Mistrovství ČR v běhu na 100 km v Plzni 2022

Tentokrát jsem jel do Plzně s velmi smíšenými pocity. Moje letošní běhání neprobíhá standardně a docela se trápím. Překvapivě se mi podařilo před nedávnem zaběhnout velmi slušný výsledek na Rohálovské desítce v Prusinovicích, ale je jasné, že stovka formu prověří mnohem důkladněji. Navíc jsem týden před závodem chytl nějakého bacila, který mě před závodem sužoval. Pár dnů před závodem se situace zlepšila, ale jak jsem zjistil po závodě, nebylo to zdaleka ještě pryč. I to byl důvod, proč jsem před závodem kladl důraz hlavně na odpočinek a příliš toho již nenaběhal. Cíle jsem si tentokrát musel stanovit hlavně reálné, vzhledem k tomu, co mám naběháno a samozřejmě výrazně horší než obvykle. Tím cílem bylo zaběhnout pod 8 hodin, což znamená tempo 4:48 min/km.

Plakát závodu.
Plakát závodu.

Vzhledem k práci a rekonstrukci baráku jsme tentokrát s Barčou vyráželi nestandardně až v pátek po práci. Standardně vyrážím už o den dříve, abych měl pátek čas na předzávodní odpočinek a aklimatizaci. Po cestě jsem na poslední chvíli stihl vyzvednout startovní balíček a potěšilo mě startovní číslo 1, protože mi něco našeptává, že ho mám na tomto závodě naposledy. V penzionu jsme se rychle ubytovali a šli spát. Ráno jsme vstávali velmi brzy a opět se rychle sbalili a vyrazili na start. Barči jsem sdělil poslední instrukce k mému občerstvování a v rychlosti se rozklusal a protáhl. (Pokračování textu…)

Rohálovská padesátka

Když se v dubnu premiérově pořádala Rohálovská padesátka nejen jako cyklistický závod, ale také jako závod běžecký, bylo to pro mě příjemné překvapení. Byl to sice závod virtuální, ale myslím, že měl skvělou atmosféru a také nečekaně mnoho účastníků. Tehdy jsem závod běžel hned dvakrát (první účast, druhá účast), abych si svůj první čas ještě vylepšil.

Vzhledem k tomu, že se závod konal hned týden po stovce ve Winschotenu, nebyl jsem ještě v plné síle a věděl jsem, že nebudu schopen podat maximální výkon. Popravdě jsem se rozhodoval o své účasti na poslední chvíli a to i díky tomu, že trenér nebyl zrovna z nápadu běžet tento závod příliš nadšený. I proto jsem tentokrát nechtěl trhnout rekord, ale spíše jsem si chtěl závod užít. Cílem bylo zaběhnout pohodově bez ohledu na soupeře a po závodě rychle zregenerovat a opět se pustit do dalšího tréninku. (Pokračování textu…)

Run Winschoten 100 km 2021

Run Winschoten je můj nejoblíbenější závod na 100 km. O to víc mě potěšilo, že mi v květnu od pořadatelů dorazila do e-mailové schránky pozvánka právě na tento závod a já nemohl odmítnout. Velmi rád se sem vracím a letos to bylo již po páté. Bydlení jsem měl zajištěné stejné jako minule, kousek od startu závodu, takže to bylo víc než dokonalé. Velmi se mi líbí, že jsem ve Winschotenu vždy vylepšil svůj předchozí čas (7:37:47, 7:25:54, 7:19:47, 7:08:15) a i když jsem naposledy v roce 2019 nasadil laťku hodně vysoko, chtěl jsem zde opět bojovat o osobák. Formu asi měsíc před závodem jsem měl skvělou, ale vše to narušila Hostýnská osma 4 týdny před Winschotenem. Na ní se stalo něco hodně nestandardní a pár dnů po závodě jsem jen proležel doma v posteli. Došlo k tréninkovému výpadku a já se do Holandska vypravil s velmi rozporuplnými pocity.

