Při zhodnocení běžeckého roku 2016 bych mohl klidně začít stejnou větou, jakou jsem začínal článek Zhodnocení běžeckého roku 2015. Byl to rok nesmírně zajímavý a hlavně úspěšný. V průběhu roku mě neprovázela žádná zranění, která by mě limitovala v tréninku. Drobné problémy jsem měl pouze s koleny a to vždy po závodech na 24 hodin, kde se negativně podepsaly samé zatáčky na okruhu. Jinak jsem měl nedobrovolně pauzu pouze na začátku března, kdy mě udolala chřipka a nemohl jsem běhat 4 dny.
Poprvé jsem za jeden rok uběhl více než 5000 km, přesně 5164 km. Vyběhl jsem ve 279 dnech, zbylých 87 dnů jsem odpočíval. Celkem jsem během strávil více než 415 hodin (více než 17 dnů). Rekordních 1575 km (30% z celku) jsem naběhal v závodech, kterých bylo celkem 18.
1x 5 km (Běh na Svatý Hostýn)
2x 10 km (Rohálovská desítka, Agrofert run Deza desítka okolo komína)
2x půlmaraton (Tuřanský novoroční půlmaraton, Mattoni 1/2Maraton Olomouc)
2x maraton (Budějovický Mercury maraton, Volkswagen Maraton Praha)
1x 50 km (Brdská stezka)
1x 63 km (Brněnský masakr)
1x 64 km (Hostýnská Osma)
1x 84 km (Borák – běh za Loštickým tvarůžkem)
3x 100 km (Plzeň, Winschoten, Los Alcazares)
1x 12 hodinovka (Závod na 12 hodin ve Stromovce)
2x 24 hodinovka (Kladno, Albi)
1x 246 km (Spartathlon)
Jednoznačně největšího úspěchu jsem dosáhl na ultra distancích, hlavně 24 hodinovce. Na Mistrovství ČR na 24 hodin v Kladně jsem dokázal vybojovat titul mistra ČR a zlepšit osobák o více než 30 km. Prakticky stejné posunutí osobáku se mi podařilo následně i ve francouzském Albi na mistrovství Evropy, kde jsem závod dokončil s 258,661 km. Tento výsledek stačil na stříbrnou medaili. Po tomto pro mě snad až neuvěřitelném úspěchu napsal můj trenér Pavel Novák na svém Facebookovém profilu:
„Dnes na mě čekalo velké překvapení, které předčilo vše, co by mohlo vzniknout v mé fantazii. Ondřej Velička doběhl druhý na ME v běhu na 24 hodin, přičemž předvedl druhý nejlepší český výkon všech dob a figuruje o něco málo za českým fenoménem českého ultra-běhu Tomášem Ruskem.
Byli jsem domluveni, že začne o něco ambiciózněji než v předešlých závodech, včera se smál do fotoaparátu na 100km a bylo vidět, že je v pohodě. Večer jsem ulehal a říkal si, to není možné, Ondra pořád běží, co je tohle za sport, bylo mi jeho i ostatních ultra-běžců tam v podstatě líto.
Jeho výkon je neuvěřitelný, sázka na kvalitní trénink se vyplatila. Dlouhodobě jsme se rozhodli tlačit neustále v oblasti udržitelnosti výkonu ve spodní zóně ANP a z hlediska ultra ve směšných týdenních kilometrážích a ono to funguje neskutečně. Je to zcela jiný přístup, než většina ultra-běžců trénuje. Nepoužíváme v tréninku delší běh než 34 km, ale skladbou vytváříme podmínky pro vytrvalostní růst, který je kvalitní. Do toho velmi dlouhé závody, které ale necháme velmi důkladně odpočinout a tím netlačíme tělo do stavu, kdy se naučí šetřit, aby mu zbylo…
Mám zato, že pravidelné předlouhé klusání nemůže vést k dlouhodobému výkonnostnímu růstu v ultra a tenhle výkon mi to jen potvrzuje.
Nemohu ale také nevidět Ondrovu úžasnou mentální sílu, která se příliš nevidí a je jeho velmi silnou zbraní.
Ondro, velká gratulace a díky, že mohu jít s Tebou na této cestě“
Nemůžu se ale nezmínit také o úspěších na 100 km trati. Stejně jako loni jsem letos běžel 3 závody, prvním bylo březnové mistrovství ČR v Plzni, v září následovala stovka v holandském Winschotenu a v listopadu mistrovství světa na 100 km ve španělském Los Alcazares. V každém z těchto závodů jsem dokázal posunout své osobní maximum a to je pro mě důležitý důkaz mé rostoucí výkonnosti a podávání stabilních výsledků. Opět ocituji Pavla z jeho Facebooku po mém posledním závodě loňské sezóny ve Španělsku:
„Ondra Velička dotáhl tuto sezonu do zdárného konce a posunul své maximum v rámci 100 km tratě při MS ve Španělsku na 7:23:01hod. Opět posunul letos osobní rekord na 100 km a to pouhých 5 týdnu po svém stříbru na ME na 24 hodin.
