Hostýnská Osma je pro mě srdcovka, mám ji kousek od bydliště a první ročník tohoto závodu pro mě byl prvním ultramaratonem. Je pravdou, že jsem se ve své běžecké kariéře zaměřil spíše na silniční rovinaté závody, ale i tak si každým rokem H8 rád zaběhnu jako zpestření běžecké sezóny. Poslední dobou si ale také říkám, že ultra závodů je na mě už nějak moc a věděl jsem, že v jednotlivcích nemám šanci se dobře umístit. Proto jsem se tentokrát přihlásil v mixu s výbornou ultramaratonkyní Terezkou Gecovou. Říkal jsem si, že společně máme mnohem větší šanci uspět a já se nebudu tolik honit a budu tak schopný se brzo vrátit do plného tréninku.
Pro nás oba byl závod ve dvojici premiéra a tak jsme pořádně nevěděli, co nás čeká. V každém případě jsem chtěl Terezce maximálně pomoct. Například jsem nesl celou povinnou výbavu a také dvoulitrovou zásobu pití. Zkrátka jsme se snažili vše přizpůsobit tomu, aby Terezka mohla běžet bez zbytečného zdržování a zátěže. Dokonce jsem poprvé využil hodiny Fenix k tomu, abych do nich nahrál trasu a ony mě navigovaly. Proto jsem ani předem nestudoval trasu a plně spoléhal na moderní techniku. Bohužel to nebylo úplně vhodné, hodinky neukazovaly přesně a celkem jsme 3x lehce zabloudili. Značení bylo dobré, jen to chtělo trochu více pozornosti.
Trochu jsem měl obavy z toho, kolik náročných závodů v poslední době Terezka absolvovala. Nejprve to byl 100 km závod Transmoravský Masochistický Terénní běh, po 14 dnech 24 hodin v Kladně, s týdenním odstupem následovala 6 hodinovka v Prostějově a další víkend Hostýnská Osma. A to už je pořádná nálož kilometrů.
Abychom si mohli ráno co nejvíce přispat, zajeli jsme se odprezentovat již v pátek večer a rychle pospíchali do postele, abychom se pořádně na závod vyspali. Ráno jsme tak mohli přijet až těsně před startem, což bylo ideální. Start se rychle přiblížil a my jsme vystartovali na krásné proběhnutí po hostýnských kopcích. Začátek probíhal perfektně podle plánu, počasí bylo naprosto ideální, žádné horko jako obvykle, jen mě jakožto silničáře v silničních botách překvapilo občasné bahno, ale dalo se to přežít. Kdybych běžel sám, asi bych nadával víc. Závod nám hezky ubíhal, velmi rychle jsme se dostali do čela závodu a vždy velmi získávali v kopcích. Čím víc se ale blížila polovina, tím víc byly problematické seběhy. Vůbec jsem netušil o bolavé noze Terezky, která o sobě dala vědět již před 14 dny v Kladně. Seběhy se pro ni stávaly víc a víc bolestivé a občas jsme z kopce jen šli. Naopak když přišlo stoupání, všechny jsme okamžitě předbíhali. Ale nedalo se nic dělat. Ještě na Chvalčově jsme běželi kousíček za první dvojicí a ve stoupání jsme je opět předběhli. Takto jsme si prohodili pořadí hned několikrát, ale při jednom lehkém zabloudění jsme je definitivně ztratili. Aby boleti nebylo málo, Terezka při běhu došlápla na větev, která ji vystřelila do kotníku a bolest byla taková, že jsme prostě museli zastavit a vypadalo to velmi špatně. Chvíli mě napadaly i nejhorší myšlenky na vzdání závodu, ale raději jsem je ani nahlas nevyslovil. Terezka je bojovnice a brzo to rozběhla, ale mezitím nás předběhla další dvojice.