Jako klasicky jsem vyrážel již ve čtvrtek, abych měl den před závodem prostor k odpočinku. Dali jsme jen krátký výlet do Blauwestad mrknout na krásné baráčky a následně k moři do Delfzijlu. Při návratu jsem vyzvedl startovní číslo a překvapilo mě, že mám trojku. Důvodem asi bylo to, že jsem při mé minulé účasti skončil třetí. Zbytek dne jsem již jen odpočíval a připravoval se na závod. (Pokračování textu…)

Hostýnská osma 2021

Moje účast na jubilejním desátém ročníku Hostýnské osmy se zrodila na štědrý den minulé Vánoce. Od Lukáše mi, jakožto účastníkovi všech předchozích ročníků, dorazil dárek ve formě startovného na letošní rok. A takový krásný dárek se nedá odmítnout, takže jsem ihned reagoval a obratem vyplnil přihlášku. Musím říct, že po loňském smolném ročníku, kdy jsem zabloudil a závěr závodu vypustil, jsem si chtěl spravit chuť. Vloni jsem si plánoval, že letošní ročník si proběhnu nanečisto, abych se vyvaroval podobného průběhu. Bohužel časově jsem to vůbec nezvládl a dokonce jsem neuběhl snad ani jeden jediný kilometr v Hostýnských vrších. Veškerá má příprava oproti loňsku probíhala na asfaltu a na rovině. Proto jsem se vcelku obával, jak budu kopce letos zvládat a jestli mi v nohách něco zůstalo.

Do Rajnochovic na prezentaci jsem vyrazil klasicky v předstihu již v pátek, abych se v den zvodu mohl déle vyspat. Na prezentaci jsem zjistil, že mám opět startovní číslo 1 a to se mi příliš nelíbí. Raději nevybočuji z davu a spíše se schovám mezi ostatní. Před závodem jsem hodně sledoval počasí a těšil se, že bude relativně teplo, to mi vyhovuje a snáším ho většinou lépe než ostatní běžci. Ale letos to bylo vše úplně jinak. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 100 km v Plzni 2021

Dlouho, velmi dlouho jsem čekal na závod, kde bych konečně mohl zužitkovat trénink poslední doby. V době Covidu bylo obtížné jakékoliv plánování a hlavně směřování formy na konkrétní datum, když bylo do poslední chvíle nejisté, zda závod skutečně bude. Stovka v Plzni byla prakticky prvním důležitým závodem, na který se dalo rozumně připravit. A na tento závod jsem směřoval přípravu první půlky letošního roku. Všechny ostatní letošní závody byly jen tréninkové a chtěl jsem na nich pouze otestovat formu.

Týden před závodem jsem již prakticky jen odpočíval. Dokonce jsem si pohrával s myšlenkou, že bych zkusil běžet na osobák, i když pocity před závodem byly smíšené. Nohy jsem necítil úplně odpočinuté, byly nějaké ztuhlejší. Ale čím víc zkušeností mám, tím víc zjišťuji, že pocity před závodem nejsou v jeho průběhu prakticky vůbec důležité. Důležité bylo, že díky těmto zkušenostem jsem to vůbec neřešil a i přesto si věřil. Mnohem více mě znepokojovala předpověď počasí, kdy meteorologové slibovali až 28 stupňů a to mě nakonec donutilo přehodnotit plány. Spíše jsem zvolil strategii běžet na jistotu, s nikým se na začátku nehonit a spíše šetřit síly do druhé poloviny. A musím říct, že tohle byla dokonale zvolená strategie.

