Rubrika: Trénink

V říjnu se mi běhalo perfektně a cítil jsem se ve skvělé formě. Takovou třešničkou na dortu byl maraton v Hradci Králové, který jsem se rozhodl běžet na poslední chvíli. A dobře jsem udělal, jelikož za pár dnů přišel další lockdown a bylo jasné, že žádné závody v brzké době nemůžu očekávat. Situaci jsem zhodnotil v průběhu tréninku 22. října a řekl si, že končím. To byl poslední trénink letošní běžecké sezóny. Následně jsem započal odpočinek a to znamená jen občasné lehké klusání bez tréninkového plánu. Byl to zvláštní pocit, vzhledem k tomu, že jsem sezónu nezakončil žádným závodem, ale vlastně ze dne na den z běžného tréninku.

Celkově jsem v říjnu uběhl 504 km a jsem rád, že jsem těsně pokořil hranici 500 km.

Září by se dalo považovat za závodní měsíc. Na začátku měsíce jsem si nejprve zaběhl desítku Noční běh v Holešově, o týden později ultratrail Borák, kde se mi podařilo vyhrát a tím získat titul mistra ČR a v samotném závěru jsem si zaběhl 8,5 km dlouhou desítku novojičínským parkem. Celý měsíc se mi běhalo velmi dobře a vypadá to jako by odezněly nepříliš dobré běžecké pocity z první poloviny roku. Snad to takto bude pokračovat až do konce běžecké sezóny.

Celkově jsem naběhal 576 km, velkou náhodou je, že jsem se na kilometr přesně trefil do loňské kilometráže v září. Loňských 882 km v říjnu už ale určitě nezopakuju.

Na začátku měsíce jsem si zaběhl trochu smolnou Hostýnskou osmu, kde se mi běželo sice dobře, ale několikrát jsem zabloudil. A ve druhé polovině měsíce jsem si dal další místní závod Běh na Svatý Hostýn. Po proměnlivém červenci se mi v srpnu běhalo pocitově velmi dobře. Dvakrát jsem své běhání okořenil tréninkem na nové atletické dráze v Holešově a odběhal zde rychlejší intervalové tréninky ve velmi dobrém tempu. Rád bych na dráhu jezdil častěji, jelikož zde jsem schopný mnohem kvalitněji odběhnout tempové nebo intervalové tréninky v prakticky ideálních podmínkách a na rovině.

Celkově jsem naběhal slabších 520 km, ale na druhou stranu se mi běhalo dobře, takže mi nižší kilometráž tentokrát nijak nevadí.

Úvod července byl ve znamení Moravského ultramaratonu, sedmi maratonů v sedmi dnech. Tento závod jsem si chtěl již dlouho zaběhnout a letos to díky Korona viru konečně vyšlo. Byl to super závod a dal mi hodně nových zkušeností, jelikož jsem nikdy etapový závod neběžel. Další trénink ale pokračoval dost krkolomně. Týden po tomto ultramaratonu jsem v tréninku úplně v pohodě zaběhl desítku 20 vteřin za osobákem, z čehož jsem měl velkou radost. Další dny se mi ale běhalo naprosto katastrofálně. Ke konci měsíce jsem se již raději šetřil a snažil se trénovat s rezervou, abych byl dobře připravený na Hostýnskou osmu 8.8.

Celkově jsem v červenci naběhal průměrných 594 km, půlku měsíční kilometráže měl na svědomí právě Moravský ultramaraton.

V červnu to bylo jako na houpačce. Týden se mi běhalo skvěle a týden úplně tragicky. A takto se to vystřídalo hned dvakrát. Těžko odhadovat, co bylo vlastně příčinou, ale byl to hodně turbulentní měsíc. Dokonce jsem v tomto měsíci hned dvakrát zkrátil trénink, což u mě není zrovna typické a spíše mám sklony k prodlužování. V každém případě ke konci měsíce jsem již zvolnil a trochu odpočíval před nadcházejícím Moravským ultramaratonem, což je sedm maratonů v sedmi dnech a každý má okolo kilometru převýšení. Rozhodně nemám žádné ambice v tomto závodě bojovat o přední příčky, ale spíš mě zajímá, jak budu schopen tento můj první etapový závod vůbec zvládat a v průběhu regenerovat. Beru to po Koronavirovém období jako první tréninkový závod, abych zjistil, v jaké formě aktuálně jsem.

Celkově jsem v červnu naběhal slabších 534 km, ale to příští měsíc díky MUMu jistě vylepším.

