Slavkovský poutní běh 2019

Hostýnská Osma se nezadržitelně blíží a proto je potřeba malinko trénovat i kopce. Proto jsem uvítal závod ve Slavkově a stejně jako vloni se i letos poutního běhu zúčastnil. Rozdíl byl v tom, že vloni se běželo pouze nahoru, ale letos byl závod dvojnásobně dlouhý a běželo se z Hostýna i zpět dolů do Slavkova. A díky tomu jsem byl velmi zvědavý, jak seběh dolů zvládnu. Nikdy jsem totiž neběžel tak krátký závod s náročným seběhem. Očekával jsem, že nahoru to půjde dobře, ale dolů mě budou závodníci spíše předbíhat.

Na závod jsem dorazil s dostatečným předstihem, abych ještě stihl oficiální slavkovské kilometrové rozklusání. Pak jsem se ještě protáhl, dal 2 rychlejší rovinky a již očekával startovní výstřel. Po začátku závodu jsem se nehnal nijak dopředu, snažil jsem se brzdit a nepřepálit. To se mi velmi dobře podařilo, ustálil jsem se na čtvrtém místě, jen chvíli jsem se propadl na páté. Běžel jsem hezky s malou rezervou a čekal, jak se bude závod vyvíjet. (Pokračování textu…)

Trénink červen 2019

V červnu opět naplno pokračovala běžecká sezóna a odběhal jsem hned 3 závody. Na začátku měsíce maraton v Salzkottenu, následující víkend Běh Bystřicí pod Hostýnem a poslední červnovou sobotu jsem si zajel na Slovensko na šestihodinovku v Šamoríně. Dalo by se říct, že všechny závody dopadly dobře, ale kromě nich jsem prožíval běžeckou krizi, hodně jsem se trápil, vůbec se mi neběhalo dobře a zejména rychlé tréninky neprobíhaly podle představ. A to i přesto, že jsem rychlých tréninků měl jen poskrovnu. Většina tréninků byla spíše pomalých klusacích, abych dobře odpočinul před a nebo po závodech. Předpokládám, že za to mohly hlavně vysoké teploty v průběhu prakticky celého měsíce. Už si ale začínám na tropy zvykat a situace se lepší.

Celkově jsem v červnu uběhl 516 km v průměrném tempu 4:36 min/km, což není nijak oslnivé, ale 2 tréninky jsem odběhal také v Hostýnských vrších, což průměru hodně uškodilo.

Sri Chinmoy 6 hodin Šamorín

Díky běhání jsem procestoval snad půl Evropy, ale u bratrů Slováků jsem ještě nikdy nezávodil. Šesti a dvanácti hodinovka se zde koná každoročně, ale z doslechu jsem věděl, že trať v Nitře není příliš dobrá a proto jsem ji zatím nikdy neplánoval. Ale letos organizátoři závod přesunuli do Šamorína na 723 metrů dlouhý rovinatý okruh s minimem zatáček, který k účasti přímo vybízel.

Pár dnů před závodem jsem se necítil příliš dobře, neběhalo mi to a dalo by se říct, že jsem se běžecky trápil. Přisuzuji to hlavně vedru, které bylo občas doslova nesnesitelné, ale trenér řekl, že v sobotu budu „v pohodě“. Přiznám se, že jsem mu nevěřil. A navíc 2 dny před závodem jsem musel do Prahy, den před závodem jsem se vracel a vlakem se evidentně stěhovala celá Praha na prázdniny pryč. Takže jsem půlku cesty prostál v uličce a moc mi to na formě nepřidalo. Šestihodinovky neběhám a svojí jedinou účastí v roce 2013 jsem si vyběhal osobák 71 km. A ten jsem chtěl rozhodně překonat, což neměl být větší problém, jen při pohledu na předpověď počasí jsem se obával tropických teplot. Snem bylo překonat hranici 80 km, ale vzhledem k okolnostem před závodem jsem si vůbec nevěřil. (Pokračování textu…)