Třetí místo také není špatné, říkal jsem si. Znenadání nás ale na Tesáku na poslední občerstvovačce doběhla další dvojice. Předem jsme byli rozhodnutí, že se tady trochu zdržíme a pořádně posilníme na výstup závěrečného kopce na Jehelník. Druhá dvojice vůbec na nic nečekala, trochu se napila a utíkala pryč. Získali tak drobný náskok, který jsme při výstupu na Jehelník nejenom smazali, ale také jsme se protivníkům hodně vzdálili, až jsme je úplně ztratili z dohledu. V posledním seběhu z Kelčského Javorníku jsem se stále otáčel a nikoho ani v dálce neviděl. Jaké ale bylo nemilé překvapení, když jsem se najednou ohlédl a pronásledující dvojice za námi měla odstup sotva pár metrů. Bylo to marné, bohužel nás v posledním seběhu 3 km před cílem předběhli.
S časem 8:24:30 jsme sice skončili celkově bramboroví, ale v kategorii jsme získali skvělé druhé místo. Nechci tady moc spekulovat co by kdyby, ale věřím, že kdyby Terezka měla v pořádku nohu, dokážeme celkově vyhrát. Překvapilo mě, že rozestupy mezi jednotlivými dvojicemi byly minimální a na vítěze jsme ztratili pouhých 15 minut. Terezku musím velmi pochválit, dala do závodu opravdu všechno a i přes velké bolesti bojovala velmi statečně.
Osobně mě překvapilo, že mě nohy bolely více než po 24 hodinovce. Je vidět, že kopce nemám vůbec natrénované a vystoupat více než 3000 metrů bylo hodně náročné. Ale i tak budu rád, pokud si za rok Hostýnskou Osmu opět společně zaběhneme.
Do Rajnochovic jsme se po pátku a sobotě vydali i v neděli. Nemohli jsme si nechat ujít vyhlášení nejlepších běžců. Hlavně jsme se umístili na bedně, takže to pro nás byla povinnost. Dostali jsme hezké ceny a dokonce jsem vyhrál i v divácké tombole. Hostýnská Osma byla opět perfektně zorganizovaná a rád se za rok opět přijedu proběhnout po Hostýnských vrších.
Fotky ze závodu
Všechny fotky v tomto příspěvku jsem stáhl ze stránky http://kuba02.rajce.idnes.cz/Inov-8_Hostynska_osma_2016/ nebo https://photos.google.com/share/AF1QipNlCBMyWk5EpcktJztdOb7wOV7H1pT85lC_qv6-DYGDY2y86UHQhIWlxXxggvx9tw?key=NHdXcUxzZGZXVzktdTdxZ0h3cVJqbW9HcHh5M3dn.
Ahoj Ondro, opět zajímavé počteníčko 🙂 Hned ve druhém odstavci jsi mne pobavil tím lehkým zablouděním 🙂 A to jsi mi před závodem tvrdil, že to letos není skoro možné, protože máš trasu nahranou v hodinkách 🙂 Holt ta technika není úplně stoprocentní! Ale jste velcí bojovníci a Ty ještě k tomu velký gentleman, když jsi Terezce poponášel výbavu, myslím si, že by jsi i poponášel ji, kdyby to bylo nutné :-). Gratuluji k nádhernému umístění! V době vašeho doběhu jsme teprve šlapali na Okluk a už v té době jsme toho měli oba dost. Také nám ty kopce moc nejdou, Jirka nemohl zabrat do kopce a já zase z kopce, měla jsem stejný problém jako Terezka. Ale podařilo se nám pomalým tempem dostat se až do cíle v pěkně zakulaceném čase 14:30. Držím palce v dalších závodech a hlavně na Spartathlonu. Ať to běhá!
Ahoj Jitko, díky. Jsem rád, že jste také nakonec doběhli do cíle. Není to vůbec jednoduché a když není trénink v kopcích, tak se to na výkonu podepíše. Ale věřím, že se za rok opět setkáme na startu 🙂
Gratuluji, H8 jsem absolvovala jen 1 x, ale taky se mně moc líbila 🙂