Dlouhou dobu jsem plánoval start na maratonu v Košicích, ale bohužel byl pro zahraniční běžce zrušený. Hned, jak se ke mně tato zpráva donesla, jsem se impulzivně přihlásil na maraton do Hradce, který se konal ve stejný den. Jenže následně jsem si to rozmyslel, nezaplatil startovné a do poslední chvíle vyčkával. Po tiskovce ministerstva zdravotnictví a představení nových opatření kvůli Korona viru jsem teprve přemýšlel, jak dál. Bylo jasné, že po víkendu bude se závoděním na delší dobu pauza a tak jsem si chtěl nějaký závod zaběhnout. Jenže pracovní týden jsem měl dost náročný, moc jsem se nevyspal a celkově jsem byl hodně vyčerpaný. Proto jsem se nejprve rozhodl v Hradci zaběhnout půlmaraton a na tom jsme se také s trenérem Pavlem domluvili. Ale aby to nebylo tak jednoduché, v noci z pátku na sobotu se mi podařilo nádherně doplnit energii deseti hodinovým spánkem a já začal malinko přehodnocovat situaci. A také mám takové pravidlo, které neporušuji příliš často, že cesta na závod by neměla trvat déle než závod samotný. Proto jsem opět napsal Pavlovi, jestli si můžu zaběhnout maraton a on souhlasil.
V sobotu jsem se vzbudil už v 6 ráno, posnídal a připravil se na závod. Bral jsem na výlet i rodiče a za vydatného deště jsme vyrazili dokonce o 25 minut dřív než jsme plánovali. Příjemný začátek dne, jelikož většinou inklinujeme spíše ke zpoždění. Většinu cesty jsme strávili v dešti a příliš jsem nevěřil předpovědi, která věštila odpolední jasno a slunečno. A předpověď se výjimečně a zázračně nemýlila, odpoledne vykouklo sluníčko a slušně při závodě peklo. (Pokračování textu…)