Běh na Svatý Hostýn 2020

14 dnů po Hostýnské osmě jsem absolvoval další domácí závod. Byla to má šestá účast v řadě a tak mám alespoň meziroční srovnání, jak na tom jsem. Letos jsem se na tento závod trochu pozapomněl a trenérovi ho oznámil až na poslední chvíli. A možná i díky tomu jsem měl týden tréninkově dost výživný. V průběhu třech dnů před závodem jsem naběhal téměř 60 km a z toho ve středu svižných 18 km po 3:56 min/km. Proto jsem byl hodně zvědavý, jak se mi poběží. A předpověď počasí taky nebyla příliš nakloněná dobrému výkonu.

Před závodem jsem se pořádně vyspal, vlastně jsem ráno vstal na snídani a pak opět zalehl do postele a spal až do dvanácti. Pak jsem se pomalu začal rozcvičovat a na start závodu vyklusal. Mohl jsem si to dovolit, protože tatínek hromadně vyzvedl startovní čísla pro celou naši rodinu hned ráno a tak jsem měl o starost méně. Po doklusnutí na start jsem se pozdravil s mnoha známými tvářemi, ale také dal i pár rychlejších rovinek na zahřátí. (Pokračování textu…)

Hostýnská osma 2020

Již devět let v řadě vždy v první půlce srpna běhám po Hostýnských vrších v rámci závodu Hostýnská osma. A ani letos tomu nebylo jinak. Jedná se o závod s tvarem trasy číslice 8 se středem na Tesáku, kterým se probíhá dvakrát. Každý rok je malinko jiná trasa a závod měří nejčastěji okolo 65-70 km s převýšením zhruba 3000 metrů.

Díky nezávodnímu koronavirovému období jsem měl více prostoru na trénink v kopcích a letos jsem v Hostýnkách naběhal opravdu hezkou řádku tréninků. Z tohoto pohledu jsem mohl být velmi spokojený, jelikož tolik výškových metrů jsem rozhodně žádný předešlý rok nevyběhl. A také mi určitě pomohl Moravský ultramaraton, kdy jsem v kopcovitém terénu uběhl 301 km v průběhu sedmi dnů. Po fyzické stránce jsem se cítil připravený velmi dobře a i vyladění před závodem dopadlo skvěle. To se mi v létě často nestává a můžu za to poděkovat hlavně trenérovi. (Pokračování textu…)

Trénink červenec 2020

Úvod července byl ve znamení Moravského ultramaratonu, sedmi maratonů v sedmi dnech. Tento závod jsem si chtěl již dlouho zaběhnout a letos to díky Korona viru konečně vyšlo. Byl to super závod a dal mi hodně nových zkušeností, jelikož jsem nikdy etapový závod neběžel. Další trénink ale pokračoval dost krkolomně. Týden po tomto ultramaratonu jsem v tréninku úplně v pohodě zaběhl desítku 20 vteřin za osobákem, z čehož jsem měl velkou radost. Další dny se mi ale běhalo naprosto katastrofálně. Ke konci měsíce jsem se již raději šetřil a snažil se trénovat s rezervou, abych byl dobře připravený na Hostýnskou osmu 8.8.

Celkově jsem v červenci naběhal průměrných 594 km, půlku měsíční kilometráže měl na svědomí právě Moravský ultramaraton.

Moravský ultramaraton 2020

Covid vystavil dlouhou stopku závodění a po ukončení největších bezpečnostních opatření jsem si začal konečně vybírat nějaký závod. Nelákalo mě nic krátkého, spíše jsem rovnou pokukoval po nějakém ultra, které už mi chybělo. Nenarazil jsem ale na nic pořádného. Zároveň jsem již pár let přemýšlel o účasti na Moravském ultramaratonu (MUM), který jsem si chtěl dlouho zaběhnout, ale díky jiným závodům jsem ho nedokázal vměstnat do svojí termínovky. Ale tentokrát jsem již neodolal. A vypadá to, že podobně to měli i ostatní, jelikož se sešla velmi silná konkurence, vlastně největší v historii tohoto závodu.

MUM je sedmidenní závod a každý den se běží etapa dlouhá 43 km, celkem to dává slušných 301 km. Zázemí závodu je v Lomnici u Tišnova v místní škole, kde jsou k dispozici nafukovací matrace a každý si vybere nějaké místečko ke spánku. Někdo v šatně, někdo ve třídě, někdo rovnou na chodbě. Setkávání se s ostatními podobně naladěnými běžci na chodbách, při jídle a vlastně i všude jinde mělo svoje kouzlo. Obědy a večeře byly zajištěné v nedaleké restauraci a bohaté snídaně přímo ve škole. Kromě první a poslední etapy, kdy je start a cíl na stejném místě u školy, se každý den vyráželo do nějakého většího města poblíž a poté vybíhalo zpět směr Lomnice. (Pokračování textu…)