusinovicích, ale je jasné, že stovka formu prověří mnohem důkladněji. Navíc jsem týden před závodem chytl nějakého bacila, který mě před závodem sužoval. Pár dnů před závodem se situace zlepšila, ale jak jsem zjistil po závodě, nebylo to zdaleka ještě pryč. I to byl důvod, proč jsem před závodem kladl důraz hlavně na odpočinek a příliš toho již nenaběhal. Cíle jsem si tentokrát musel stanovit hlavně reálné, vzhledem k tomu, co mám naběháno a samozřejmě výrazně horší než obvykle. Tím cílem bylo zaběhnout pod 8 hodin, což znamená tempo 4:48 min/km.

Plakát závodu.
Plakát závodu.

Vzhledem k práci a rekonstrukci baráku jsme tentokrát s Barčou vyráželi nestandardně až v pátek po práci. Standardně vyrážím už o den dříve, abych měl pátek čas na předzávodní odpočinek a aklimatizaci. Po cestě jsem na poslední chvíli stihl vyzvednout startovní balíček a potěšilo mě startovní číslo 1, protože mi něco našeptává, že ho mám na tomto závodě naposledy. V penzionu jsme se rychle ubytovali a šli spát. Ráno jsme vstávali velmi brzy a opět se rychle sbalili a vyrazili na start. Barči jsem sdělil poslední instrukce k mému občerstvování a v rychlosti se rozklusal a protáhl. (Pokračování textu…)

Borák – Mistrovství ČR v ultratrailu 2020

Týden po desítce v Holešově jsem se vydal na trochu delší závod do Loštic. Pokud pominu rok 2014, startoval jsem zde každý rok a to znamená, že letos to byla již má sedmá účast. Dalo by se tedy říct, že už jsem na Boráku skoro jako doma. Závod se i letos konal jako mistrovství České republiky, běží se 6 okruhů po zhruba 14 km, takže celkem to dělá přes 84 km v nenáročném terénu pouze s jednou krátkou chodeckou trailovou vložkou. A pokud jsou závody s běhatelnými kopci, naprosto mi to vyhovuje.

Poslední dobou se mi běhalo velmi dobře a i na předchozí závody se mi podařilo parádně vyladit a běželo se mi výborně. Proto jsem byl před závodem velkým optimistou a věřil, že to bude podobné i na Boráku. Nicméně jsem měl poslední dny před Borákem tužší nohy a pocitově to nebylo úplně ideální. Ale to ještě nic neznamená, to se občas stává a pak se to zázračně rozeběhne a závod dobře dopadne. Takže to mě nijak nerozhodilo. (Pokračování textu…)