Blog ultramaratonce Ondry
Blog ultramaratonce Ondry
V průběhu července jsem neabsolvoval žádný závod, ale spíše pilně trénoval na druhou polovinu běžecké sezóny. Celkově jde trénink vcelku slušně, jen mě občas ničí horka. Nejbližším závodem bude moje typická srpnová anomálie ve formě Hostýnské osmy, ale zbytek roku se opět zaměřím na placaté závody.
Celkem jsem v červenci uběhl 520 km.
Byl jsem několikrát v televizi i rádiu, ale natáčení podcastu pro mě bylo novinkou. Pozvání jsem přijal do krásného studia Hodinky-365.cz a měl možnost si hodinku příjemně popovídat s Matějem Urbaczkou nejen o běhání.
Rozhovor si můžete poslechnout na Youtube, Spotify, nebo Apple Podcast.
Vzhledem k mojí orientaci spíše na rovinaté silniční závody jsem původně mistrovství ČR v běhu do vrchu vůbec neplánoval. Tatínek ovšem letos postoupil do kategorie 80+ a po zisku mistrovského titulu na 10 km letos v únoru na Rohálovské desítce v Prusinovicích, se začal o veteránské mistrovské závody velmi zajímat. Nakonec se mu podařilo mě přemluvit, abych ho na závod zavezl a když už jsem vážil tak dlouhou cestu, musel jsem se také na startovní čáru společně s ním postavit.
Závod se konal v Heřmanicích, kousek od Dolní Moravy a trať vedla na Klepáč. Tato hora je nazývaná také jako Trojmořský vrch, protože vody pramenící na jeho svazích se vlévají do Baltského, Severního a Černého moře. Trať měla parametry 6,1 km s výškovým převýšením 630 metrů. Závod s podobnými parametry jsem zatím neběžel, mým maximem zatím byl Běh na Svatý Hostýn. (Pokračování textu…)
V červnu jsem si stihl zaběhnout hned 2 závody. Na začátku měsíce to byl maraton v Salzkottenu a v závěru měsíce pro mě malinko netradiční běh do vrchu v Heřmanicích. Kromě závodů se mi v tréninku běhá dobře a s tempy začínám být spokojenější. V červenci aktuálně žádný závod neplánuji, ale v srpnu si tradičně zaběhnu Hostýnskou osmu a následně již budu ladit formu na nějaký podzimní maraton.
Celkově jsem v červnu naběhal rovných 400 km.
Do Salzkottenu se vždy rád vracím a ne jinak tomu bylo i tentokrát. Byla to má již šestá návštěva. Bohužel tentokrát jsem odjížděl s velmi smíšenými pocity, díky tomu, že jsem 14 dnů před závodem doběhl Backyard v Holešově. V jeho průběhu jsem uběhl 275 km a nohy byly řádně unavené. Dostával jsem se z toho dlouho, bolest v nohou jsem cítil ještě týden po závodě. Ale nedalo se nic dělat a musel jsem se s tím nějak poprat.
Do Salzkottenu vyrážíme vždy v pátek tak, abychom měli den před závodem ještě volno na odpočinek. Tentokrát se ale o odpočinku nedalo vůbec mluvit. Sobotu před závodem jsme strávili ježděním na vodních lyžích, které mě slušně unavilo. Ani ne tak nohy, jako spíše ruce a ramena, která mám hodně slabá. Po náročném dni jsme večer absolvovali zaslouženou pasta party. (Pokračování textu…)
V květnu jsem měl první důležitější závod první poloviny tohoto roku. Tím byl Backyard v Holešově, na kterém jsem vydržel za téměř 41 hodin uběhnout 275 km. Měl jsem po něm hodně unavené nohy a z této únavy jsem se dostával hodně dlouho. Bohužel další závod byl hned po 14 dnech, na kterém jsem nebyl připravený a zregenerovaný tak, jak bych si představoval. Mimo závody jsem toho kvůli odpočinku před a po příliš nenaběhal.
