Po roce jsem si opět zaběhl závod na Svatý Hostýn, jedná se o běh na 5 km s převýšením 422 metrů. V mém běhání se jedná o velkou anomálii, jelikož takto krátké závody neběhám a do kopce už vůbec ne. Závod je ale v místě, nemusím nikam dojíždět a s trochou nadsázky se dá říct, že půl hodiny před startem ještě můžu ležet v posteli. Pro lenocha jako jsem já je to naprostý ideál.
Start závodu je ve 2 hodiny, ale vždy záleží na tom, jestli vlak jede přesně podle jízdního řádu. Běží se totiž přes koleje, ale i letos to hezky vyšlo a start nemusel být posunutý. Závod odstartoval ve velmi rychlém tempu, tedy alespoň pro mě. Vybíhat ze začátku do mírného kopce 3:21 min/km nebylo příliš ideální a tak jsem raději lehce zvolnil. Držel jsem se na osmém místě a s tím jsem byl spokojený. Věřil jsem si, že bych ještě v průběhu mohl někoho předběhnout stejně jako to bylo vloni. Hned po odbočení do Lázní začalo být stoupání strmější a vypadalo to, že běžec přede mnou začíná ztrácet. Vcelku lehce jsem ho předběhl a blížil jsem se k dalšímu. Ještě v Lázních se mi ho podařilo předběhnout a byl jsem šestý. Bohužel zhruba v polovině mi nějak došla energie. Pravděpodobně to bylo přemotivovaností v začátku závodu, kdy jsem předbíhal 2 protivníky a možná taky lehce přepáleným začátkem. Na závodníky před sebou jsem začal víc a víc ztrácet, až jsem je definitivně ztratil z dohledu a tak nějak i díky únavě ztratil motivaci běžet rychle. Zvlášť, když jsem měl velký náskok a věřil jsem, že už mě nikdo nepředběhne a zároveň ani já nikoho nedoženu. (Pokračování textu…)