Závod na 100 km v Plzni byl mým posledním závodem letošní sezóny. Běžel jsem ho jenom proto, abych měl odběhnutých 6 závodů v Ultracupu. Letos už ale bylo závodů hodně a dlouho jsem přemýšlel, jak tento závod pojmout. Přemýšlel jsem, jestli má smysl vůbec běžet naplno a nezvolit raději pohodové vyklusání třeba za 9 hodin. Věděl jsem, že po mistrovství světa a Spartathlonu budu hodně složitě hledat motivaci. Nakonec jsem se ale rozhodl zkusit běžet stejně jako v Holandsku a třeba se i trochu zlepšit. Proto jsem byl připravený vyběhnout okolo 4:25, abych si na začátek vytvořil náskok a třeba se podařil i osobáček. Počasí přálo podobně jako loni, na začátku bylo okolo 5 stupňů, ale později se oteplilo až na 14 a dokonce vykouklo i sluníčko. Oblečení jsem tedy zvolil úplně stejně jako loni. Ještěže si tento blog píšu, aspoň se můžu vrátit k závodům a připomenout si jejich průběh a také jaké oblečení jsem zvolil.
Posledních 14 dnů před závodem ale neprobíhalo úplně podle plánu. Snažil jsem se nepodcenit trénink a pravděpodobně to přehnal s intenzitou. Neběhalo se mi moc dobře a cítil jsem se unavený. Tato únava se pravděpodobně podepsala i na průběhu závodu. Krátce po startu to ještě šlo, vyrazil jsem podle plánu okolo 4:25 min/km a chtěl jsem ho držet co nejdéle. Bohužel to moc dlouho nešlo. Už od 5 km jsem cítil, že to dneska nedopadne moc dobře. Ale až do maratonu jsem držel průměrné tempo 4:30 min/km, což vyšlo na čas těsně pod 3:10. Pak se ale tempo prakticky skokově propadlo o 20 vteřin na km a později ještě níž. Věděl jsem, že osobák už to nebude a tak jsem ztratil motivaci závodit.
V tu chvíli jsem byl na druhém místě. První byl hned od začátku Nor Sorstad, ten mě ani tak nezajímal. Více mě zajímal můj náskok na Zbyňka Vondráka, který běžel na třetím místě. Obával jsem se, že s takovým zpomalením mě musí brzo předehnat. A přesně to se bohužel na 47 km stalo. Najednou jsem byl třetí a závod si moc neužíval, víceméně jsem přestal závodit a jenom pomalu klusal a těšil se konečně do cíle. Na 60 km mě Zbyněk předběhl o celé kolo a to mě demotivovalo ještě víc.
Okolo 70 km ale nastal zlom. Na Zbyňka přišla krize a mě se ho podařilo předběhnout. Stále měl ještě jeden okruh náskok, ale věděl jsem, že do cíle zbývá stále ještě dlouhých 30 km a teoreticky bych ho mohl ještě předběhnout. Nevím, kde se to ve mně v tu chvíli vzalo, ale probudil se ve mně soutěživý duch a chtěl jsem za každou cenu dokončit jako první z Čechů.
Najednou mě závod začal bavit, měl jsem před sebou velký cíl, stáhnout 1,5 km Zbyňkův náskok. Postupně jsem začal z jeho náskoku ukrajovat a dohnat se mi ho podařilo okolo 90 km. Chvíli jsem pak ještě držel tempo, abych si druhé místo pojistil, ale poslední 2 kola jsem zvolnil a už jen užíval poslední 3 km. Každých pár set metrů jsem se ale otáčel, kdyby náhodou Zbyněk začal finišovat a dobíhal mě. Naštěstí jsem náskok udržel a v cíli byl zhruba o minutu rychleji. Ačkoli mi závod nevyšel podle přání, nakonec jsem byl za tento výsledek rád. Zbyněk mě pořádně prohnal a nebýt tam on, určitě mám o minimálně 10 minut horší čas. Hlavním cílem závodu bylo získat body do Ultracupu a svým druhým místem jsem získal plný počet 100 bodů, takže z tohoto pohledu můžu být maximálně spokojený.
Fotky
Fotky od Vlasty Šroubka:
Komentáře