Do Plzně jsem pak se svým supportem, rodiči, odjížděl již ve čtvrtek po práci. Chtěl jsem mít den před závodem volno, abych dokázal vypnout od práce, trochu se myšlenkově naladit před závodem a dobře se vyspat. Vytvořil jsem dokonalý plán občerstvování jako v minulých ročnících, kdy byl okruh 1,5 km. Šok byl ráno před závodem, kdy jsem zjistil, že okruh je nově 2,5 km a tak jsem narychlo plán rodičům přepracovával. Vše ale nakonec dobře dopadlo. Před závodem to bylo hodně hektické, rychle se zaregistrovat, lehce rozběhat a protáhnout, přivítat se po dlouhé době s kamarády a pak již utíkat na start. Výstřel zazněl přesně v 7:30. (Pokračování textu…)

Borák 2021

Po dlouhé době normálně uspořádaný závod a já jsem proto nemohl chybět. Bohužel jsem poslední dobou informace o závodech nezjišťoval a tak jsem se o Boráku dozvěděl na poslední chvíli. A to jsem minulý týden běžel druhý pokus virtuální Rohálovské padesátky. A moc se mi Borák do důležité přípravy na MČR na 100 km nehodil, proto jsem se s trenérem domluvil alespoň na tom, že pokud poběžím, bude to muset být pouze klusem a s rezervou.

V den závodu jsem opět vstával ve 4 ráno a tak jsem se příliš nevyspal. Cesta probíhala dobře a do Loštic jsme s tatínkem dorazili lehce po šesté. Vzhledem k zimě venku jsme ještě po příjezdu zůstali v teple v autě a až po chvíli vyrazili na prezentaci, na které jsem dostal krásné kulaté startovní číslo 30. Následně jsem se lehce rozběhal a rozcvičil a postavil se na start, který byl přesně v 7 hodin. Čekala mě lehce kopcovitá trať, kterou tvoří šest okruhů po 14 km. (Pokračování textu…)

Rohálovská padesátka virtuálně pokus č. 2

Report z prvního běhu Rohálovské desítky jsem končil slovy, že doufám, že mě nikdo nepřekoná, abych nemusel běžet znova. Popravdě jsem tehdy nevěřil, že znova opravdu poběžím. Ale když jsem zjistil, že mě Petr Kučera o 9 vteřin překonal, začal jsem střádat plány na další pokus. Přece jen 9 vteřin na 50 km je opravdu zanedbatelný čas a já po prvním pokusu cítil ještě drobné rezervy. Tentokrát jsem se na závod připravil mnohem lépe. Sehnal jsem i moje oblíbené gely Agave, abych měl na celou trasu dostatek energie, skvělou podporu mi opět dělal tatínek podobně jako minule, ale malinko jsme to ještě vylepšili. Navíc tentokrát už to nebyl jen běh bez soupeře, ale do hodinek jsem si nahrál trasu z minula a soupeřil sám se sebou. Skvělou motivací, která mi minule chyběla, bylo sledovat v reálném čase kolik vteřin a později minut mám náskok na svůj předchozí běh.

Vystartoval jsem ve čtvrtek 15:32 hodin a na začátku se nic zvláštního nedělo. trochu mě znervózňovalo, že jsem hned od začátku ve srovnání s prvním pokusem výrazně rychlejší a bál jsem se přepálení začátku. Okolo 15 km jsem se dozvěděl, že asi 10 minut za mnou vystartoval David Pelíšek, skvělý běžec z Olomouce. Netrvalo dlouho a na 20 km mě ladně a vysokou rychlostí předběhl. Na 22 km mi hlásili ztrátu 1:15, což už jsem si myslel, že nedoženu. Zvlášť, když se mi David téměř ztratil z dohledu. Na občerstvovačce v polovině závodu na 25 km se David zastavil na doplnění tekutin a já se dostal před něj. Před ním jsem ovšem nezůstal dlouho a za chvíli mě dohonil a opět předběhl. Zajímavé bylo, že do kopce jsem byl rychlejší a po rovině a z kopce naopak pomalejší. Proto jsme si několikrát vyměnili pořadí a když jsme vybíhali na hlavní na 35 km, David byl kousek přede mnou. Po pravotočivé odbočce v táhlém stoupání jsem ho ale předběhl a zkusil malinko přidat. Utrhl jsem se mu a od té doby jsem svůj náskok jen navyšoval a v cíli jsem mohl být zhruba o 3 minuty dříve. Díky jeho pozdějšímu startu mě ovšem zaslouženě porazil, ale kdyby byl závod o 15 až 20 km delší, věřím, že bych zvítězil. (Pokračování textu…)

