Je až k nevíře, že už je to 7 let od mého prvního ultramaratonu. Byl to právě první ročník Hostýnské osmy. I z toho důvodu se jedná o můj srdeční závod a bez jediného vynechání se zde každý rok rád vracím. Po loňském velkém a nečekaném úspěchu jsem si říkal, že bych i letos chtěl podat kvalitní výkon. Zatímco vloni jsem před závodem naběhal v kopcích snad ani ne 100 km, letos jsem se do toho obul a naběhal mnohem víc. A běhal jsem i přímo po trase závodu. Takže přípravu jsem se snažil rozhodně nepodcenit, narušila ji jen neplánovaná a na poslední chvíli potvrzená účast na 24 hodinovce v Kladně.
Standardně jako u všech podobných kopcovitých závodů mi chybí zkušenosti a správný odhad úvodního tempa. Proto jsem začal raději velmi opatrně. Usadil jsem se tuším na 7 místě a nějak mě to nemotivovalo se příliš snažit, rozhodně jsem víc chodil než by bylo zdrávo. Vloni jsem se velmi brzo na úvod závodu dostal na třetí místo a to mě hnalo dopředu, ale tentokrát nic takového nenastalo. Ale i tak jsem se přes mé velké překvapení probojovával startovním polem stále výše. Měl jsem pocit, že se mi běží hrozně, když jsem srovnal tempo závodu loňska a letoška, bylo to mnohem pomalejší a já z toho usuzoval, že dnes mi to běží tak nějak špatně. (Pokračování textu…)