Květen bych zatím mohl nazvat nejlepším měsícem letošního roku. Běhalo se mi krásně, lehce a přitom i relativně rychle. Mám pocit, že forma začíná konečně přicházet a dlouhé běžecky utrápené zimní období je snad definitivně pryč. I v květnu jsem hodně zařazoval trail a běhal kopce v Hostýnských vrších, které mám doslova za barákem. Jednu květnovou neděli jsem si v rámci tréninku na Tesáku střihl etapu Trailtour. Chvíli jsem byl i první, ale už jsem hluboko v poli poražených na dvanáctém místě. Pravým ověřením formy bude letošní MUM, na který jsem si dlouho brousil zuby, ale díky jiným závodům neustále odkládal. Tento rok si ho konečně dám a těch 7 maratonů zkusím nějak zkušebně odběhnout. Etapový ultramaraton jsem totiž nikdy neběžel, tak jsem zvědavý, co se mnou tato premiéra udělá.

Celkem jsem v květnu naběhal 630 km. Doslova o pár kilometrů jsem tak překonal letošní rekord z minulého měsíce.

V dubnu se mi běhalo opět parádně virus nevirus. Sice s hadrem přes pusu, ale již převážně jen v tričku a kraťasech. Horší je, že běžecká sezóna se rozpadá jako domeček z karet a jsou zrušené všechny velké závody včetně například MS na 100 km v Holandsku nebo ME na 24 hodin v Itálii. Ale to mi na náladě neubírá a stále běhám a trénuji. Malinko stále doufám, že první závodem, který se uskuteční, bude Hostýnská osma v srpnu. Osmu jsem zatím nikdy nevynechal a absolvoval všech osm ročníků. A pokud se opravdu bude konat, chci být aspoň trochu připravený. Proto jsem každou dubnovou neděli vyběhl do Hostýnských vrchů potrénovat trochu kopečky. Věřím, že mi takový trénink velmi pomůže, i kdybych nakonec běžel jen nějaký rovinatý závod. Třeba MČR na 100 km v říjnu, které je na tento termín z března přeložené. Ale uvidíme, jak se bude sezóna vyvíjet, již teď vidím, že to bude těžká improvizace. Hlavně aby mi vydržel dobrý pocit z tréninků a i nadále se mi běhalo stejně dobře.

Celkově jsem v dubnu naběhal slušných 628 km. Snad to takto dobře půjde i v květnu.

Celou zimu jsem směřoval formu na poslední březnový víkend, kdy se mělo konat MČR na 100 km v Plzni. Tento závod byl sice odložený na neurčito, ale to mě v běhání příliš neovlivnilo. Díky směřování k tomuto termínu jsem ale opravdu pocítil ke konci měsíce příchod formy a běhalo se mi skvěle. Obecně by se ale dalo říct, že se v březnu můj pocit při tréninku oproti únoru výrazně zlepšil. Kromě neuskutečněných závodů mě koronavirová krize po běžecké stránce nijak neovlivnila a tak s šátkem přes obličej běhám stále stejně jako dřív. Snad Korona viru uteču a snad nám brzy dovolí opět závodit.

Celkově jsem naběhal přes 599 km a je škoda, že jsem si nedal pozor na to, abych číslo zaokrouhlil, stačilo přidat pouhých 500 metrů navíc.

Únor svým způsobem navázal na leden, kdy se mi neběhalo příliš dobře. Ale dalo by se říct, že se situace lepšila a postupně se mi běhalo lépe. Některé tréninky ovšem stále nebyly nic moc. Příjemným zpestřením tréninků byla Rohálovská desítka, na které jsem dokázal zaběhnout svůj osobák na této trati o 10 vteřin, což mě příjemně překvapilo. Z toho vyvozuji, že bych mohl mít i docela slušnou formu.

Celkově jsem v únoru naběhal 506 km, což opět není nic zázračného, ale aspoň už mě nebolí koleno a můžu běhat bez omezení.

Leden vůbec neprobíhal podle mých představ. Na začátku roku jsem bojoval s bolavým kolenem, které jsem se nejprve snažil přeběhat. Když to ale mělo zhoršující se tendenci, musel jsem dokonce pár dnů běhání oželet. Následně to pocitově nebylo nic moc, stále mě koleno chvílemi pobolívalo, ale již jsem aspoň dokázal běhat a bolest pomalinku ustupovala. Možná bylo příčinou právě koleno a s ním spojený tréninkový výpadek, ale prakticky žádný rychlejší trénink neproběhl jak bych si představoval a prožívám takové nelehké běžecké období. Ale není to poprvé, takových jsem již pár zažil a je přirozené, že někdy to jde hůř, aby to později mohlo jít lépe.

Zpestřením lednového běhání bylo soustředění v Resortu Erich v Sázavě, kde se sjela velká část Pavlovy skupiny. Na prodlouženém víkendu jsme slušně zamakali a večery trávili ve skvělém wellness.

Celkově jsem v lednu naběhal na tu bídu ještě slušných 502 km, ale intenzita zdaleka nebyla taková, jakou bych si v zimě představoval.