Celkově jsem v květnu zejména díky Backyardu uběhl 547 km.
Loňský Backyard v Holešově pro mě byl zajímavou premiérou na tomto netradičním formátu závodu. Byl jsem přesvědčený, že mi svým stylem bude vyhovovat, ale realita mnohdy bývá od představy odlišná. Zvlášť, když se do toho připlete zima, blátivá trať, dlouhá noční tma a problémy s čelovkou. To člověka nebaví a tak jsem napoprvé vzdal, i když bych ještě pár koleček zvládl uběhnout. Letos jsem chtěl využít zkušenosti z minula a svůj výkon napravit a snad i drobně vylepšit.
Jak už to tak bývá, plány jsou jedna věc a realita druhá. Trénink v letošním roce probíhá sice dobře, ale hlavní zádrhel nastal v únoru a březnu, kdy jsem měl totální tří týdenní běžecký výpadek kvůli dovolené. Slušně mě to rozhodilo a já se z toho dlouho vzpamatovával. Navíc jsem se na Backyard vlastně ani speciálně nepřipravoval. Vloni jsem běhal dvoufázové tréninky, ale letos vůbec. Celkově jsem proto měl z Backyardu smíšené pocity a netrpělivě očekával, jak to všechno dopadne. (Pokračování textu…)
Trénink v dubnu probíhal standardním způsobem a nedělo se nic moc zajímavého. Snažím se dostat zpět do co nejlepší formy a závodů se zatím neúčastním. Nicméně závodní sezóna nezadržitelně přichází a ani já jsem nakonec neodolal a zaběhl si tréninkově alespoň virtuální Rohálovskou padesátku v Prusinovicích. Měl jsem z ní dobrý pocit a dokonce jsem ve své kategorii obsadil povzbuzující druhou příčku. Další trénink ale směřuji k holešovskému Backyardu, což bude trochu větší divočina. Závod se koná již v polovině května.
Celkově jsem v dubnu naběhal 532 km.
V poslední době nemám příliš kvalitní formu a stále ještě se srovnávám z třítýdenního totálního výpadku na dovolené. Zároveň se ale intenzivně snažím trénovat na šílenost jménem Backyard v Holešově. Proto je potřeba naběhat nějaké kilometry a tak mi trenér jednu dubnovou neděli nadělil do tréninkového deníku šedesátku. Při jednom z mých tréninků jsem náhodou v Prusinovicích potkal Kubu Jandu, který mi oznámil, že se opět běží samozávodní padesátka. Tím mi nasadil brouka do hlavy a já přemýšlel, jestli si tento nedělní trénink malinko nezkrátím a neodběhnu v rámci tohoto závodu. Napsal jsem trenérovi a ten souhlasil.
V neděli předpověď slibovala teplé počasí, bohužel se mi nepodařilo vyběhnout dříve než v 10:40 a to už bylo dost teplo. Naštěstí ale bylo sluníčko schované za mraky. Po vyťukání svého číselného kódu na klávesnici samobufetu jsem vyrazil na trať. Tentokrát jsem neměl domluvený žádný doprovod a doufal jsem, že si vystačím s litrem ionťáku, který jsem nesl s sebou v batohu. Pár kilometrů po startu se ke mně přidal Kuba Janda, se kterým jsem byl domluvený, že si se mnou pár kilometrů odběhne. Bylo to příjemné zpestření a závod alespoň rychleji ubíhal. (Pokračování textu…)
Podobně jako únor, ani březen jsem neodtrénoval kompletně celý. Po návratu z dovolené jsem poprvé vyběhl až devátého. Na začátku to bylo otřesné, třítýdenní výpadek se na mně hodně podepsal, ale postupem času vnímám, že se situace zlepšuje a i rychlost je pozvolna rychlejší. Věřím, že se mi brzy podaří navázat na formu před odletem.
Celkově jsem v březnu naběhal 353 km.