Je až k nevíře, co dokáže lidské tělo, ale ještě více, jak silný dokáže být lidský duch. Ondra je běžec velkého srdce, když mi nastínil, co chce letos absolvovat, lámal jsem si hlavu, jak to udělat, aby vše fungovalo. Vsadili jsme na kvalitní práci i kvalitní odpočinek, to jde ruku v ruce s každým úspěchem.
Jenže člověk by řekl, že dokud se trénuje, můžeme se vším hýbat, když tam ale začne padat v sezoně jedno ultra za druhým, občas mi jako trenérovi nezbývalo nic jiného, než se modlit. Myslím, že občas to bylo hodně fousové a i když tato sezona byla excelentní, měli bychom se poučit i z toho, jak vznikaly a jak jsme zažehnávali krize, příště bychom nemuseli mít tolik štěstí.
Ondra je běžec přirozenosti, když běží, dělá to jakoby mimochodem, to je jeho hlavní síla, protože přesně jak to vypadá, tak to je i ve skutečnosti. Vůle držet a nepovolit je pro něj přirozená.
Chci mu veřejně poděkovat za všechny zážitky s ním, je to výborný a poctivý svěřenec a také výborný kluk. Ondro, moc díky!!“
Seznam všech loňských úspěchů seřazených podle důležitosti:
1. Stříbro na mistrovství Evropy v běhu na 24 hodin. Druhý nejlepší výkon v České historii (258,661 km).
2. Titul mistra České Republiky v běhu na 24 hodin.
3. První místo v Českém poháru ultramaratonců Ultracupu.
4. 41. místo na MS v běhu na 100 km, v cíli jako první Čech.
5. Třetí místo na mistrovství ČR v běhu na 100 km.
6. Třetí místo v závodě na 100 km v holandském Winschotenu.
7. Třetí místo na mistrovství ČR v ultratrailu.
Naběhané kilometry v jednotlivých měsících:
Leden – 427 km
Únor – 398 km
Březen – 397 km
Duben – 397 km
Květen – 448 km
Červen – 364 km
Červenec – 597 km
Srpen – 336 km
Září – 612 km
Říjen – 427 km
Listopad – 433 km
Prosinec – 321 km
Kromě vylepšení osobních maxim v ultra se mi v roce 2016 podařilo vylepšit také rekord na 10 km a maraton. Věřím, že mám ještě potenciál dále vylepšit maraton i půlmaraton, ale nejsou to tratě, které jsou pro mě prioritní. Proto je příliš neběhám a pokud se na nějaký připravím a nevydaří se, není moc příležitostí to napravit. Přesně to se mi stalo na loňském Runczech maratonu v Praze, který se mi nevydařil a tak jsem byl rád alespoň za garážový maraton, který není ideální pro osobáky a běžel jsem ho víceméně tréninkově. Ale i tak jsem se překvapivě dokázal zlepšit. Svůj čas se mi podařilo vylepšit i na Spartathlonu, který ale považuji za méně vydařený, jelikož mi vše nevyšlo úplně podle představ a cítím u něj ještě možnost velkého zlepšení.
Celý rok jsem plánoval a trénoval s výborným trenérem Pavlem Novákem. Vloni jsem si už pravděpodobně zvykl na vysoké a intenzivní tréninkové dávky a tak jsem je dokázal lépe snášet a rychleji regenerovat. Snad bude mít podobný průběh i rok 2017. Bez Pavla bych rozhodně takových úspěchů nesáhl a musím mu za celý rok moc poděkovat.
Letos mám opět velké plány, chtěl bych omezit množství závodů a velmi důkladně se připravit pouze na 3 závody, ostatní poběžím spíš jen tréninkově. Vloni jsem také vyhrál český pohár ultramaratonců Ultracup, ale letos již přenechám příležitost jiným. Dobře zaběhnout 6 závodů z tohoto poháru už by bylo příliš. Jako hlavní cíle aktuálně plánuji vylepšení osobáku na 100 km, největší příležitost budu mít pravděpodobně v březnu na mistrovství ČR. Dalším největším cílem letošního roku bude mistrovství světa na 24 hodin v Belfastu na začátku července, kde cítím velkou příležitost uspět v hodnocení týmů. Je možná odvážné chtít dále posouvat svůj rekord na této trati, ale dávám si vysoké cíle. V září bych chtěl opět absolvovat Spartathlon, kde bych chtěl dosáhnout času pod 30 hodin.