Rohálovská padesátka virtuálně

Rohálovská padesátka je běžně cyklistický závod, ale kvůli pandemii nebylo možné ho uspořádat stejně jako v předchozích ročnících. Organizátoři se ale nenechali odradit a uspořádali skvělý virtuální závod, který nazvali Rohálovský Samozávod. A pořadatelé tentokrát mysleli také na běžce a kromě standardních cyklistických kategorií vypsali také kategorii běžeckou a z recese vzhledem k čerstvě napadlému sněhu také kategorii běžkařskou. Již kdysi mi proběhla hlavou myšlenka, že bych si trasu nějakého okolního cyklistického závodu zaběhl, ale nikdy jsem se neodhodlal. Ale tentokrát to bylo jiné, závody žádné nejsou a když mi tatínek jednoho dne oznámil, že se Rohálovská padesátka také běží, dlouho jsem neváhal. Napsal jsem trenérovi a účast jsme naplánovali hned na další neděli.

Pořadatelé to měli skvěle vymyšlené, za 150 Kč startovného každý získal unikátní šestimístný kód, který na startu na jedné klávesnici fungoval pro vstup do skvěle vybaveného Samobufetu. Obdivuji důvěru pořadatelů v účastníky, kteří si vše brali sami a házeli peníze za odebrané dobroty do pokladničky. Na druhé klávesnici fungoval kód k měření času závodu. Každý závodník při vystartování naťukal kód, zazněla siréna a mohl vyrazit. Po doběhu jsem opět zadal stejný kód a během chvíle se čas automaticky objevil v online výsledcích. (Pokračování textu…)

Borák – Mistrovství ČR v ultratrailu 2020

Týden po desítce v Holešově jsem se vydal na trochu delší závod do Loštic. Pokud pominu rok 2014, startoval jsem zde každý rok a to znamená, že letos to byla již má sedmá účast. Dalo by se tedy říct, že už jsem na Boráku skoro jako doma. Závod se i letos konal jako mistrovství České republiky, běží se 6 okruhů po zhruba 14 km, takže celkem to dělá přes 84 km v nenáročném terénu pouze s jednou krátkou chodeckou trailovou vložkou. A pokud jsou závody s běhatelnými kopci, naprosto mi to vyhovuje.

Poslední dobou se mi běhalo velmi dobře a i na předchozí závody se mi podařilo parádně vyladit a běželo se mi výborně. Proto jsem byl před závodem velkým optimistou a věřil, že to bude podobné i na Boráku. Nicméně jsem měl poslední dny před Borákem tužší nohy a pocitově to nebylo úplně ideální. Ale to ještě nic neznamená, to se občas stává a pak se to zázračně rozeběhne a závod dobře dopadne. Takže to mě nijak nerozhodilo. (Pokračování textu…)

Hostýnská osma 2020

Již devět let v řadě vždy v první půlce srpna běhám po Hostýnských vrších v rámci závodu Hostýnská osma. A ani letos tomu nebylo jinak. Jedná se o závod s tvarem trasy číslice 8 se středem na Tesáku, kterým se probíhá dvakrát. Každý rok je malinko jiná trasa a závod měří nejčastěji okolo 65-70 km s převýšením zhruba 3000 metrů.

Díky nezávodnímu koronavirovému období jsem měl více prostoru na trénink v kopcích a letos jsem v Hostýnkách naběhal opravdu hezkou řádku tréninků. Z tohoto pohledu jsem mohl být velmi spokojený, jelikož tolik výškových metrů jsem rozhodně žádný předešlý rok nevyběhl. A také mi určitě pomohl Moravský ultramaraton, kdy jsem v kopcovitém terénu uběhl 301 km v průběhu sedmi dnů. Po fyzické stránce jsem se cítil připravený velmi dobře a i vyladění před závodem dopadlo skvěle. To se mi v létě často nestává a můžu za to poděkovat hlavně trenérovi. (Pokračování textu…)